Jen akademicky, ale uznejte, že to není až tak úplně z kategorie sci-fi. Stát se může leccos a nikdo z nás, ani žádný vědec, nemůže vědět, co bude za dvě vteřiny, dva měsíce, dva roky, ale třeba dvě století... že Země bude vždycky chráněná a na věky nezranitelná, je nepravděpodobné...
Teď tady žijeme jako nejvyšší forma života a inteligence. Dělíme se o planetu s jinými tvory a díky obrovské náhodě z pohledu Universa máme spolu s našimi souputníky vůbec podmínky k životu.
Zítra to může být všechno úplně jinak.
Napadlo vás někdy, jak málo stačí, aby rovnováha, která ještě horko těžko funguje, dostala nějakou ránu a byla narušena tak, že…
Jak by vypadal podle vás restart planety?
Už jste se někdy zamysleli na tím, co by se stalo, kdyby třeba obrovská magnetická bouře ze Slunce JEN vyřadila z provozu všechny elektrické a elektronické sítě na Zemi?
Jak by se to nejvyšší formy inteligence na planetě dotklo? Jak bychom zareagovali?
Nikdo není připraven, nikdo s ničím takovým nepočítal… (četli jste Den trifidů?)
Pojďme si pohrát s naší psýchou, hrábnout do vlastní fantazie a použít model člověka tak, jak jej známe… pojďme si nastínit, jak vlastně žijeme a na čem jsme závislí...
Je třeba 16. 9. 2010 22.37 st. č. Praha
Obrovská a nádherná polární záře je viditelná ze všech koutů světa. Lidé vybíhají před domy, někteří se obávají a raději jsou doma.
Záře je perleťová, mnohobarevná, převažuje modrozelená.
Je to fascinující.
Nikdo nepochybuje o tom, že se děje něco zvláštního. Ve vzduchu je cítit chvění, jakoby napětí statické elektřiny, někteří lidé to pociťují velmi nepříjemně. Mají pocit, jako by měli „vítr v hlavě“. Chvějí se. Zvířata reagují podrážděně a zmateně.
Mnozí lidé se snaží zatelefonovat svým blízkým a známým. Nejde to.
Ptají se jeden druhého „Jde vám telefon?“ Nefungují ani tísňová volání.
Nastávají první problémy s lidmi, kteří kolabují, první havárie řidičů… autům odchází elektrické rozvody… nevydrží přepětí...
Není jak zatelefonovat pro rychlou pomoc.
Někteří se snaží pomoci vlastními silami. Z hloučků vystupují lékaři, sestry, každý, kdo dokáže být nápomocný.
Nemocnice a dispečinky vysílají do terénu zdravotníky na blind.
Všichni jsou přesvědčení, že všechno za chvíli skončí, že výpadek je místní.
Nikdo netuší, jak velký zásah Země dostala.
Není jak to zjistit. Chybí informační kanál. Nejde televize, internet, telefony… světlo…
Lidé se soustřeďují do skupinek, kde debatují. „Slabší kusy“ se hroutí.
Ne vždy je výsledkem debaty něco praktického. Zatím ne. Prozatím je to o vizích, pravděpodobnostech. Neřeší se, co dál, všechny zajímá, co se stalo.
Policie – ještě dva dny se bude zoufale snažit zabránit vyrabování obchodů… pak rezignuje – je potřeba zjistit, co se děje, a hlavně se postarat o své rodiny.
Nemocnice – lékaři se snaží zachraňovat a pomáhat pacientům podle vlastních znalostí, bez použití přístrojů… polní lazaret je za normálních okolností proti tomuhle špičkové pracoviště.
Banky – nelze se dostat k účtům ani k sejfům. Nikdo netuší, jak dlouho. Je diskutabilní, k čemu teď peníze… zlato…
Armáda – nemá rozkazy a hlavně nemá informace, nikdo netuší, jestli jde o válku, nebo co je příčinou, chybí informace o rozsahu „havárie“. Vojáci ztrácejí trpělivost – netuší, co se děje s jejich blízkými... chtějí chránit své rodiny.
20. 9. 2010
Obrovský chaos, vyrabované obchody s potravinami, mnoho potlučených lidí, skupinky agresivních jedinců, potulující se ulicemi a snažící se něco urvat.
Lidé se stále pokoušejí dostat k informacím, nikdo nic neví. Hodně jich už ale tuší, že tohle bude nadlouho, že se stalo něco zásadního.
Mnozí se zalígrovali doma a pro něco k jídlu se vydávají jen za dne. V noci je venku nebezpečno.
23. 9. 2010
Drtivá většina obyvatel opouští město. Věří, že na venkově bude lépe. Město je nebezpečné, vybydlené, je nedostatek jídla, řádí tu gangy. Proti nim stojí skupiny obránců z řad obyvatel. Křik, řinčení skel...
Tohle tady není k žití…
„Musíme se přece nějak naučit přežít. Musíme se teď spolehnout na sebe a přírodu. Dokázali to ti před námi, snad se to naučíme taky. Hlavní je přežít.
Musíme to zkusit...“
16. 9. 2010
Rodina pastevců v pohoří And sleduje mamutí polární záři. Je to krásné, ale podivné. Cítí chvění a vnitřní neklid. Jejich pes zmateně pobíhá dokolečka. Stádo ovcí a koz se chová velice nervózně. Otec se je snaží uklidnit a pohladí psa. Matka stojí s dětmi přes chatrčí a sleduje divadlo na nebi. Země jakoby na vteřinku pod nohama ucukne. Je po všem.
17. 9. 2010
Ráno. Je obdivuhodně teplo. Žena se sbírá a jde tak jako každý den podojit kozu, obstarat políčko, nakrmí děti…
Muž pracuje kolem domu a pak odchází se psem ke stádu.
Kdopak by tušil, že někde daleko od nich právě stejní lidé prožívají absolutní převrat a změnu všeho, co znali.
Pokouší se existovat za podmínek, které jsou pro ně téměř nepředstavitelné. Ztratili svůj způsob života. Mají pocit obrovské beznaděje, potýkají se na hranici přežití – přišli o všechno.
Otec, matka, děti – usedají u dřevěného stolu nad polévkou a plackou. Nic se pro ně nezměnilo. Včera viděli na nebi něco zvláštního. „Možná to byl vzkaz od bohů, milé děti,“ vysvětluje matka.
„Třeba bude tuhá zima.“
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #12 Jen taková důležitá maličkost. Ví někdo z nás, kde je nejbližší studánka s pitnou vodou?
Moc pěkný a děsivý...
Ani bych se tolik nebála toho žití v souladu s přírodou, bez elektřiny, telefonu apod. Na to se dá vcelku rychle zvyknout, i když taková náhlá změna by byla bolestivá, ne, že ne. Spíš se bojím té anarchie a skupin magorů, co by vznikly
Ale určitě by to mělo i kladné stránky. Nedávno jsem četla výrok, už nevím koho a ten se mi moc líbil, asi to vystihuje moje pocity. Zněl asi takhle:
Technologie jsou způsob, jak nemuset prožívat svět.
Taky mě tyhle myšlenky napadají a přemýšlím co bych dělala. Asi bych se pokusila sehnat příbuzné a odjet na chalupu a začít hospodařit jak jen to jde. Naštěstí, jsem se trochu naučila, jak vypěstovat nějakou zeleninu, ovoce, rozdělat oheň atd.
Nezábudka — #16 ...jejda děkuju, ale ještě scénář....přes den články a horoskopy po nocích knížky, výklady, škola tarotu...já to svěřím někomu jinému a spokojím se s námětem
Michaela Kudláčková — #12 Míšo, už ste začali písať scenár k presne takémuto filmu? Veľmi rada by som si ho pozrela. Sama bývam na dedine, a aj keď mám internet a všetky vymoženosti, najradšej mám stanovačky mimo civilizáciu. Ale sama by som neprežila, keby som si mala uloviť nejakého zajaca alebo vtáka... Tiež mi zrovna včera napadla takáto myšlienka - ako by som sa dostala do práce - a čo by som tu hlavne robila, keď celý deň pracujem na počítači - bez toho sa už nedá ani účtovníctvo urobiť.
Dallea — #14 přivádíš mě na hrůznou myšlenku, tak nelogickou, až to zavání fakt nutností tuhle civilizaci smést jako smetí z povrchu zemského...
A sice, že nezávislost a souznění s přírodou je dáno jen těm, kdo na to "mají". Tedy tvrdý materialismus!
No jo, taky bych měla ráda své hospodářstvíčko, ale nemám na to, bohužel, finance. Takže jsem s rodinou odkázána žít "závisle".
molly — #6 Víš, že jsem to ani nechápala jako zásah BOHA, ale střetnutí dobra se zlem. Věřím, že je víc lidí dobrých.
Moc vám všem děkuju....víte, že jsem se hodně bála reakcí a co tomu řeknete?
Fakt dík, že jsem našla lidi, kteří občas přemýšlí jako já...
Vnikla bych na půdu a odcizila kamna
A doufám, že bych měla plnou nádrž, abych nás dopravila na chalupu.
Žila jsem s kamny a zahrádkou, bez internetu a dokonce tekoucí vody pár let, nebylo to tak hrozné, člověk si zvykne rychle. Horší věc by byla ta organizace společnosti. Ale proč na to myslet? Vše řeším, až když to přijde.
Moc zajímavé a pravdivé
RenataP — #7 Přesně tak. Co bylo výhodou se stane nevýhodou a opačně.
a copak já doprčic můžu za to, že žiju ve městě a ne v Mongolsku?
To mě na téhle situaci bude štvát asi nejvíc!!!!
OlgaMarie — #1 A co teprve Malevil (Robert Merle), King všude počítá se zásahem boha(ve Svědectví až moc), ale Malevil je bomba,tak to s námi jednou dopadne,lidstvo se zlikviduje samo a vezme sebou i zbytek přírody. Míša bohužel nemá pravdu, že člověk je nejvyspělejší a nejinteligentnější
jen nejagresivnější a nejsobečtější.I když je obdivuhodné že něco co neumí ani pořádně běhat,plavat, šplhat natož létat se dokázalo tak moc přizpůsobit a pak i donutit okolní svět aby se přizpůsobil jemu!
Lidé na horách, kmeny někde v džungli by na tom byli líp asi tak o týden, protože my měšťáci bychom se na ně vrhli a zotročili je
Teda tak to je bombastický článek! Míšo, jsi fakt dobrá!
Člověk si fakt uvědomí, že my z měst jsme zhýčkaní, závislí na elektřině,počítačích,vodovodech........pro nás by to byla opravdu katastrofa.
Zatímco lidé v horách, kteří si obstarávají svou obživu sami, by na tom zůstali stejně,nebo skoro stejně, jako předtím.
Zajímavé srovnání, fakt super. To si člověk ani neuvědomí, než si něco takového nepřečte.
bohužel, pravdivé. jen si vzpomeňme na to, že když nejde elektrika, nemůže si ani kolikrát uvařit čaj. jsme tak pohodlní, že by ten návrat zpátky byl hodně bolestný.
a upřímně - nechtělo by se mi. mám ráda, když přijdu domů, je tam teplo, otočím knoflíkem u trouby nebo sporáku a ono to pracuje. nebo praní, žehlení,... nechci, nechci,
Moc zajímavý článek - Míšo, toto si klidně může stát - jak se říká:člověk neví ani dne ani hodiny......
Copak Den trifidů! Kingovo Svědectví nebo Puls mají k reálu blíž, než si myslíme!