„Teda, jak ta Adéla pobíhá po tom akváriu, viď? Minule, když jsem tady byla, tak snad ani nevystrčila hlavu z krunýře!“ povídám kamarádce. Její dcera si opodál prohlíží svoje album samolepek.
„Adéla?“ řekne Kája a věnuje mi hrozně dlouhý a vážný pohled. Ztiší hlas: „Tahle Adéla… to není tamta Adéla, víš?!“ Ticho a pohled do terária. Pak se naše pohledy znovu setkají. „Vloni o prázdninách jsem si jednou uvědomila, že z toho krunýře nevylezla už opravdu dlouho, víš. Sháněla jsem podobnou celé dva týdny, co byla Majka u babičky! Ona to neví,“ kývne Kája hlavou k dceři.
Tyjo. Představuji si nějakou matku, jak zálibně sleduje muže své dcery při mytí nádobí. „Teda vloni bych ho viděla spíš na fotbale!“ řekne pak pochvalně. „Tenhle Karel, mami, to není tamten Karel… Ale před tátou dělej jako by nic. On by to nevydejchal!“ Hihihi.
Hihihi… směju se té představě ještě když tahám prádlo z pračky. No to snad né! Já tam hodila i Jeho oblíbenou šálu! Je teď širší, kratší... a rozhodně... hutnější. Sakra. Dala by se používat jako rohožka. Koukám na šálu a jako by mě něco napadlo…
„Ne... tyhle šály budou zase až na podzim! Ale jestli přesně tahle barevná kombinace, to teda nevím!“ usmívá se prodavačka a kouká na mě jako na vola. Jako na vola, co dá vlněnou šálu do pračky.
Tak tohle nebude reinkarnace. Táhnu se domů jako svěšený prapor.
Doma u večeře se vrtám v talíři. Ta šála mě fakt mrzí. Muž mě utěšuje (je to fakt kádr, já bych řvala jak tygr) a rozhlíží se uklizeným bytem. (No fakt. Já vždycky uklízím, když mám nějakej průšvih. To už dělám od té pětky z násobilky.)
„Teda ta bazalka, jak se sebrala, viď!“ zálibně komentuje rozložitou bylinku na okně. Chvilku přemýšlím. „No jasně... na to, jak byla nedomrlá, viď!“ Podívá se na mě trochu tajemně. Že by?
Nový komentář
Komentáře
phoebe24:
phoebe24:
no, tuhle (zrovna jsem ležela v posteli s angínou), zazvonil soused, že je prý naše kotě několik hodin u sousedů na stromě a nemůže slézt dolů. Tak jsem se navlíkla do manželova vaťáku, narazila si kulicha (bylo to v lednu), ukecala sousedy, ať zavřou psa, půjčila si žebřík a drápajícího tvorečka sundala. Ještě jsem ho chudinku litovala, jak je desorientované, že místo k našemu domu pelášilo na opačnou stranu. Po druhém odchytu jsem ho pustila až v obýváku. Chovalo se trošku vyplašeně, ale posléze sežralo plnou misku značkových granulí a svalilo se na gauč. Já si převlíkla propocený pyžamo a svalila se taky. Po chvíli zpoza gauče vylezlo naše kočičí mládě. Fakt škoda, že manžel adopci kotěte nepřijal. Dvojče naší Barči bydlí o dvě ulice nad námi a je to potvora - každou chvíli ho někdo musí sundávat ze stromů.
To je ono, já taky doplňovala rybičky "aby si nevšiml".
A pak taky víno "aby si nemyslel". 
Skvělé
, vzdáleně mi to připomnělo Stepfordské paničky
Hezké!!Takovým lidským přičiněním se občas stane,že pejsek nebo andulka občas změní i pohlaví.To se stalo nám,když jsme sháněli stejné štěně (a sehnali!
)