Narodila jsem se na maloměstě (20 tisíc obyvatel), když mi byly tři roky, taťka postavil barák na vesnici, tam jsem žila 16 let. Dojíždění do školy mě nijak nevadilo a dětí bylo v naší vsi dost, takže o zábavu bylo vždy postaráno... V létě koupání v Labi (fuj to byla hnusná voda), míčové hry, bojovky, táboráky, stanování u vody ....
V zimě boby, lyže, bruslení, koulovačky, stavění iglú... Dětství bylo fajn. Je pravda, že jsme byli děti různého věku (9-18) všichni pohromadě a my menší jsme se snažili vyrovnat těm starším včetně kouření a popíjení lahváčů o ohně :-))).
Snila jsem o tom, že se časem přestěhuju do Prahy. Našla jsem si přítele, který v Praze pracoval a bydlel tam na ubytovně, a tak jsme začali hledat společné bydlení v Praze. Kupodivu jsme našli celkem brzy pěkný byteček za rozumnou cenu. Já prodala svoji garsonku, přítel přidal našetřený penízky, rychle jsme se vzali a koupili si BYT V PRAZE!!!! Hurá!!! Našla jsem si skvělé zaměstnání a žili jsme si báječně. Kino, muzikály, výstavy, hospůdky s kámošema....
Šup ho a bydleli jsme na maloměstě, byt jsme si přizpůsobili k obrazu svému: vyzdili jádro, položili plovoucí podlahu, koupili nový nábytek a krásně jsme si lebedili. Pohoda, klídek, výlety na kolech po okolí, večeře s kamarádama, grilovačky u známých na zahradě....
Milá Mifaelo,
děkujeme za příspěvek, poslední v dnešním dni. Žít se dá všude, záleží na tom, co komu vyhovuje. Přeji všem příjemný zbytek dne a bydlení dle vlastních představ.
A na co se bude ptát zítra Šárka?
Využíváte slevy? Nevyplatila se vám taková koupě? Sledujete všechny reklamní materiály a slevy naopak vyhledáváte?
Pište již teď!
Nový komentář
Komentáře
Jo tak to je pravý koloběh života...
Říká se tomu také koloběh života.
Ranní kávička? Jo to bejvaly článečky od Jitky K! myslela jsem, že to bude něco v tom stylu...škoda. Ikdyž nic proti kafi , které si pisatelka dává na zahrádce. To jí člověk panelákový může jen závidět