Chtěla jsem v první části zmíněného článku představit tu nejlepší školu, co znám. Abyste uvěřili i vy, kteří máte pochybnosti, že může být někde ve škole tolik příjemně. Na druhé straně jsem chtěla upozornit na to, že i v malé škole (jakou se tato může jevit), je učitel pedagogem (který má své práce nad hlavu) a ne i uklízečka a zahradník. No, nevyznělo to tak. I první část někomu přišla negativní. Takže tady je to, co muselo přijít, reakce Ivy Málkové...
Markéta Breníková
 


Dovolte mi reakci na zveřejněný článek o naší Škole Hrou v Praze 6 Břevnově.

Naše škola je něco jako velká rodinná vila o více než padesáti místnostech pro 80 dětí 1. stupně, 30 jesličkových dětí ve studiu Pohodička a 350 klientů výtvarného ateliéru. Pracuje zde osm pedagogů, tři asistenti, psycholog, pět lektorů výtvarného ateliéru, kuchař, kuchařka, hospodyně, uklízečka a já, ředitelka.

Každý z nás má na starosti několik místností vybavených odlišně od běžné školy (koberce, ozdobná svítidla, záclony, knihovny s více než dvěma tisíci knihami, hračky, polštářky, barevné nádobí, aromalampičky, ručníky, cd přehrávače, obrazy na stěnách, stovky květin, papoušek, kočka, akvárium a morče...).

Součástí práce ve Škole Hrou je i péče o školu jako celek. Smyslem celé činnosti je, aby se děti i dospělí ve Škole Hrou cítili dobře a měli pocit, že jsou někde, kde je bezpečno, útulno, čisto, voňavo a příjemno. Celou tuto atmosféru tvoří ten nejúžasnější pedagogický team, který jsem měla možnost ve své 25ti leté praxi mít po boku. Pokud kdokoliv s něčím není spokojen, či s něčím nesouhlasí, jsem většinou mezi prvními, kdo se o tom dozví a s kým se to řeší.

Je pravda, že přípravný týden je převážně generální úklid školy, kdy kromě jiného dojde i na zmíněné mytí záchodů a přesazování kytek.

Redaktorka zveřejněného článku učila ve Škole Hrou jeden rok - prvňáčky. Poté nastoupila ve vašem médiu jako novinářka.

Za šestnáct let spolupráce s novináři jsem se nesetkala s redaktorem, který by otiskl článek o škole, aniž by ho předtím poslal k autorizaci. Ve vašem médiu se tak stalo poprvé. Profesionalitu novináře vnímám ve schopnosti popsat realitu faktickým způsobem, oproštěnou od osobních a emočně zabarvených komentářů. Pozastavuji se nad užitím výrazů „sektáři“, „fanatici“, zfetovaní a konec konců i nad samotným názvem článku.

Závěrem jedna osobní poznámka. Květiny v ředitelně jsou jediné, které jsme nestihli přesadit, protože jsme přednostně věnovali péči těm ve třídách.

Kdo ve Škole Hrou měl své dítě, pracoval v ní nebo byl jejím žákem, ví, co jsme zač. Ty ostatní srdečně zvu, aby si přišli udělat vlastní obrázek o naší práci a vztazích, které mezi námi jsou, a to například v Den otevřených dveří v úterý 14. listopadu¨, kdykoliv v době 9.00-16.30 hodin. Přeju krásný den, Ivana Málková, ředitelka Školy Hrou.

Pozn.red.: K autorizaci je redaktor povinen odevzdat pouze konkrétní citace autora.

Reklama