Do rukou se nám dostala knížka Jak získat sebedůvěru od Elke Nürnbergerové. Některé rady jsou skutečně zajímavé a rádi bychom vyzdvihli srozumitelný lidský přístup, ne suchopárné poučování. Knížka vám ale dá jen základy.

Nejste dvakrát jistá v kramflících? Chybí vám sebedůvěra? Pátráte po tom, jak si ji dodat? Nahlédli jsme pro vás do nového titulu Elke Nürnbergové: Jak získat sebedůvěru, který vyšel před pár dny v nakladatelství GRADA.

Malá recenze

Jak již bývá u GRADY zvykem, jde spíše o brožurku než knihu. 100 stran textu je bohatě prokládáno nadpisy a tabulkami, což zpříjemňuje a usnadňuje čtení i orientaci v knize. Jazyk, který paní Nürnbergová zvolila, je skutečně pro každého. Nepoužívá přílišné množství odborných termínů, a když už na nějaký narazíte, je v zápětí vysvětlen. Navíc je zde množství příkladů z reálného života, ty člověk může aplikovat na situace, které se mu dějí. Řazení knížky je klasické, na začátku se vymezují termíny, kdy se dozvíme, co že to ta sebedůvěra je a jak vzniká, následuje nahlédnutí do vlastní osoby a citlivých míst, vše je zakončeno tréninkovými metodami - tedy návodem, jak sebedůvěru získat. To jsou klady.

Zápory? Knížka trochu působí, jako by ji autorka napsala za 14 dní. Rady jsou univerzální, ale jaksi povrchní, takové „babské“, které sice ne utříděně na jednom místě, ale můžete najít v různých magazínech na internetu. Nepřináší tedy vlastně nic nového. Abych to vysvětlil na konkrétním příkladu, titulek: Příčiny chyb v komunikaci, text: „Rozhovory, během nichž jde o něco důležitého a hrozí proto, že budete nervózní, je dobré si co nejlépe připravit. Kromě toho můžete hodně získat tím, že budete pozorně poslouchat a uvážlivě mluvit.“

Nepřesvědčivá je závěrečná doporučená literatura, kterou jistojistě nesepsala autorka jako zdroje, z nichž čerpala, ale nakladatel jako reklamu na vlastní tituly.

  • Celkové hodnocení: tři hvězdičky z pěti

kniha

Ukázky z knihy

Příklad: Matky, které samy vychovávají děti

Matky, které samy vychovávají děti, musejí vstupovat do řady rolí. Tyto ženy mohou být například zároveň matkami, dcerami, milenkami, přítelkyněmi, obchodními partnerkami, členkami spolků atd. Vzhledem k odlišným rolím podléhají velmi různorodým očekáváním, která musejí naplňovat současně. Dítě od nich očekává něco jiného než obchodní partner, přítelkyně něco jiného než matka, milenec opět něco jiného než dítě.

Jestliže jsou role a příslušná očekávání slučitelná s cíli a potřebami člověka, pak je vše v pořádku. Problémy však mohou nastat, pokud očekávání nenaplňujeme...

Shrnutí: Tréninkové metody

  • Kdo si jasně odpoví na otázky, kým je a jak chce žít, uvědomí si svou identitu. To je předpokladem sebedůvěry.
  • Není sebedůvěry bez sebepřijetí: V každé naší slabosti je zároveň síla. Sebekritika je k užitku jen tehdy, hodnotíme-li se přiměřeně a nejsme k sobě příliš tvrdí.
  • Posilovat svou sebedůvěru znamená měnit se. K tomu je potřeba stanovit si cíle, které budou odpovídat našim představám.
  • Život nám často komplikuje náš vnitřní kritik a naše motivátory. Měli bychom je poznat, zamyslet se, jaký z nich máme užitek - a tím oslabit jejich účinek.
  • Nedostatek sebedůvěry se často projevuje v řeči těla, a to tím, že se snažíme vypadat „menší“. Vzpřímené a otevřené držení těla, pevný postoj a oční kontakt nám mohou při budování sebedůvěry pomoci.
  • Při rozhovorech platí: jednoznačná „já-sdělení“, otázky a vhodně formulovaná kritika pomáhají k tomu, abychom dokázali obhájit svá stanoviska.
  • Kdo se naučí přiměřeným způsobem říkat „ne“, získá schopnost hájit své zájmy a posílí svou sebedůvěru.
  • Důležité jsou i emoce: Kdo má rád sám sebe a užívá si života, cítí se silnější, vyrovnanější a spokojenější.

Kam dál?

Reklama