Parný den na začátku 20. století

Píše se rok 1903, část smetánky se prochází po kolonádě a u konverzace o nejnovější literatuře popíjí z keramické konvičky blahodárný Vincencův pramen. Z nedalekého altánku u lesa se až teskně line zvuk houslí. Je horko a ani krajkovaný slunečník už nepomáhá, proto bude nejlepší přesunout se do Slunečních lázní. V dřevěných kabinách se dámy převléknou do úboru s krátkým rukávem a nohavičkami. Ještě nezapomenout na koupací čepici a směle do bazénu!

Chráněná kulturní památka Říční a sluneční lázně byla postavena už v roce 1903. Bazén dnes není v provozu, ale prohlédnout si je můžete za příznivého počasí po celý červenec a srpen.

Ohleduplný kontrast

Rekreační areál se nachází asi tři kilometry od lázeňské kolonády. Relaxovat lze na veslicích či šlapadlech a k obědu můžete zajít na langoše či párek v rohlíku. Hotelové komplexy jsou ze sedmdesátých a osmdesátých let. 

Dnes je podoba Luhačovic poněkud jiná, ale klidnou atmosféru začátku dvacátého století načerpat stále můžeme. Nejlépe lze historii lázní vysvětlit na dobové architektuře. Na jednom místě zde totiž najdeme domy alpského stylu z poslední čtvrtiny 19. století, stavby architekta Dušana Jurkoviče z o období 1902 – 1903, mezi které patří například Sluneční lázně či Vila Jestřábí, akademickou secesi a klasicizující modernismus první třetiny 20. století – například Společenský dům či Dům Bedřicha Smetany a v neposlední řadě organický funkcionalismus 40. let 20. století. To vše je završené socialistickým realismem, který v tomto případě jen ohleduplně dokresluje současnou podobu lázeňského města.

Zábava pro seniory v domě kultury Elektra, jenž byl vybudován v roce 1988 kontrastuje se zábavou pro mladé v klubu Domino. Ten se nachází ve Společenském domě navrženém architektem Františkem Roithem mezi lety 1933 – 1935. I přes zřetelné funkcionalistické rysy je budova rozvržena velmi klasicky.


Sociální mix

Při procházce už nepotkáváme jen smetánku. Senioři posedávající na lavičkách si se zájmem prohlíží studenty, kteří zavítali na umělecký festival. Rodiče malým dětem ukazují v řece tekoucí podél kolonády cejny, vyhřívající si hřbety na hladině. Turisté, kterých je jen hrstka, piští nadšením u krámku s lázeňskými oplatkami a nevěřícně kroutí hlavou nad restaurací, kde se podává smažený sýr a křupavou strouhánku lze zapít koktejlem ozdobeným papírovým deštníkem.


Luhačovice jsou zkrátka místo protikladů, ať v kultuře, sociálním rozložení, tak v architektuře. Na malém prostranství se však vše přirozeně vyskytuje a bez této pozoruhodné směsi, jež nám přinesla líbivé pocity nostalgie, už si lázeňské město neumíme představit.

Zdroj fotografií: Karolína Waberová

Čtěte také:                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           

Reklama