Dnes čtyřicetiletá Dana odmítla před třemi lety ablaci jednoho ňadra. Nechala si nádory odoperovat a prso jí zachránili. Nyní má ale další problémy a metastáze, které jí napadly i druhý prs...

V našem seriálu, který připravujeme se sdružením Rakovina věc veřejná, se můžete setkávat se skutečnými příběhy lidí, kteří si prošli rakovinou a rozhodli se o ní mluvit...

Přečtěte si příběh Dany o důvěře i nedůvěře k lékařům.

cancer

Dana

Onemocněla jsem na jaře 2008. Ztvrdlinu v pravém prsu jsem měla již sedm let, potom, co jsem přestala kojit. Tehdy mi lékař po vyšetření ultrazvukem sdělil, že mám zvětšenou mléčnou žlázu a vše je jinak v pořádku. Nechala jsem ztvrdlinu svému osudu a ani gynekolog mi po celou dobu žádné další vyšetření nedoporučil. Až na přelomu roku 2007 a 2008 jsem pociťovala v pravém prsu bolest, někdy slabší, jindy silnější. Vyrazila jsem opět na vyšetření ke své gynekoložce. Poslala mne na vyšetření nejprve na mamograf, ten nebyl zcela jednoznačný. Ukázaly se jakési mezokalcifikáty a výsledkem bylo doporučení k dovyšetření ultrazvukem. Tato vyšetření trvala díky dlouhým objednacím dobám dva měsíce. Přestože jsem říkala, že mám bolesti a sama jsem měla obavy, aby časová prodleva neměla dopad na případnou diagnózu, nedosáhla jsem svým nátlakem rychlejšího řešení.

Na konci března jsem se dostala na ultrazvuk. Den před tímto vyšetřením jsem si při sprchování nasahala drobnou bulku v pravém podpaží. Na ultrazvuku mi nejprve vyšetřující lékařka snažila vnutit myšlenku, že mne v tom prsu nemá co bolet, to však jen do chvíle, než vzala do ruky ultrazvuk a začala sledovat obrazovku. V tu chvíli již jen mlčela. Podotkla jsem, že jsem si našla bulku v podpaží. Odvětila, že ji vidí, a vedle ještě jednu, a mimo to tumor o velikosti 3,6 x 2,8 x 2 cm v horním kvadrantu pravého prsu. Omluvila se mi za chování z počátku vyšetření a sdělila mi, že musím co nejrychleji na chirurgii do mamologické poradny. „Nejdůležitější je pro vás čas. Čím rychleji, tím lépe.“

V mamoporadně mi lékař odebral z nádoru biopsii a do týdne jsem věděla, že jde o karcinom in situ. Jak mi bylo vysvětleno, jedná se o jakési miminko karcinomu, které se časem může vyvinout v karcinom s dalšími metastázemi. Řešení bylo operativně odstranit karcinom a podle toho, jak bude vypadat okolí karcinomu, případně odejmout celý prs a zvětšené lymfatické uzliny v podpaží. Chirurg hovořil o své zkušenosti, že u mladších pacientek jsou karcinomy agresivnější a dochází k recidivě onemocnění. On by byl pro, aby se odebral celý prs, a tím by se mohlo předejít k dalšímu bujení. Dodnes mi zní jeho věta v uších. Tehdy jsem se rozhodla rozjet se do Prahy, kde jsem se nakonec nechala i operovat.

Po operaci, kdy mi odebrali část prsu a 24 lymfatických uzlin v podpaží, jsem byla ráda, že mi prs zachránili. V zápětí mi lékaři sdělili, že již došlo k vývoji karcinomu a v jedné uzlině se již našly metastázy. Toto zjištění vedlo k následné onkologické léčbě. Vzhledem ke skvělé úrovni onklologického centra v Chomutově jsem ji již absolvovala tam. Nejprve šest cyklů chemoterapií, potom 25 ozářek. Kvůli negativním výsledkům vyšetření na hormony a další faktory nepřicházela v úvahu hormonální a biologická léčba. V lednu 2009 byla léčba ukončena.

Z onkologického hlediska jsem byla v pořádku, a tak jsem se začala chystat do lázní a následně do práce. Výsledky laboratorních vyšetření však vykazovaly ještě velkou únavu organismu a objevil se lymfedém pravého prsu. Lékaři mi rozhodně nedoporučili návrat do práce a já se ve svých 40 letech stala invalidní důchodkyní. Zaměřila jsem se na načerpání nových sil a získání fyzičky. V polovině roku 2009 se začaly objevovat znovu bolesti v pravém prsu. K tomu se přidala drobná vyrážka, která se začala šířit po celém prsu. Nejprve se lékaři domnívali, že jde o změny na kůži v důsledku ozáření, ale po odebrání vzorků se potvrdilo, že jde o zánětlivý karcinom šířící se lymfatickými cestami v podkoží. Kromě toho došlo k recidivě onemocnění a objevila se ložiska v pravém prsu. Vzhledem k rozsáhlému lymfedému nelze v této fázi operovat. Nejprve je třeba vše zaléčit, a tak docházím jednou týdně na chemoterapie. Dlouhodobě. Podle výsledků se uvidí, kdy a zda vůbec dojde k ablaci prsu. Vše nechávám na lékařích. Věřím jim. Jen někdy si řeknu, že možná kdyby mi ablaci provedli hned, nemuselo možná k recidivě dojít. Ale to jsou jen kdyby.

Vím, že v tomto onemocnění je to hodně o zkoušení na co tu „potvoru“ dostat, protože každý pacient reaguje na léčbu jinak. I když medicína postupuje mílovými kroky, ještě pořád není žádný postup stoprocentní. Obdivuji lékaře, je na nich vidět úžasná touha pokořit tuto nemoc, a lidem tak pomoci prodloužit a zkvalitnit jejich život. Takoví jsou na onkologii v Chomutově.

V současné době se léčím, žiji s pozitivním pohledem na svět a snažím se zvládat všechno kolem rodiny. Díky ní a úžasným lidem, kteří mě podporují a dodávají sílu, jde vše snáz. Nedávám si žádné velké plány. Nevím, jak se budu cítit zítra, a tak vše přizpůsobuji tomuto dni, této chvíli. Děkuji za každou hezkou chvíli a užívám si ji, jak nejlépe to jde. Neřeším nic dopředu, nepřemýšlím co by kdyby. Věci řeším, až když přijdou. Na vše se snažím dívat pozitivně. I na to nejhorší. To je můj recept na zachování si dobré mysli. A ještě jeden poznatek a rada pro ostatní - Pokud vás něco trápí, jděte za tím, pátrejte po příčině a nenechte se nikdy odbýt. Stůjte si za svými pocity.

POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“, na kterém spolupracuje s magazínem Žena-in.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.

Součástí tohoto projektu se tedy můžete stát i vy, mile čtenářky! Jak? Formou vlastního příběhu popište své zkušenosti, obavy i naděje, které jste přímo vy či někdo z vašich blízkých v souvislosti s onemocněním prožili. Neposílejte je ale do naší redakce, navštivte stránky projektu a napište svůj příběh do připraveného formuláře.

S nejzajímavějšími příběhy se budete setkávat také na stránkách magazínu Žena-in.cz.

Čtěte také...

Reklama