První obavy při plánování rodičovství vždy souvisejí s možností ztráty jakési svobody. I já se bála, že náš dosavadní život plný hor, kola, běžek, skialpů nebo cestování po Asii s dítětem skončí. Naše okolí nás o tom přesvědčovalo.
S partnerem jsme si však řekli, že my to dokážeme... povedlo se!
Jedeme do města
První cyklistický úkol byl vybrat vozítko, ve kterém bude dítěti příjemně a přitom bude dostatečně terénní na naše výlety. Naší volbou byl Croozer 737. Problém s tím, že ho budeme používat i běžně, a proto by dítě mělo mít možnost v něm ležet, jsme vyřešili vyrobením speciálního polystyrénu, na který jsme dali vnitřní tašku z kočárku, kterou jsme sehnali v bazaru.
Do města byl tedy Croozer uzpůsoben, teď ještě terén. Nelíbila se nám cena novorozenecké vložky, a proto jsme na radu prodavače koupili autosedačku Maxi Cosi, která jako by pro Croozer byla vyrobena, upevnili jsme ji několika lanky a náš „tank" byl připraven.
Vzhůru do terénu!
Pár malých terénních výletů jsme stihli ještě v šestinedělí, nicméně to pravé ořechové přišlo až po pátém týdnu. Vytáhli jsme kola a vozík zapojili.
Alespoň ze začátku bylo nutné hledat spíše asfaltové silnice co možná nejhladší, ale ty nám Krušné hory, Jizerky a nebo třeba jen Kokořínsko daly. Za léto jsme stihli najet něco přes tisíc kilometrů.
Protože máme VW Transportéra s komfortním lůžkem uvnitř, po všechny letní výlety nám posloužil jako hotel na kolech. Terezka spaní v autě snášela dobře, a i když jsme neměli štěstí na počasí, vždycky to nějak šlo udělat.
Mytí probíhalo buď v kempu, kam jsme jednou za čas museli zavítat, a nebo v ohřáté vodě na benziňáku uvnitř v autě.
Hory i koupání
Protože horolezectví je také naše záliba, zajeli jsme dvakrát v létě k Lago di Garda, kde se naše dítě vyvezlo v Croozeru k jakékoliv skále v Arcu či u jezera, a poté odpočívalo ať už na zemi, či ve svém kočáru, a my mohli nerušeně lézt. Tak nás neminuly ani překrásné výstupy nad Cortinou.
Také plavání se nám podařilo vyřešit - koupili jsme nafukovací člun, do něho vsadili autosedačku i s Terezkou, člun přivázali za jednoho z nás a plavali - nutno podotknout, že voda musela být klidná. Lago di Garda nebylo úplně nejvhodnější, Orlík byl mnohem příhodnější.
Vozík na lyžích
Když napadl sníh, těšili jsme se na běžky a skialpy. Nechtělo se nám platit za lyžařský set, proto si necháváme vyrobit od kamaráda svářeče hezké udělátko ze starých běžek.
Můžeme jednoduše upevnit lyžičky místo koleček a vozík táhnout za sebou na laně. Velkou výhodou Croozeru je to, že do vozíku netáhne. Slídu máme zataženou, Terezka si to tam zadýchá a teplota se pohybuje o dost výš než u nás venku.
Jak je vidět, i s dítětem je život plný možností, vše záleží jen na vás. Reprodukci zdar!
Připravil server www.horydoly.cz
Foto autorka
Čtěte také:
Vyrazte s dětmi na kolo!
První noc tam venku
Nový komentář
Komentáře
super,taky jezdím s vnoučkem
to je parádní
supr rodiče,moc jim fandím
tak to teda nechápu s tak malým dítětem
teda výlety apod. také mohu, ale abych tahala 5týdenní dítě za sebou na kole to si opravdu nedovedu představit o té vodě ani nemluvím
mně se ten přístup sice líbí a obdivuju, ale po narození dítěte ve mně převážila jednak moje lenost a hlavně strach, aby se tomu mému robátku něco nestalo a neofouklo ho :-), snad se časem trochu zocelím....
A to já se přiznám, že jsem líná konat zaopatřování potomka v polních podmínkách, a proto jsem to chvíli vydržela a ratolesti brala na vejlety a podobně až od té doby, co nepotřebovaly pleny, mohly jíst skoro všechno, uměly mluvit, takže si řekly, jestli je jim zima nebo třeba nemají hlad, a hlavně se mohly pohybovat po vlastních a nebylo je třeba nosit, tahat vozík a tak. Nejsem soumar, abych se zapřahovala do povozu, jak výše psáno. Kromě toho, dnes jsou k dispozici papírové pleny, což v době kojeneckého věku mých robátek nebylo. Představa, jak máchám textilní pleny v potoce... ono ani představa, že tahám s sebou tunu papírových plen, není nic moc. Kampak asi dávali ty použité pleny u jezera Lago di garda? Tuzemsko je totiž celkem dost poseto papírovými plenami odhozenými do houští... a zkuste takové matce něco říct. V tu ránu je člověk Herodes, co by snad nepřál dítěti čerstvý vzduch. Akorát že pohled na pokaděnou plenu pod křovím fakt není estetický a já bych moc ráda, aby si to konečně matinky uvědomily - jim to možná připadá roztomilé, ale ostaním teda ne.
Ohledně totho člunu,tak to je trochu moc,přece se můžou při plavání a hlídání vystřídat
S takhle malým dítětem ,když pěkně spí je to v poho,horší to je,když začne chodit a neusedí na místě.Hodně jsme s dcerou chodili po horách, v krosně na manželových zádech
,vždycky když usnula jsme ušli nejvíc.Pak když už je větší a těžší se to moc nedá a sama daleko nedojde,i když někdy jsme zírali co všechno dokáže.Teď má osm a je pohybem nakažená, neusedí doma a máme ji jako parťačku.
omlouvám se, netuším proč je to tam 3x
ještě si říkám co na to hrncování po polňačce řekne v budoucnu třeba páteř toho dítěte
myslím, že nic se nemá přehánět...
ještě si říkám co na to hrncování po polňačce řekne v budoucnu třeba páteř toho dítěte
myslím, že nic se nemá přehánět...
ještě si říkám co na to hrncování po polňačce řekne v budoucnu třeba páteř toho dítěte
myslím, že nic se nemá přehánět...
hmmm být tím dítětem v sedačce za kolem nevím nevím jestli by se mi to líbilo, vídám tu v okolí jedny takové lidi co tak s ním jezdí, no navíc v tomto provozu bych do kola nešla ani já, musí to být fakt chuťka dejchat ty plyny a to dítě ještě u země kde se práší no fuj
ale hlavně, že rodiče si užívají- bomba 
Hmm, tohle je dost velký extrém. Ohřev vody na benziňáku v autě, nechat harantě pod skálou....a nechci domyslet, jak by ji lovili, když je přikurtovaná a autosedačka rozhodně neplave. Přijde mi to stejně extrémní, jako se s harantama nehnout z baráku.
Obdivuju, ale za sebe odmítám. Neumím a nechci se ve svém volném čase přizpůsobovat tempu jiných, jsem soolista.
Znám některé matky, co se naprosto řídí svými dětmi a bohužel je podceňují. Určitě by zvládly sposutu věcí, ale to je furt...to né, je ještě moc malej... to by bylo moc náročný....
Š dětmi se dá dělat všechno. Kdesi jsem četla hezkou a moudrou větu: Neplánujte svůj život pro dítě, ale s dítětem...
Myslím, že se to dá zvládnout a to dítě tím netrpí. Myslím, že jen hodně maminek je úzkostných a má strach ze zažitého stereotypu. Na mě se dívaly maminky v plavání taky jak na exota, když jsme jeli s malým několikrát od mala na hory, každý víkend na chatu a pak i na dovču do ŘEcka, že si to neumí představit, jak je to náročné a tak. Že jejich děti špatně snáší změny. Je pravda, že naši svišti byli od mala zvyklí, že se jezdilo na víkendy k babičkám, protože jsou obě moc daleko na to, aby se tam dalo zajet na návštěvu. V poho zvládají víc jak 2 hodinové cesty , buď spí nebo koukají, občas si zpíváme. Starší už v roce byl s náma v muzeích a všichni byli překvapení jak je hodnej a nedělá bugr. Myslím, že je to o tom, jak se dítě vede. Samozřejmě pokud je dítě s ADHD nebo nějakou zatěžující nemocí je to o něčem jiném, ale normální děti se přizpůsobí rychle a aspoń mají víc zážitků.
TAk takový přístup obdivuju! Mě máma nepustila v 15 na školní výlet pod stan - musela sem do chatky, co kdybych nastydla...