Ředidlo v oku

To jsou věci. Přečtěte si příhodu, která se stala naší čtenářce s nickem telelot. Šlo o pracovní úraz, kdy pracovala jako zapisovatelka u soudu a ředila korektor

To jsou věci. Přečtěte si příhodu, která se stala naší čtenářce s nickem telelot. Šlo o pracovní úraz, kdy pracovala jako zapisovatelka u soudu a ředila korektor

Přeju hezký den s „obrýleným tématem“ Brýle nosím od třetí třídy a to díky vlastní hlouposti. Moc se mi totiž zalíbily, myslím, že na Nadě Urbánkové...;-), tak jsem při kontrole očí schválně četla písmenka špatně (ta nejmenší), čímž jsem se k brýlím a ke své první čtvrt dioptrii dopracovala... Poblázněnost z brýlí mi vydržela chvíli, pak mi začaly překážet a posměšky spolužáků (brejlovče, brejloune) mi taky nebyly příjemné, tak jsem brýle různě zapomínala, schovávala, jednou i nechtěně (ha, ha) rozbila a nijak zvlášť mi nechyběly.

Ovšem oční doktorka byla jiného názoru, takže při další kontrole (mamka s námi chodívala pravidelně) to bylo zase o něco horší, dioptrie se zvýšily a doma se zvýšila i kontrola jejich nošení. To už jsem je přímo nenáviděla, naši na tom nebyli s penězi nijak dobře, takže jsem měla vždy ty nejlevnější obroučky, co šly a podle toho jsem si v nich taky připadala a nesnášela je:-o

Se střídavým nošením a nenošením (později jsem brýle kombinovala i s kontaktními čočkami) jsem to vydržela asi do 20 let, postupně jsem dopracovala až ke 4 dioptriím, ale co to šlo, chodila jsem bez brýlí, pořád jsem se za ně styděla. Taky mi v tu dobu pár známých řeklo, že jsem nafoukaná a neodpovídám jim na pozdrav. No, já je prostě „neviděla“. Z tohoto laxního přístupu mě vyléčil až můj pracovní „téměřúraz“.

Po škole jsem nastoupila jako zapisovatelka k soudu, kde se opravdu 8 hodin psalo a psalo, na stroji samozřejmě. Všechno muselo být bez chyby, takže jsem často využívala opravný bílý lak, podobný laku na nehty, musel se občas naředit, tehdy ředidlem, dnes už to jde i vodou. Flaštička ředidla byla malinká, s korkovým špuntíkem, který se zatlačoval dovnitř. Tak tlačím, tlačím a najednou střík.. ředidlo v oku. Letěla jsem rychle do umývárky, 5 minut si oko vyplachovala vodou, ale pálilo pořád stejně, tak mě podnikový řidič odvezl do nemocnice na oční odd.. Tam mi oko vyčistili, dostala jsem na 2 dny pásku a radu, abych se příště radši držela vařečky... cha, cha.. doktor nějak nemohl pochopit, o jaké ředidlo vlastně šlo.

Dnes už mám rozum a brýle nosím normálně, mám dvoje: staré nadoma a dvoje lepší na ven a pro srovnání a pro zasmání přikládám fotky „tehdy“ a „teď“, na té školní stojím ve druhé řadě třetí zleva...;-)

zdraví telelot