Pamatujete si ještě oblíbená hesla socialistického režimu: Březen, měsíc knihy, nebo na: Za dobré vysvědčení knihu?
To se dnes v době internetu a vyspělé sdělovací a komunikační techniky jeví jako čirá utopie. Obecně se říká – Češi už vůbec nečtou. Ale není to pravda.
Kdo z vás objevil i letos pod stromečkem mezi hromádkou neoblíbených „měkkých“ a naopak vyžadovaných „pevných“ dárků i ty skutečně tvrdé balíčky ukrývající potravu ducha?
Češi čtou pořád
Navzdory internetu či nadměrnému sledování televize čtou Češi stejně jako dřív. Podle výzkumu Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd čeští čtenáři dokonce – co do množství přečtených knih – vysoko převyšují průměr Evropské unie. 
Zkrátka, pokud jde o čtení, řadíme se ke špičce Evropy.
Tzv. vášnivých čtenářů, kteří přečtou asi 50 středně obsáhlých knih ročně, je v české populaci nad 15 let přibližně 6 %, což je poměrně hodně. I ve srovnání s jinými zeměmi si stojíme velmi dobře. Lépe jsou na tom už jen skandinávské země.
Češi mají dlouhodobě dobrou čtenářskou průpravu. Už za první republiky hojně existovaly domácí knihovny. Ty pak během komunismu často sloužily jako náhradní zdroj informací a nezřídka i vzdělání.
Jejich zásluhou se dochovala fakta, která nešlo zjistit jinde, protože o spoustě věcí bylo zakázáno mluvit. A knihy naštěstí nešlo znárodnit.
Ale kořeny tohoto fenoménu jsou hlubší. Sahají až do 19. století. Češi a Moravané jsou národy zrozené z jazyka a knihy. Novodobá čeština se rodila díky spisovatelům, kněžím a učitelům.
Časy se mění...
S postupným vývojem se mění čtenářská kultura, sledujeme různá média. Ale rčení, že televize krade čas na čtení není přesné. Spíš se snažíme najít nejlepší způsob soužití s knihou, internetem, televizí...
V roce 2003 podrobila Evropská unie tehdy čekatelské země na přijetí výzkumu, ve kterém jsme se umístili na předních místech. To se týká především soukromých knihoven. V této oblasti jsme přeborníky.
Stejný trend pokračuje i nyní. Budujeme třígenerační knihovny. I to je pozůstatek z komunistické éry. Domácí knihovna vždy bývaly soukromým hájemstvím, do kterého nikdo cizí neměl přístup. V domácí knihovně jsme mívali „zašité“ Kundery, Škvorecké, Kosíky, Mňačky, Vaculíky...
V současnosti je na ústupu četba beletrie, naopak do popředí se jednoznačně dostává oddechová literatura (označovaná často jako „brak“), detektivky, portréty herců, sezónní novinářské knížky.
Například nejlépe se prodává Harry Potter. Přesto odborníci tvrdí: „Zaplaťpánbůh za něj! Přitáhl děti ke čtení. A dnes už víme, že přes děti i mnohé rodiče, kteří čtenářský návyk ztratili. Nevadí, hlavně, ať lidé čtou. Důležité je vybudovat si na čtení návyk.“
● Nejoblíbenější knihou v Česku se podle účastníků uvedeného průzkumu
Víte že...
stal román Vejce a já od americké spisovatelky Betty MacDonaldové
● Na druhém místě se umístil Haškův Švejk, na třetím Harry Potter.
Babička Boženy Němcové skončila pátá, hned za Biblí
● MacDonaldová je autorkou i sedmé nejoblíbenější knihy v České
republice: Co život dal a vzal
Čtou víc ženy než muži?
Mezi muži a ženami je skutečně velký rozdíl. Všude ve světe čtou ženy více, ale v České republice je rozdíl ještě větší. 
Ženy a muži tvoří dvě samostatné čtenářské kultury. Liší se nejen v počtu, ale i ve výběru knih.
Ženy jsou trpělivější, daleko méně přeskakují. Zůstávají věrné fabulované literatuře, muži čtou více věcnou literaturu.
Dalším poznatkem je zjištění, že se u nás čte stejně jak ve větších městech, tak i na venkově.
Hodně dáme i na nostalgii. Prodávají se velmi dobře například knížky o Habsburcích, ale i o nedávné historii. Historická řada knih, to je dnes pro nakladatele víceméně jistota.
Podobné je to i v okolních zemích – na Slovensku, v Polsku. V USA je dnes silné téma islám. Což souvisí s událostmi posledních let.
♦ V Česku denně – včetně sobot, nedělí a svátků – vychází ♦ Češi mají větší domácí knihovny než Němci či Poláci ♦ Více než dvě třetiny Čechů má doma nad 50 svazků,
asi 50 knih
v Německu či Polsku je to jen polovina tamní populace
Každý stát má jinou čtenářskou kulturu
Co se týče západní civilizace, největšími čtenáři jsou Kanaďané. Mají dobře fungující síť a systém knihoven, knihy jsou dostupné všem. Kanaďané se navíc velmi silně identifikují s vlastní literaturou. Existuje ovšem velký rozdíl mezi anglofonní a frankofonní částí Kanady, ta druhá čtenářský průměr kazí.
Obecně se dá říct, že v severských zemích se čte více. Lidé na jihu žijí víc venku, na severu kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám dlí víc zavření doma, kde čtou.
Zdroj: Jiří Trávníček, literární vědec
Nový komentář
Komentáře
Studuji střední knihovnickou školu a heslo Březen měsíc knihy neskončilo s komunistickou érou. Jenom se pozměnilo na Březen měsíc internetu.
Solei: Vaculík, Kundera a Šotola se ti nezdají zajímaví?
kačinka: a....: První a poslední, co mě od Simmela zaujalo, byla Láska je jen slovo. Bylo mi 18 a strašně jsem to prožívala
.
Čtu co mi příjde pod ruku a vypadá to zajímavě (a nemyslím tím Vaculíka, Kunderu ani Šotolu - fakt ne). Střídám knihy tištěné a elektronické (mám ipaq) bohužel elektronická verze je plná sci-fi a fantasy (díky za Kedrigerna). Čtu hlavně po cestě do práce a před spaním, protože potřebuju delší čas na usnutí.
lukas.cejka: Hausmana jsem četla a bohužel kecá. Kdyby měl pravdu, tak se ženy n erozvádí. Muži nejsou tak skvělí, jak je popsal.
lukas.cejka: Hausmanna jsem samozřejmě četla
je to super komické dílko svým humorem nezůstávající daleko za takovými skvosty naší literatura jako třeba Švejk.
monca13: Od Merleho mám nejraději Dědictví otců, o dobách náboženských válek 16.-17. stol.
V posledni dobe me hodne zaujali autori jako James Rollins, Raymond Khoury - squelle. dobruzne, detektivni - z celeho sveta.
Fakt parada. Shltla jsem to najednou...
No, scifi moc nemusím, pokud už něco, tak leda Fantasy. Takové ty klasiky Jako je Sapkowski, Tolkien, Lewis..
Blanickasvobodova: Knížky, o kterých píšeš že z nich mrazí v zádech, jsem všechny četla a líbily se mně nebo spíš správnější výraz je, že mne hodně zaujaly, včetně Milence.
Ale tyhle knížky, i když z nich mrazí v zádech, patří do úplně jiné kategorie než některé z těch, o kterých jsem dříve psala.
Mimochodem k tomu Merlemu jsem se dostala přes jeho jinou knížku - Malevil, to je taková zajímavá sci-fi o životě po atomovém výbuchu, v jehoý důsledku jako by se vrátilo lidstvo v čase zpět. Takže úplně jiný žánr než prvně jmenovaná knížka.
To mně připomíná jinou podobnou sci-fi, která byla také velmi zajímavá. Na název si opravdu nevzpomenu, ale hlavním hrdinou je člen mnišského řádu, také se odehrává po světové katastrofé a lidé nacházejí elektronická schémata, myslím, že jsou nakreslena na modrých papírech, proto jim říkají "modráky" - doufám, že se nepletu. Lidé je považují za svaté svitky. Možná někdo tu knížku znáte, momentálně mně skleróza opravdu nedovolí si vzpomenout na název ani autora.
Ty názory na Coehlu jsou opravdu zajímavé, protože co jsem měla možnost si všimnout, tak po něm většinou sahají ženské:-).
Punh: Remarque je skvělý, to máš pravdu:-)A ještě se mi moc líbí Exupery a Hemingway, i když stařec a moře se mi jednu chvíli zdál strašně zdlouhavý
No, ještě jsem zapomněla na Rollanda, ten je taky skvělý. Vím, že normální lidi si do divadla zajdou, ale ještě zbožňuju čtení divadelních her. Asi nejraději mám Čapkovu matku, ve které je ohromná síla a pak ještě Goldoniho, mistra komedie:-)
to je divne, ze tu niko neuved Josef Hausmann: Základy mužského šovinismu
Teď zjišťuju, že jsem zapomněla na E. M. Remarquea, jeho Tři kamarádi, Nebe nezná vyvolených, Vítězný oblouk, Stíny v ráji...se mi taky moc líbily. A taky John Irving. Je hodně skvělých autorů a je nemožný na někoho nezapomenout
Blanickasvobodova: Mně se líbil Alchymista, i když mám výhrady proti tomu, jak ty své moudra sype z rukávu... četla jsem pak jeho knížek ještě dost, každá se mi zdála horší, protože je to všechno na jedno brdo. Ale čtivé to je.
Blanickasvobodova: Coelhovi já osobně říkám "hypermarketové duchovno". To tak jako shrnuje, co si o jeho knihách myslím.
Blanickasvobodova: Ano, věechny knihy, které uvádíš (že z nich mrazí v zádech) samozřejmě znám a líbily se mně, včetně Milence, ale to je klasika, ne "brak, za který je možno považovat některé knížky, o kterých jsem psala já.
Knihy miluju
NO a co třeba Paulo Coehlo??Čtete ho rády??Poslední dobou se stal mým oblíbeným autorem, začala jsem Alchymistou a od té doby jsem četla skoro všechno co napsal. Ještě mám hodně ráda Dostojevského a jeho Zločin a trest, Idiota, Karamazovy. Jsou to docela bichle, takže tomu, koho tlusté knihy děsí raději nedoporučuju:-)
Co se týče knih, nemám zatím moc vyhraněný styl. Každopádně, pokud má někdo rád knihy, ze kterých mrazí v zádech, tak můžu vřele doporučit Merleho a jeho Smrt je mým řemeslem, nebo Sofiinu volbu, Obraz Doriana Graye. Ano, všechny tyto knížky patří do nenáviděné a proklínané doporučené četby, ale musím říct, že jsou naprosto skvělé a zaslouží si své čtenáře. Zajímavý je taky Milenec Lady Chatterlyové, který je trošku pobuřující, protože se hodně zabývá milostnou tématikou.
Ještě přidám jednu knížku, která taky není pro každého. Je to Hvězdoplavba aneb Malá kosmická odysea od Jana Křesadla (vlastním jménem Václav Jaroslav Karel Pinkava). Je to sci-fi, ale ta nejzvláštnější, kterou jsem kdy četla (asi před 20 lety jsem neváhala za ni zaplatit cca 1000 Kč, což byla tehdy více než polovina mého platu - není divu, když jsem pracovala v knihovně, ještě jako začátečnice bez odborného vzdělání).
O knize cituji z Wilkipedie ( http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/476613-hvezdoplavba-aneb-mala-kosmicka-odysea ): "Je to epická báseň, čítající 6575 veršů hexametrem v homérské starořečtině, s paralelním českým překladem v přízvučném hexametru, postmoderní science-fiction příběh, který vychází z filosofického postulátu kvantové fyziky, že aby něco existovalo, musí být pozorováno. Hlavním pozorovatelem jsoucna se ukáže být jistá ovce. Zničení ovce by znamenalo konec všeho. Ovci, jež sleduje vesmír unese zloduch, pronásledován jakousi jednotkou rychlého nasazení, jejíž kapitán se jmenuje Udeis, (= nikdo, po vzoru kapitána Nema).
Děj se dělí podle řecké abecedy na 24 příběhů, každý z nich téměř samostatný, kupř. na jiné planetě.
Jako náznak hravosti textu uveďme, že samotný děj uvádí česká předmluva ve stylu čapkovské mystifikace, jak prý přišel Jan Křesadlo k tomu, aby se pokusil do češtiny přeložit řecký originál „od neznámého autora“. Jde prý o skutečný cestopis, jehož údajným autorem je časoprostorem cestující kapitán Udeis/Nemo, (To ostatně potvrzuje „copyright Nemo“ na řecký text vydání.) Nemův cestopis byl zapsán jeho universálním překladatelem Frantou, (což je tvor připomínající skunka, celý však z mozkové tkáně.) Franta, který nemá všeobecný zdravý rozum, to však nedomyšleně provedl ve starořečtině, prý aby se touto zvláštností text lépe proslavil. Tak to alespoň komentuje postava ''archiváře Divíška'', který onen řecký text Křesadlovi prý přinesl k překladu. (Zbývá však možnost, že to údajný Divíšek napsal sám.)