Ahoj všem,
domácí práce sice nejsou moje hobby a zejména mytí nádobí a škrábání
brambor nemiluji. Ale vyznávám zásadu, že ani chlap snad není chromej a
debilní (alespoň ten, s kterým žiju), aby nezvládl mytí nádobí, vytírání
podlahy a obsluhu myčky. Můj drahoušek má několik specifických
vlastností, ale průběžný trénink zatím zvládá dobře. Pořídili jsme si
myčku, takže poněkud odpadají moje výkřiky typu: ,,Pane inženýre!! Ostré
nože se dávají do odkapávače hrotem dolů, aby se nikdo nezranil," a
přesouvají se k otázkám typu: ,,Není mi jasné, jak to, že dokážeš ovládat
elektronový mikroskop, a myčka se 6 knoflíky ti přijde složitá,". Ale to
jen na okraj.
Mám mladšího bráchu, takže když jsme byli malí, pomáhala jsem doma
častěji já, s poukazem na to že je ještě moc malej (je mladší o dva
roky). Naučil se toho využívat, ale jednou tvrdě narazil. Když se
vymlouval, že nemůže umýt nádobí, protože to neumí, rozčílil se náš
tatínek do bílého žáru a s děsivým řevem ho ujistil, že bude umývat
nádobí tak dlouho, dokud se to nenaučí. Sice to tak nakonec úplně
nebylo, ale ten hřejivý pocit satisfakce a vědomí, že chlapi opravdu
mohou provádět domácí práce, ve mně zůstal.
Ovšem abych dostála pravdě, maminka vždycky dělala většinu domácích
prací a nebo je alespoň řídila. Tatínek pomáhal, ale se spoustou řečí.
Nicméně i nadále myje pravidelně nádobí.
Vaření ovšem nepovažuju za domácí práce, to je pro mě tvůrčí činnost a
rozkoš.

Ještě Vám prozradím kouzlo na domácí skřítky: řekněte rozhodným hlasem do rohu kouzelné slovo "špuntárum" a dvakrát se otočte po směru
hodinových ručiček. Sice to nepomáhá vždycky, ale jednomu se uleví :-)))

hezký den

Eliza


Milá Elizo,
než dojedu dnes domů, tak "špuntárum" určitě zapomenu. A tak by se mi to někdy hodilo :-) 

Reklama