60b75b540d33ecl.jpg
Foto: Shutterstock

Zmíněné razítko někteří učitelé používají jako druh hodnocení, dávají ho například k úkolům v písance, když se dotyčnému žákovi zrovna moc nezadařilo. Je na něm rozvalené a líně vypadající prasátko a nápis Chce to více snahy. Dojem, který si člověk z razítka odnese, je takový, že dané dítě píše jako prasátko, popřípadě, že je líné jako prase.

Názory na to, zda mají (de)motivační razítka v hodnocení dětí své místo, se různí. Některým rodičům vyloženě vadí, jiní proti tomu nemají námitky.

„Moje dcera sice podobná razítka nedostává, ale kdyby jim je učitelka dávala, vůbec by mi to nevadilo. Dítě se musí naučit přijímat kritiku a prostřednictvím obrázku je to podle mě lepší než pětkou,“ říká maminka Aneta.

Další matka školáka, kterou jsme oslovily, na to má zcela odlišný názor. „Nechtěla bych, aby moje dítě nosilo obrázky prasete. Co když se snažilo, dalo do toho všechno, ale nevyšlo to, přece si nezaslouží být přirovnáváno k línému praseti. To mu asi na sebevědomí nepřidá,“ komentuje Monika.

Dětská psycholožka Kristýna Hájková považuje používání tohoto typu razítek za nešťastné, a to hned z několika důvodů:

„Tento typ ohodnocení nezohledňuje individuální odlišnosti žáků – každé dítě má totiž trochu jinou startovní pozici, a tak by se krasopis měl hodnotit na základě pokroku každého žáka. Vhodné je tedy oceňování dílčích úspěchů (zvládnutí držení řádku apod.), které dítě spíše podpoří v další snaze. Pokud se dítě pod vlivem okolí začne vnímat pod nálepkou „píšu jako prase“, je pak pro něj těžké najít motivaci ke změně a pouze bude dál plnit dané negativní očekávání. Problémy ovšem může razítko působit i v třídním kolektivu – děti mají tendence se srovnávat a dítě s prasátky v sešitě tak může vybočovat ze skupiny úspěšnějších spolužáků, může i čelit posměchu. Úzkostnější děti pak mohou mít tendence se této hůře zvladatelné disciplíně vyhýbat, protože se bojí dalšího selhání. Důležité je pátrat po příčinách potíží s krasopisem, protože někdy pouhá snaha nestačí. V první řadě je třeba zjistit, zda má dítě zajištěné vhodné prostředí k psaní, dostatek času i pomůcky pro správný úchop. Pokud se možné vnější příčiny potíží vyloučí, stále může existovat pádný důvod, proč dítě s písmem bojuje – například dysgrafie, tedy porucha psaní. Dysgrafici bojují s úhledností i umístěním písma, jsou pomalejší a často ani sami svůj zápis nepřečtou. V těchto případech je vyzdvihování potíží se psaním vyloženě kontraproduktivní. Úkolem učitele je podpořit dítě v hledání možných alternativ, pro některé děti to může být i okopírování zápisků od některého ze spolužáků.“

Zdroj: redakce, Facebook, Kristýna Hájková

Reklama