Co syn (4) začal chodit, nastaly potíže s výběrem obuvi. Má totiž velmi širokou nohu, navíc s vyšším nártem. V každé běžné obuvi nad námi krčily prodavačky rameny, do žádných bot se nevešel. A tak jsme skončili u takzvaných bosonohých botiček, které jsou samy o sobě prostorné ve špičce. To aby prstům poskytly dostatek prostoru pro správné fungování chodidla. Navíc mají tenčí podrážku, jsou velmi ohebné a chybí jim pevný opatek.

Jenže názory na tento druh obouvání se různí. Má své zastánce i odpůrce. A já jako laik vůbec netuším, na jako stranu se přiklonit. Tím spíš mě zajímalo, jak se synovy nožky vyvíjejí. Proto jsem ani na chvíli neváhala nad možností speciálního vyšetření na podoskopu.

Vyšetření hrou

V EUC Klinice Šustova na pražském Chodově nás přivítala fyzioterapeutka Bc. Alžbětě Soldátová, DiS. Velice milá a empatická odbornice, na které bylo znát, že s dětmi pracuje každý den. Syna hned nenápadně vyzpovídala, co rád dělá, jak moc se hýbe, zda navštěvuje pohybové kroužky a podobně. Vše probíhalo v přátelské atmosféře, a pak už přišel na řadu podoskop.

petra-soldatova.jpg

Už to, jak na něj syn lezl, sledovala odbornice na pohybový aparát ostřížím zrakem. Aby jí neunikl žádný detail, bylo nutné vysvléknout kloučka do spodního prádla. Na podsvícené, průhledné desce pak bylo okamžitě vidět, jak na tom s chodidly je. Tedy pokud jste na tuto problematiku odborník. Já nejsem, a tak mi fyzioterapeutka své postřehy tlumočila. Mezi tím mě stihla i vyzpovídat, zda syn nevynechal některé z vývojových motorických období, zda nebyl předčasně posazován, postavován apod.

podoskop.jpg

„Mezi třetím a šestým rokem se nožní klenba tvoří. Když je v tomto věku vidět v rámci pohybových stereotypů a zatížení plosky nějaká odchylka od správného vývoje, je vhodné začít s aktivní pohybovou terapií. Řešit problematickou klenbu nohy až ve chvíli, kdy se mezi šestým a sedmým rokem dětem mění chrup, a kdy dochází k osifikaci – ke kostěné přestavbě, je už skoro pozdě začít s nápravou. Nicméně lepší pozdě, než nikdy J Na postavení plosky a její zatížení reaguje celý osový orgán, svaly, postavení pánve, napřímení páteře a tak dále. Z toho důvodu je dobré do šestého roku věku začít aktivně cvičit, aby se ploska stimulovala v zátěži, v opoře v koordinaci s celým tělem,“ odpověděla mi odbornice na dotaz ohledně nezbytnosti takto časného vyšetření v případě podezření na nějaký problém s chodidly. Zároveň podotkla, že nepovažuje za vhodné řešení ordinovat u každého dítěte okamžitě ortopedickou vložku.

Jaký je závěr?

U syna naštěstí žádný problém neshledala. Tedy krom několika drobností, které si zkontroluje při další návštěvě. Doporučila hlavně všestranný pohyb. Tak zase za půl roku.

fyzioterapie.jpg
Zdroj foto: Ester Horovičová

Ale počkat! „Co ony bosonohé boty?“ zajímalo mě. Alžběta Soldátová naštěstí patří mezi jejich zastánce. „Používat je můžete, noha v nich je aktivní a stimulována, nicméně je otázka, zda celý den. Také záleží na povrchu, po kterém chodíte. Barefoot obuv poskytuje pocit souznění s terénem, a to v případě například dlažby není potřeba. Zvláště u dětí se pak může stát, že začne vnitřní kotník padat dovnitř, do takzvané hyperpronace. V takovém případě je vhodné patičky trochu zkorigovat vhodnou obuví s pevným opatkem. Je ale důležité, aby nebyl na nožičku příliš široký, a patu správně korigoval," poradila mi. I konvenční bota by podle jejích slov měla splňovat několik základních kritérií. Tady jsou:

  • Bota by neměla mít vysoký podpatek, protože pak dětí více zatěžují přednoží a mají sklon k příčnému plochonoží.
  • Zároveň by bota neměla mít moc zvednutou špičku. Zvláště děti by měly mít možnost opřít prsty ve správné opoře, což v takové botě většinou nelze, takže nedochází ke správnému zatížení nohy.
  • Naopak by měla být lehká, měkká, ohebná a mít torze (možnost zkroucení). Děti totiž nemají sílu, aby v tvrdé botě kvalitně odvinuly chodidlo. Přetěžují tak kotníky, z čehož je mohou začít bolet jak kolena, tak již zmíněná ploska nohy. Problém se ale postupně přenáší i do celkového držení těla.

Čtěte také:

Reklama