Přečtěte si ještě jeden pohnutý příběh, který nám poslala čtenářka s nickem klariska 123. Děkujeme

Dobrý den. Přečtení článku p. Hlušičkové s titulem Rodiče mě vyhodili z baráku, mě nutí reagovat a podělit se svou zkušeností. U mě to to probíhalo stejně (ale mám bratra mladšího a má také problémy s učením), ale studium managementu cestovního ruchu jsem zvládala až do 4.ročníku kdy mě rodiče vyhodili (v 18-ti letech mi máma (OSVČ) řekla, že nemá na to se starat o dvě děti a že si musím poradit sama).

Pokračování ve studiu nepřipadalo v úvahu jednak kvůli školnému, a denní dojíždění autobusem je také nákladné, tak následovalo přerušení studia. Snažila jsem se najít si práci a brigádně jsem si přivydělávala všude, kde se dalo. Nadělala dluhy, a žila od nuly k nuly. 

Došlo mi, jak je vzdělání důležité, jaké mám priority, ambice, změnil se můj žebříček hodnot, vztyčila jsme si nové cíle. Dostala jsem šanci a znovu začala chodit do školy. Svědomitá příprava, pravidelná docházka a přísný režim. Do školy, ze školy, do práce, domů, učit, spát. Víkendy práce, škola. Snášela jsem to velice unavující tempo bez rozptýlení, jen abych měla maturitu.

Před pololetím vznikl další problém. Máma chce prohlášení, že nemám nárok na dědictví. Jako kdyby mi o něj šlo. Do té doby o něčem takovém nepadlo ani slovo. Nešlo o nic jiného než dodělat školu, uplatnit se a být nezávislá. Přes rozmluvy a vše mě opět vyhodila.

Kde je poučení a happy end s maturitou a nadějí na budoucnost? Když budu mít štěstí, skončím v Tescu za kasou....

Klariska 123

Proboha, co je to za matku? Ve čtvrtém ročníku vzít dceru ze školy? Tím spíš, že byla placená. To jí nebylo líto vyhozených peněz, když už jí nebylo líto vás? To mi hlava nebere. Držím vám moc palce, ať najdete lepší uplatnění než u kasy.

 

Reklama