Sigi se dostal do Azylu Lucky zraněný, nejdřív to vypadalo jako obyčejné zranění na stehýnku, které se nechce hojit. Při bližším ohledání se ale zjistilo, že to je nehojící se pozůstatek mnohem rozsáhlejšího poranění. Sigi má bílé bříško poseté několika jizvami, které se táhnou od stehýnka až k předním tlapkám. Jenže tyhle jizvy jsou již dávno zahojené, nejsou na nich ani stroupky, i chloupky již zakryly „rozpárané bříško".

A teď se pokusím vysvětlit rozsah poranění a následky, které z toho velmi zvláštního úrazu vznikly. Na první pohled to vypadá, že Sigi jako malé kotě někam propadl sklem, proto to potrhané bříško a stehýnko. Asi byl ponechám osudu (buď přežije, nebo ne). Bříško zřejmě bylo jen málo poškozené, takže začalo srůstat, ale stehýnko bylo hodně poškozené, takže Sigi asi držel skrčenou nožku, pak to mokvalo, něco odumřelo, jen těžko si představujeme, co se odehrávalo. Faktem je, že Sigimu chybí dost velký kus kůže na spodní části nožičky, holé místo je nekrotické.

Dostává pravidelně antibiotika a různé vitaminy a podpůrné prostředky. Už si nemyslíme, že Sigi měl nožku zlomenou a špatně srostlou po úrazu. Sigimu chybí kus kůže kolem spodní části tlapky (kde je nekrotická) a je tu veliký tlak kůže směrem ke stehýnku - vypadá to, jako kdyby někdo (původní majitel???) vzal potrhanou kůži na stehýnku a přetáhl ji Sigimu přes skrčené kolínko, ta kůže mu přirostla a Sigi dnes nemůže natáhnout nožku. Má uvězněné kolínko ve své vlastní kůži (přestavte si, že si vsedě přetáhnete svetr přes koleno, přišijete ho k lýtku a pak se budete pokoušet natáhnout nohu). Takže při pokusu chodit a natáhnout - došlápnout na zadní tlapku se kůže dole na nožce napíná, trhá, a tudíž se nechce hojit. I veterinář, který byl v azylu, jen kroutil hlavou.

Pak je jasné, proč se rána nehojila, když se Sigi pokoušel postavit, natrhl si kůži a stále dokola. Problém je s léčbou, když se rána obváže, což skoro ani nelze pro nedostatek místa, přestane nožku Sigi používat úplně, stáhne ji k bříšku a hopká. Ale když se nechá rána volně dýchat (jen s mazáním), zkouší Sigi aspoň částečně nožku napínat (co kůže dovolí), a tím procvičuje aspoň minimálně svaly na nožce. Doufáme, že až se podaří zahojit ránu, bude Sigi zkoušet používat i tuto nožku, sice pomalu a pajdavě, protože nedošlápne, ale nezakrní mu svaly a možná se časem kůže okolo kolínka trochu natáhne a povolí částečně tomu tlaku, takže mu dovolí víc a víc natáhnout nožičku. Je to ještě kotě, kůže je mladá a pružná a příroda je milosrdná - někdy.

Sigi je nesmírně statečný, je hodný a vděčný kocourek, nechá si líbit mazání, léčbu, manipulaci... a stále přede, jako by děkoval, že se mu někdo věnuje. Jeho zranění mu nevadí vůbec v ničem, snaží se zapojit do hry a taky se rád válí na klíně.

Je nám jasné, že takových marodů je všude spousta, ale berte, prosím, tenhle článek jako reklamu na Sigiho. Chceme ukázat malého a statečného kocourka, který si musel hodně prožít, než se dostal k nám, a který bude mít problém s umístěním. Takže zkoušíme získat člověka, který by převzal Sigiho do péče a chtěl by mu věnovat svůj čas - je třeba 3x denně mu namazat ránu na nožce, ještě chvíli podávat antibiotika a vitaminy. Jinak je Sigi čistotný a baští, jako by mu vůbec nic nebylo. Péče o něj v azylu je náročná, protože tu stojí zástup dalších potřebných a on by potřeboval své jisté a spoustu lásky.

Moc tomu nevěřím, že by se našel někdo, kdo by si hned teď chtěl vzít Sigiho domů a doléčit si ho, domazat, dohlédnout na rehabilitaci, ale když si vzpomenu, jak některé čičiny přišly k novému domovu, tak si říkám, že zkusit se to musí. Sigi potřebuje doléčit ránu a opatrně procvičovat zadní tlapku. Nic víc. Najde se nějaký člověk, který by chtěl zažít útulkovou reality show - Uzdrav si svou kočku?

Sigi by byl proklatě vděčný kocourek. Počítáme s možností, že pokud Sigi tímto způsobem nenajde nového majitele, asi zůstane v azylu delší dobu. Přála bych si, aby mu byl osud příznivě nakloněn, protože musel prožít jako kotě hodně bolesti.

Přála bych si, aby se našel aspoň někdo, kdo možná není opatrovatelský typ, takže mazání tlapky by nezvládl, ale nevadilo by mu, kdyby mu po bytě hopkal malý již vyléčený kocourek, který pomalu zkouší „roztáhnout svetr přes koleno" a došlápnout konečně na zem. Možná se mu to nikdy nepodaří a bude celý život hopkat po třech, vážně nevím, co mu příroda dovolí. Jen si myslím, že trocha lásky ještě nikdy nikomu neuškodila.

Tím končím reklamu na Sigiho a moc mu přeji, aby si tenhle článek přečetl někdo, kdo mu jednou dá nový domov.

Máte o Sigiho zájem? Ozvěte se!