Její jedenáctiletá dcera chodila domů ze školy čím dál víc smutná a nemluvná. Odpoledne pak zůstávala ve svém pokoji a raději se učila, než aby šla ven s kamarádkami. Přitom ji doma ještě nedávno nemohla udržet ani na přípravu úkolů. Že by na ni lezla puberta? Jenže důvod jejího podivného chování byl jiný. Jak se jí jednou večer svěřila, pár dětí ji nemá rádo a podle toho se k ní také chovají. Konkrétně šlo o partu kolem stejně staré Terezy ze stejné vesnice.
Foto: Shutterstock
„Ta už jako úplně malá dělala mezi dětmi na pískovišti rozbroje. Brala jim věci, házela po nich písek, provokovala. Není divu. Její máma totiž stojí za to! I na tom hřišti se raději tahala s chlapy, než aby na holku dohlédla. A té její chování zůstalo. Ba co víc, očividně se ještě zhoršilo. Naneštěstí z ní vyrostla hezká holka, a tak se těší oblibě u kluků. A strhává s sebou i další holky, které se jí chtějí zavděčit,“ líčí problematickou teenagerku Barbora, které bylo jasné, že promluvit si s její matkou nikam nepovede. A tak šla rovnou za ředitelkou školy, kam obě dívky chodily.
„Koukala na mě jako z jara. Prý si vůbec nevšimla, že by Marušce některý ze školáků ubližoval. A jestli se to děje mimo školu, tak prý s tím nic nezmůže. Nicméně slíbila, že celou věc prošetří. Od té doby se mi neozvala. Maruška se ale svěřila, že si ji i Terezu pozvala k sobě do ředitelny a měla k nim proslov o tom, jak se k sobě musíme chovat s úctou a respektem, nikoli si ubližovat. K smíchu! Ta Tereza prý jí už cestou z ředitelny podrazila nohy a vyhrožovala, že jestli si bude ještě někdy stěžovat, má se na co těšit. A ať za nimi do místní klubovny už neleze. Bylo mi z toho úzko,“ svěřuje se Barbora, která to tak nechat nehodlala. Odmítala připustit, aby se k její holčičce kdokoli choval ošklivě. A tak jí v hlavě uzrál plán.
Navečer si na Terezu počkala za jejich domem, a když se dívka vracela z kroužku, promluvila si s ní mezi čtyřma očima. „Měla jsem chuť dát tomu frackovi z každé strany jednu facku, ale tu jsme si samozřejmě nechala ujít. Ale vytmavila jsem jí to alespoň slovně. Řekla jsem jí, že jestli ještě jednou bude šikanovat, jakkoli urážet nebo vyhánět Marušku, nemám problém požádat známého, aby si na ni někde počkal, a pořádně jí pocuchal ten její hezký ksichtík. A to samozřejmě platí i pro další místní děti, které má taky nechat na pokoji. Její sebevědomý výraz byl najednou ten tam a vyděšeně na mě kulila oči,“ směje se Barbora. Dívce popřála hezký večer, otočila se na podpatku a odkráčela.
„Samozřejmě jsem nic z toho nemyslela vážně, nikdy bych nikomu neublížila, ale tím si ona jistá být nemohla. Trochu jsem trnula, aby si někde nestěžovala, ale tím, že měla máslo na hlavě, nejspíš si to nechala pro sebe. Podstatné je, že od té doby má Maruška pokoj. Tereza ji přehlíží jako širé lány, za což jsem vděčná. Už zase chodí s dětmi odpoledne ven a usmívá se. Jestli mě chcete odsuzovat, že takové vyhrožování nebylo správné ani výchovné, můžete. Mě ale zajímá jedině dobro mého dítěte,“ dodává Barbora.
článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Co může být pro milující matku větším utrpením, než vidět, jak se její dítě trápí?
V Barboře se probudila matka lvice, která se snažila pokračování v šikaně své Marušky zabránit. Bohužel se její zásah dá definovat jako výměna „trauma za trauma“. Když dospělý vyhrožuje dítěti a v tomto případě se o vyhrožování jedná, lze toto konání posuzovat jako minimálně neetické a vzhledem k věkové převaze dospělého i nemorální. Lze pochopit, že Barboře „ujely“ nervy po té, co získala pocit, že škola nijak nekoná.
Šikana se ve školách řeší, pokud selže schopnost třídního učitele, se školním psychologem, nebo s přizváním odborníka z pedagogicko-psychologické poradny. Náslech nebo-li účast psychologa v hodinách a k tomu přidružené zážitkové techniky, které měří takzvanou sociometrii v kolektivech, mnohé vyjasní a lze poté následně cíleně pracovat jak s jednotlivci, tak i s celým kolektivem.
Problém často bývá v neochotě pedagoga přiznat si, že problém je nad jeho dovednosti a doufá, že si děti časem poradí po svém. Problém šikany totiž nedělá žádné škole dobrou reklamu. Pokud nešťastný rodič získá pocit, že škola problém neřeší, nezbývá nic jiného (krom výše popsaných postupů), než navštívit rodiče šikanátora a problém civilizovaně a bez zbytečných emocí a urážek řešit. Nelze očekávat, že si s komplikovanou situací dítě poradí samo. Zážitek šikany je trauma, a pokud není včas vyřešen, dopady vnímají její oběti ještě i v dospělosti. Ze své praxe vím, že často jsou rodiče překvapeni a zaskočeni, jakou roli má jejich dítě v kolektivu. A také se potvrzuje, že děti, co šikanují, nemají právě idylické podmínky v rodině. Často se jedná o negativní potlačované emoce nebo ventilace nepřiměřených trestů. Barbora by měla s Maruškou na toto téma mluvit, aby si Maruška neukotvila pocit, že je něco špatného na ní, ale rozumově chápala i možné motivace Terezky. Pokud se zastrašená Terezka doma nesvěřila, znamená to strach. Pokud se svěřila a její rodiče to nechávají být, je to nezájem.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Naprostý souhlas. Sama jsem udělala něco podobného, když jedno dítě soustavně ubližovalo mému synovi. Počkala jsem si na něj, jasně a stručně jsem mu slovně vysvětlila, co se bude dít, pokud toho nenechá a od té doby byl klid. A toto předtím řešili ve škole a vůbec nikam to pořád nevedlo.
Na agresora odjakziva platil pouze vetsi agresor.
Vyresila to nejlip, jak mohla.
Ja bych ji jednu flakla rovnou, ale to jsem ja a netvrdim, ze to je spravne.
Tereza působila trauma Marušce a kdoví, jak se to na ní podepíše v budoucnu. Tereze rozhodně neuškodilo ochutnat trochu vlastní medicínky.
But something in our minds will always stayPerhaps this final act was meantTo clinch a lifetime's argumentThat nothing comes from violence and nothing ever couldFor all those born beneath an angry starLeast we forget how fragile we are.
(Sting)
Agresoři nikdy ničemu neprospěli. Na žádné straně.
A psychologové nebudou mít co žrát
Oh, tak jak si čtu komentáře, tak se nestačím ani divit. Je neskutečné, jak ten svět slábne a začínají se tu vyskytovat jen samé sra.ky . Je mi 50 let a nikdy jsem jako dítě psychologa nepotřeboval..... veškeré trable vyřešilo pár facek. To je realita. Než slepička zaběhne za paní třídní, pak ředitelkou a pak paní psycholožkou ( mmj: ty mají čas až za půl roku), tak pro dítě může být už pozdě..... třeba i hooodně pozdě. Paní to vyřešila nejlépe jak mohla. Respekt k ní. Na nějaké kecy psycholožky bych také nečekal a hlavně jsou úplně k ničemu. Jen pak děláme z dětí neschopné psychopaty.
Já bych to řešil ještě s větším důrazem a věřte, že agresor se stejně rychle otřepe a rozhodně nebude z tohoto zážitku mít žádné trauma. To jsou opět jen kecy slabochů a totálně vypatlaných maminek a psycholožek. Možná ta Rikina ani děti nemá. Jinak netuším proč by byla tak hloupá. Tohle byla šikana, ale převeďte to do horšího scénáře. Mohlo se něco i přihodit a co pak? Dle Rikiny, to přece nevadí, jsou to děti... bych je ani netrestala a ta mrtvá holička? Se nic neděje, uděláte si novou!!!! Proberte se proboha!!!! Šikana je když někdo, kdo má navrch, nějakým způsobem ubližuje slabšímu!!! Maminka té holčičky jen dala ochutnat agresorce vlastní medecínu. A to jen krátkodobě.
Tleskám ji a má můj obdiv a přesně takhle by se to mělo řešit. Možná s ještě větším důrazem. Až mě začnete hejtit, že jsem násilník, tak upozorňuji, že moje dvě děti jsem zmazal za celej život jen 1x. Já od otce byl bit každý týden a trauma z toho také nemám. Dneska mého otce bez problému obejmu a řeknu mu, že ho mám rád. Bojujte za své děti a braňte je pokud jim bude ubližováno!!!! Braňte je jakkoliv, bez milosti a pak je naučte bojovat sami za sebe!!! Pak budou silnější a lepší lidé než tady Rikina a pár dalších. Martin
Divím se, že nešla nejdřív za třídní učitelkou, ta zná děti víc než ředitel.
Teprve až bych nepochodila tam, šla bych za ředitelkou. Ve škole na chodbě nejsou kamery? Je fakt, že učitelé nechtějí o nějaké šikaně nic slyšet a většinou reagují tím, že je dítě moc citlivé nebo se nestydí říct rozmazlené. Na druhou stranu se nestydí dát dítěti poznámku, že se porvalo a že je drzé. Asi bych jednala s rodiči, až kdyby nereagovali, promluvila bych s tou holkou, v 11 už musí vědět, že se tak nemá chovat, ale vyhrožovat pocucháním fasády děcku se mi zdá trochu moc.
Barbora se zachovala adekvátně situaci. Na hrubý pytel hrubá záplata. Kecy psychologů by ničemu nepomohly. Jaký rodič, takové dítě a na tom se nic nezmění. Rozumí pouze svým metodám, a tak je potřebné je použít proti nim.
Jako taky by se mohlo stát, že by to řekla doma a agresivní děti mívají někdy i agresivní rodiče, takže kdyby zas někdo přišel s tím, že pocuchá ksichtík jí, nebo i objel auto klíčema, tak aby se úplně nedivila. To už by musel být fakt masakr, abych to řešila takhle ...spíš bych se dcery nejdřív zeptala, co proti ní mají a pak bych se třeba na totéž zeptala té holky a s nějakým vyhrožováním začala až když by to pokračovalo, ale pokud by se nejednalo o nic vážného, tak dceři prostě jen řeknu, že takový je život a ať si zvykne, že každý na ní milý nebude...
Já s Barborou souhlasím, sice bych prvně udělala vítr ve škole a kdyby to nepomohlo, tak bych udělala s partnerem vítr s rodiči.... S daným dítětem bych to řešila až jako poslední možnost a nebo kdybych byla přímo u toho, když ubližuje. Samozřejmě kdyby někdo synovi fakt hodně ublížil ale jako fakt moc, tak to už by partner vyletěl z kůže a ty dotyčné spratky by srovnal.... naštěstí jsme to řešit ještě nemusely..... zatím jsme řešily menší záležitosti, ale to stačilo řešit jednou ve škole a byl klid.
To byla od Barbory jistě veliká statečnost, vytahovat se na jedenáctiletou holku a vyhrožovat jí násilím. A tohleto taky žije mezi lidma. Fuj.
Já s Barborou souhlasím. Přesně takhle jsem vloni řešila šikanu syna ve školce. Chápete, ve školce, cca 6-leté děti. 2 kluci, syna odháněli, odstrkovali. Syn byl z toho špatný , nic jim neudělal, navíc je hodně citlivý. Já nejdřív synovi říkala že nevadí když ho nemaj rádi, že v životě to tak je, že ho nebude mít každý rád a on nebude mít rád všechny kolem sebe a ať si jich nevšímá a hraje si s jinýma dětma. Jenže když jsem pak jednou pro něj šla a nemohli jsme odpoledne v šatně najít syna boty a nakonec byly boty vyhozené v odpadkovém koši, to už jsem viděla rudě. Sbalila jsem syna, šla za učitelkou. Ta to bagatelizovala, že o ničem neví, že synovi nikdo neubližuje, že ona si ničeho nevšimla. No tak jsem šla do ředitelny. Ředitelka byla o poznání vstřícnější, překvapená, že tohle teda ne, tohle se v její školce trpět nebude. Hned druhý den udělala s dětmi i učitelkama sezení, povídali o tom. Ti kluci před ředitelkou slíbili že syna nechají. Nicméně odpoledne jsem pro syna šla a slyším jednoho, jak synovi říká Tadeáši proč sis na nás stěžoval? No tak jsem na spratka nalítla a říkám mu, ještě jednou, jednou jedinkrát se ty nebo ten druhý ( nebudu psát jména) přiblížíš k Tádovi nebo mu cokoliv sebereš a vyhodíš a bude zle. Takový zle jaký jsi nezažil. Když tě nevychovali rodiče, dostaneš na pr*** ode mě. A klidně si rodičům postěžuj, velmi ráda jim to vysvětlím.
Asi bych jednala stejně. Už jednou tady podobné téma bylo a psala jsem o tom, budu se opakovat. Můj asi čtyřletý syn jel na kole a já šla za ním pěšky. K synovi přistoupil starší chlapec a mého syna z kola shodil. Syn spadl a odřel si ruce a kolena. Zeptala jsem se toho chlapce: Proč jsi ho shodil s toho kola? Jen tak, ze srandy. Tak jsem mu dala facku a řekla mu: To je taky jen tak, ze srandy.