Čtenářka Kristina nám prozradila z autostopu něco, co ani maminka netuší.

Bombošku si nechte, držím tajli, ale řeknu vám něco, co maminka dodnes netuší.

Tak především, ty peníze na cestu ke koním, na střední škole  padly na cigára, čokoládu a nějaké naušnice. Na pěškobus je to trochu daleko, takže jsem párkrát stopem s kámoškou fakt jela. Dva roky, dvakrát týdně. Po setmění.

Většinou jsme měly i celkem štěstí. Ne, my měly sakra štěstí. Teď se nebavím o klice, že nám nejpozději páté auto vždy zastavilo. Spíš mám na mysli osazenstvo vozu. Nemyslím toho kněze, byla s ním docela zábava a zval nás na faru. Ale třeba u toho chlapa co měl dva metráky, strniště a auto plné podivného nářadí, co vyprávěl, která část ze psa je nejlepší na pečeni, jsme byly rády, že měl pracky na volantu. Ale jinak celkem slušní lidé.

Nějak jsem věkem zmoudřela a když jsem sesumírovala počet autostopů, tu řádku podivínů a okolností....fakt nevím, co nám na tom přišlo tehdy tak zábavné. Pročež jsem za stopováním udělala tlustou čáru.

Člověk míní...

Jela jsem v deset v noci z práce. Venku mrzlo, tma jak v pytli, autobusy nejezdily, auto v servisu a spát na zastávce se mi nechtělo Beztak už byla obsazená. Pomalu jsem se vydala na cestu a štelovala uši, jestli neuslyším auto.

Nosní dírky mi laškovně přimrzaly k sobě v pauze mezi výdechy, poslední lampa pouličního osvětlení zůstala daleko za mnou stejně jako město a neprostupný les vytvářel pod peřinou prazvláštní obrazce, které vyvolávaly mé vzpomínky na Kukuřičné děti a Tajemství loňského léta. Konečně jsem zaslechla přijíždějící auto.

Mávla jsem na něj jak zkušená harcovnice a ono kupodivu zpomalilo až zastavilo. Hmmm, dodávka. Asi vytuněná,polepená...co to má na boku za pruh a proč tam má napsáno....POLICIE ?Chtělo by se říct, že jsem v tu chvíli ztuhla, ale v tom mraze už to víc nešlo. Ovšem hluchavky byly pohotovější. „Kampak, slečno, jedete?“

„Jé, tam zrovna jedeme, je tam auto v příkopu, tak vás hodíme alespoň k té nehodě.“

Naštěstí na namrzlé vozovce hodil chlap auto do potoka asi pět set metrů od našeho domu. To už jsem v pohodě došla.

Nikdy neříkej nikdy, ale po tomhle v nejbližší době dobrovolně žádný autostop neplánuji.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

 

Kristině děkujema za důvěru, mamince nic neřekneme :)

Téma dnešního vydání: Autostop

Autostop může být vášní, vzrušením, koníčkem, může být pocitem nutnosti a nevyhnutelnosti, ale také nebezpečím, hazardováním a neuváženým jednáním. To vše je autostop. A i když už není autostop tím, čím býval, přesto se mu budeme v dnešním tématu věnovat.

  • Budeme nostalgicky vzpomínat
  • Budeme se zabývat výhodou i nebezpečím tohoto způsobu dopravy
  • Budeme srovnávat, jak se stopovalo dříve a jak dnes
  • Budeme si povídat, zda a proč ubylo stopařů
  • Budeme si povídat, jestli to mají ve stopu holky jednodušší než kluci
  • Budeme si vyprávět příběhy ze stopování
  • Bude nás zajímat, jestli sami stopujete nebo naopak stopařům zastavujete
  • Budeme prostě stopovat

Těším se na vaše příspěvky, na vaše názory – ať už kladné, či záporné.

Psát můžete na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměníme sladkou – 70% kakaovou bonboniérou s příznačným názvem – merci

Můžete jí tak třeba poděkovat řidiči, který vám zastaví, anebo si ji slupnout sama při stopování

cok

 

Reklama