Publikujeme pět příběhů čtenářek, které reagovaly na naši výzvu v rámci tématu o rakovině prsu. Jejich zkušenosti mohou být inspirací pro ty, které se zrovna v takové situaci nacházejí. I zdravé ženy by o rakovině prsu měly vědět co nejvíce, aby si uvědomily, že se může týkat i jich, a to v jakémkoliv věku. Děkujeme za příběhy! 

Jmenuji se Veronika a rakovinou prsu jsem onemocněla v roce 2014. Když mi bylo 26 let. Začalo to tím, že jsem si nahmatala v prsu bulku, raději jsem šla do poradny zaměřenou na prsa, lékař mi provedl sono a říkal, že tam něco mám. Poslal mě do Brna, kde mi byla udělána biopsie. Asi za týden jsem si volala na výsledek, kde mi řekli, že mám nádorek... Já jsem žila v domnění, že je nezhoubný. Asi za dva dny jsem musela jet do Brna na konzultaci a v ordinaci jsem zažila šok, nádor byl zhoubný. Doktorka nechápala, že mi to neřekli. Prvně mě napadlo, že zemřu. Že to nedám. Ale jakmile jsem vyšla z ordinace a řekla verdikt tatínkovi, který jel se mnou, jsem si řekla, že se v žádném případě nevzdám. Nemohla jsem to vzdát, protože asi před rokem mi zemřela maminka na leukémii... Budu prostě bojovat... Začaly prvně nějaké testy, kdy se zjišťovalo, jestli bude první operace a poté chemo a ozařování. Jako první mě čekala operace, 6 dávek chema a 30 ozařování. Operaci a léčbu jsem zvládla v pohodě. Nepřipouštěla jsem si, že by mi např. z chemo mohlo být zle. Hodně lidí nechápalo, jak to můžu tak dobře zvládat. Vše jsem zvládla díky podpoře rodiny a přítele (nyní již manžela), kamarádům a taky mi pomohla víra v Boha. Čtyři roky jsem byla v pohodě. Letos v únoru mi na předoperačním vyšetření zjistili, že mám tři malé metastáze na plicích. I tuto zkoušku jsem zvládla. Věřím, že už vše bude v pořádku a já se za pár let s mým manželem dočkáme miminka. I když doktorka se na těhotenství netváří moc pozitivně. Je mi to jedno, já VĚŘÍM a to mi stačí :). Chtěla bych jen říci, že s optimismem a podporou to jde vše lépe. Přeji všem jen to dobré.
Veronika H.

Sestra bojovala s touto nemocí cca před 10 lety. Něco se jí nezdálo na pravém prsu - mokvalo jí, žádná bulka nic, ale nehojilo se to, a tak se odhodlala jít s tím nejprve na kožní a ten ji okamžitě poslal na mamografii. Další vyšetření potvrdilo karcinom. Na chemoterapii jezdila sama, nabízeli jsme jí, že budeme jezdit na střídačku s ní, ale nechtěla. Tak jsme se o ní starali jinak : vařily jsme hutné vývary, které jí chutnaly a po chemoterapii vlastně byly to jediné, co udržela v žaludku. Snažili jsme se ji udržovat v dobré náladě, ale to taky tak úplně nešlo. Ale protože jí lékaři kromě dalších dobrých rad poradili, že důležitý je i pohyb venku, pokud to jen trochu jde a nesedět doma, půjčovala si proto našeho psa a chodila s ním na dlouhé procházky a jestli ji do té doby měl rád, od té doby ji miloval - sotva se u nás objevila, už vrtěl ocasem a hnal se k ní v předtuše dlouhé procházky parkem. Před kontrolami jsme vždy trochu v nejistotě, ale zatím dobré - klepu na dřevo... Myslím, že na vzniku se trochu podepsalo nepovedené manželství, udržované kvůli dětem, které s dospělostí vylétly z hnízda až na jiný kontinent a ona se až potom odhodlala k rozvodu.
Václava Z.

Dcera byla na půl roku v Norsku na Erasmu, plánovali jsme dovolenou u ní, oslavu mých padesátin, ... zkrátka trochu jsem prošvihla svoji pravidelnou kontrolu na mamologii, naštěstí jen o pár měsíců. A paní doktorce se něco nezdálo. Naštěstí byla pečlivá, objednala mě na tomografii a při oslavě svých 50. narozenin i při cestování po Norsku jsem už věděla, že jde o karcinom, naštěstí v počátečním stadiu. A pak začalo asi klasické kolečko: operace pravého prsa, laboratorní vyšetření axil, chemoterapie, ozařování, léky... Rok jsem se starala víceméně jen o sebe a svoje zdraví - za podpory nejbližší rodiny. Vlasy šly dolů, doma jsem nosila šátek, a protože to bylo v zimě, venku jsem chodila v čepici. Nebylo to vždy veselé a jednoduché, ale stále mám v paměti, když během léčby se lékaři na onkologii vždy vyptávali, zda mi chutná a nehubnu. Bylo to od dětství snad poprvé (vzhledem k mé postavě ) co někdo měl opravdovou radost z toho, že mi chutná a přibírám... A já vlastně taky. Je to 8 let, chodím na pravidelné kontroly a věřím, že to bude dobré i nadále.
Jitka L.

Moje maminka (45), měla bulku v prsu v roce 1995, podle lékaře to byla cysta. Šla na operaci a při ní zjistili, že je to rakovina. Probudili ji z narkózy, aby dala souhlas s odejmutím prsu. Strašný šok to byl pro ni, když se probudila bez prsu s diagnózou rakovina. Protože to gynekolog zanedbal, měla už metastáze u páteře. V roce 1995 nebyla rakovina lékaři tak hlídaná. Táta byl super, nevadilo mu, že nemá prs. Následovalo ozařování, chemoterapie špatně jí bylo, játra začala dělat problémy. Bojovala hlavně kvůli vnukovi. Syn byl maličký a vždy říkal, BABI PŮJČ MI PRSÍČKO. Tak mu půjčila umělý. Vlasy jí po chemo slezly v jeden den. Šla se vykoupat, že si umyje vlasy, namočila a všechny slezly najednou. Plakaly jsme obě. Koupila si paruku, krásnou, delší vlasy, které neměla, jinou moderní barvu. 7 let bojovala, že bude zdravá, aby mohla být s vnuky. Bohužel metastáze u páteře měly jiný záměr. Dostala se do páteře a za 3 měsíce zamřela, bylo jí 52 let. V poslední fázi už nechodila, měla pleny, táta ji přebaloval, krmil, vařil, nakupoval, pral. Chodil do práce. Já bydlím daleko, tak vše zůstalo na něm. Poslední týden měla strašné bolesti a chtěla do hospice, ne do nemocnice. Tam jí pomohli od bolesti a byli velice milý. Můj manžel by asi to, co dělal můj táta, pro mě neudělal, je jinak vychovaný.
Petra H.

Tak u nás v rodině zrovna tato choroba je a pereme se s ní. Karcinom odoperován a s ním i pravé prso a 13 uzlin, které některé byly, bohužel, také zasažené. Poté chemoterapie a hnedle v první sérii problém s krvinkami a krevními destičkami - muselo se přerušit. Druhá série, a v pytli i leukocyty, opět se bojovalo za pomocí kmenových buněk. Třetí série v pořádku, čtvrtá s náhlou příhodou břišní - ven šly vaječníky, ovária a tělo vypovídalo službu - JIP, kapačky, život jak ve zlém snu... Pátá série se povedla a šup po měsíci na ozařování - zde opět nějaký ten problémek s imunitou, ale to už nebylo tak zlé (nebo si člověk zvykl?). Po ozařování začaly krásně růst vlasy, ale zrazují minerály v těle - železo, hořčík, vápník doplňovány. Nicméně hořčík stále někam prchá a tak únava je všudypřítomná, do toho bolesti kloubů a kostí - prý by to být nemělo, ale je. Nyní bude rok plný vyšetření a čekání na resumé s nadějí, že bude zase lépe a snad nemoc dostala na frak.
Marie Š.

Uvedené příběhy odměníme kosmetickým balíčkem od společnosti AVON. Všem ostatním velmi děkujeme.

Fakta o rakovině prsu

1. V Česku je to nejčastější nádorové onemocnění u žen.
2. Ročně je diagnostikována přibližně u 7 400 lidí.
3. Rakovina prsu není jen „ženská záležitost“, týká se i mužů.
4. Okolo 5–10 % zhoubných nádorů prsu může vzniknout na základě dědičné dispozice.

Čtěte také:

Text byl redakčně upraven

Reklama