Do nového roku jsem vstoupila s předsevzetím častěji vystupovat ze své komfortní zóny. Když tedy přišla nabídka od společnosti Zážitky.cz vyzkoušet si let ve větrném tunelu, musela bych se při jejím odmítnutí sama před sebou hluboce stydět. A tak jsem si s bušícím srdcem poznamenala červenou fixou do diáře ono osudné datum a zavřela ho uklidňujíc sama sebe, že mám ještě mnoho času na psychickou přípravu.

Jenže jak zpívá Karel Gott: „Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy...“ a najednou bylo pondělní odpoledne a já vyrážela z redakce do pražských Letňan, protože tam sídlí jediný větrný tunel v České republice. Tedy místo, kde (jak slibují) můžete prožít volný pád a zůstat přitom v bezpečí a relativně blízko zemi.

A co úmrtnost?

Statistiky úmrtnosti ve větrných tunelech se mi před odchodem nepodařilo dohledat, z čehož jsem usoudila, že by tato kratochvíle mohla být poměrně bezpečná. Tím skončila veškerá příprava, kterou jsem podnikla. Razím totiž heslo, že je lepší toho moc nevědět.  

Poté, co jsem dorazila na místa, ujal se mě a dalších několika lidí sympatický Slovák Michal. Vyfasovala jsem slušivou kombinézu, ještě slušivější helmičku, brýle, kuklu a špunty do uší. 

Následovala krátká instruktáž, při níž nám Michal názorně předvedl polohu, kterou jsme se měli v tunelu snažit napodobit. Bez zapnutého větru vypadala o poznání jednodušeji, než potom byla. Uklidnilo mě, že po celou dobu letu se mnou bude v komoře Michal. I když jeho hubené údy mi napovídaly, že riziko, že se utrhnu a budu se vznášet někde u stropu 14metrového tunelu, odkud už mě nikdy nikdo nedostane, stále existuje. Ale jak se později ukázalo, Michal byl profík a dokázal mě udržet relativně blízko zemi.

Chvíli u Příbrami 

První byla na řadě virtuální realita. „Až vám nasadím brýle, nic neuvidíte. Pomalu vás odvedu dovnitř,“ instruoval nás Michal. Aha, takže do silného větru, a ještě poslepu? No, co už. Šla jsem na řadu jako druhá z naší skupinky. Nechala si nasadit brýle a za asistence Michala udělala krok do neznáma. Okamžitě se mě zmocnil proud větru a před očima se mi v brýlích objevilo příbramské letiště. Sice jsem neviděla, co se děje v tunelu, ale instruktor mě celou dobu držel za všechny možné části těla a otáčel se mnou, aby byl dojem co nejvíce realistický. Vítr měl sílu 200 km v hodině a výhled na krajinu byl 360stupňový, takže se vším všudy. Na chvilku se mi udělalo nevolno, ale potom už to bylo jen super. Minuta, kterou v tunelu každý stráví, utekla jako nic.

Na skok ve vesmíru

Po krátkém odpočinku následovalo druhé okolo. Tentokrát let vesmírem. Ten se mi líbil ještě mnohem víc. Připadala jsem si jako když prolétávám černými dírami, těsně míjím asteroidy. Zkrátka propracovaná iluze. Na závěr jsem odložila brýle na virtuální realitu a vyzkoušela si ještě let bez ní. S Michalem jsem se přitom dostala mnohem výš v tunelu, což mě hodně bavilo.

Přestože jsem do Letňan přijížděla s malou dušičkou, záhy jsem zjistila, že nebylo absolutně čeho se bát. Ve finále mě mrzelo, že to tak rychle skončilo. Ale druhý den jsem byla ráda. I z tak krátkého letu mě vlivem větru bolelo celé tělo. Ještě, že nepatříme k oblastem s hurikány.

Za zprostředkování zážitku děkuji agentuře Zážitky.cz.

Jak to probíhá, se můžete podívat ve videu:

Přečtěte si také:

Reklama