Na návštěvu západočeské metropole jsme si vyhradili dva dny, a to ještě ne úplně celé. Dnes už vím, že je to zoufale málo, když si chcete alespoň části toho, co rodinám s dětmi nabízí, užít opravdu dosyta. Tady je tedy malá ochutnávka.
Den první – Zoo Plzeň
O plzeňské zoo básnil každý, kdo ji navštívil, a tak jsem byla plna očekávání. Realita ho ale dalece předčila. Procházíte totiž nejen expozicemi se zvířaty, ale zároveň i botanickou zahradou, která je nedílnou součástí. Díky tomu je jednou z nejzelenějších zoo u nás. Působí vzdušně, nabízí plno míst k odpočinku a navíc o ní tolik lidí neví, takže se rozhodně nebudete tlačit v davu návštěvníků.
Zvířata tu jsou většinou ve výbězích, které připomínají jejich skutečnou domovinu. Výhledu na ně nebrání žádné masivní mříže ani sklo, takže máte pocit, že jste někde na safari. Zvláště se o to staral místní lev, který se právě ten den stal otcem. A že se mu narodila lvíčata, chodil návštěvníkům oznamovat mohutným řevem až k hrazení. Nejen děti ohromí taky průchozí ostrov lemurů, kde jsou tato roztomilá zvířátka volně puštěná, takže přijdou až k vám. Doslova na dosah ruky tu je v jednom z pavilonů třeba i nosorožec.
Na své si přišel i tříletý syn, který miluje droboť v podobě ještěrek, hadů, brouků, pavouků nebo myší. Jen jeho oblíbené netopýry jsme už nestihli. Ani šest hodin nám totiž nestačilo, abychom si zoo umístěnou v jednadvacetihektarovém areálu na Lochotíně důkladně prohlédli. Nezvládli jsme se podívat ani do DinoParku, který je se zoo propojen.
Co jsme ale vynechat nemohli, to byla návštěva letošního šimpanzího „miminka“, roztomilé Caily. Rozhovor s její ošetřovatelkou, od níž jsem se dověděla plno zajímavostí, si můžete přečíst ZDE.
Jak už jsem zmínila, je zoo spojena i s rostlinnou říší. Kromě klasické botanické zahrady se tu můžete pokochat i japonskou zahradou Šówa en, která se nachází v horní části areálu v Asijské zahradě. Vytvořil ji (částečně v Japonsku a pak převezl sem) Eišin Harada, předseda Japonské zahradní asociace, umělec a filosof.
Je toho ale ještě plno, proč stojí tahle zoo za návštěvu. Proto jsme tam rozhodně nebyli naposledy. A samozřejmě už si nenecháme ujít ani expozici AKVA-TERA, která má detašované sídlo v centru města. Původně jsme ji chtěli navštívit následující den, ale bohužel nezbyl čas.
Když to shrnu, ze zoo jsme odcházeli až jako poslední, po zavíračce. Už se začínalo šeřit a my se rádi vydali vstříc odpočinku. Jak jsme ocenili, že náš hotel Panorama byl pouhých pět minut jízdy autem!
Den druhý – centrum města
První dojem z procházky po centru Plzně byl takový, že jsme si připadali jako někde na dovolené na jihu. Všude samá restaurace s příjemnou zahrádkou ve stínu stromů, žádný stres a spěch (a to byl všední den!), jak to znám z Prahy. Zkrátka úplně jiná atmosféra. Zato my fofrovali dost, abychom vše naplánované zvládli.
Muzeum loutek
První zastávkou bylo Muzeum loutek na náměstí Republiky. Syn byl mrzutý, vůbec tam jít nechtěl. Blížilo se k polednímu a na něho padala únava. I já byla celkem skeptická. Ne že bych neměla ráda loutky, ale představovala jsem si prohlídku zaprášených postaviček za vitrínou. Opak byl pravdou. Synovi se při pohledu na maňásky známých pohádkových postaviček rozzářila očka. Tím spíš, když si je mohl vyzkoušet, což ocenila i roční dcera. Přiznávám, ani my jsme neodolali možnosti vyzkoušet si různé techniky vodění loutek. A tak přišel i čert, který se syna (maminčiným hláskem) ptal, zda už nebude zlobit. Dali si na to ruku. O patro níž byla ručně rozpohybovatelná divadélka a v přízemí zase loutková představení, která bylo možné spustit stisknutím tlačítka. Návštěva vážně stála za to!
Katedrála svatého Bartoloměje
Dominantou náměstí Republiky je Katedrála svatého Bartoloměje, na jejíž věž se dá vystoupat a mít tak celou Plzeň a její blízké i vzdálené okolí jako na dlani. Přirozeně jsme ji nemohli nechat bez povšimnutí. Schodů je sice požehnaně, ale námaha se vyplatí. Jen je průšvih, když s sebou máte kočárek. Jeden z vás pak musí zůstat dole a hlídat ho.
Science center Techmania
Bylo už odpoledne a na tuto experimentální stanici pro zvídavé děti i dospělé nám zbývalo jen pár hodin. Bylo mi jasné, že z ní stihneme leda tak ochutnávku, ale říkala jsem si, že alespoň zjistíme, zda stojí za návštěvu i s takto malými dětmi. U vchodu jsem sice měla sto chutí otočit se a odejít, protože tu byly (ještě o prázdninách) povinné roušky. Manžel ale udělal smutné oči a syn se dušoval, že ani on nebude proti zakrytí nosu a úst protestovat. Malá spala, a tak jsem byla přehlasována.
Uvnitř na mě dýchla atmosféra vědecké stanice, laboratoře, nebo jak to nazvat. Říkala jsem si, že nechám kluky řádit a půjdu na kávu, ale nakonec to dopadlo jinak. Nejen že je to ráj pro malé i velké chlapy, ale strhne i ženy, které o vědě a technice nemají páru. Jako já. Vyzkoušela jsem třeba sílu větru, vytáhnout se vzhůru pomocí kladkostroje nebo zjistit, jak silný mám stisk a jak dokonalý sluch.
Zdroj foto: Julie Hájková
Rozhodně se tu nenudil ani syn. I když řada expozic byla pro starší, myslí tu i na nejmenší (od tří do osmi let) průzkumníky v expozici Malá věda. Dvouhodinová návštěva je ale směšně málo, příště klidně na celý den. Zvláště když tu chci navštívit i 3D Planetárium a 3D Cinema.
Nový komentář