Také jste jako malá vždy vzdorovitě odmítala v zimě šálu a čepici? A když už vám pokrývka hlavy přesto byla vnucena, sundala jste ji za nejbližším rohem, kde na vás už nikdo z domova neviděl? Myslím, že tak se v určitém věku chová každé dítě.
A stejně tak odmítáme i později další rady, které nám dávají starší a zkušenější ženy v rodině, i když mají mnohdy cenu téměř zlata... Tady nemůžeme říct „kdybych to bývala věděla“, ten opravdový povzdech mnohdy zní „kdybych bývala poslechla“.
Inu, některé zkušenosti jsou bohužel nepřenosné a musíme si je prožít na vlastní kůži, abychom pochopily jejich odkaz, který stejně nakonec napadne na úrodnou půdu, když se jej zase my snažíme předat dál...
Dnes jsme pro vás vzhledem k počasí vybrali ty o oblečení...
Vezmi si čepici!
„Nepřešlo mě to ani v dospělosti, protože si přece nepokazím účes, který každé ráno složitě vytvářím,“ vzpomíná na dlouhé roky, kdy chodila i v tom největším mrazu „bez“.
Zlom prý nastal až po porodu, kdy nejenže účes nebyl prioritou číslo jedna, ale opakovaně bojovala každou zimu s rýmou a kašlem. „Byla jsem jako troska - unavená, usmrkaná, bez energie. Stará zkušená praktička mi tehdy řekla, že se mám pořádně oblékat a nosit čepici. Poslechla jsem, i když jsem si o tom myslela své... A od té doby to tak skutečně dělám a musím zaťukat - jsem mnohem zdravější,“ usmívá se nad takovou DROBNOSTÍ dlouholetá čepicová rebelka Irena, která už nyní svému chlapečkovi navléká čepici, jakmile se ochladí.
- Bude se historie opakovat?
Nos rukavice!
Ano, další část ošacení, která otravuje nejen děti, ale také téměř dospělé slečny (o pánech zde nemluvíme, ale platí to pro ně dvojnásob).
„Nos rukavice, když mrzne, nebo budeš mít ošklivé zarudlé ruce jako pradlena,“ vzpomíná na slova své babičky Iveta (28 let), která si pravdu potvrdila nejen na vlastní ruce, ale také při kurzu na manikérku. „Samozřejmě to teď opakuji všem svým zákaznicím a rukavice nosím od prvních chladnějších dní,“ směje se a dodává, že rukavice má nastrkané v kapsách všech bund a kabátů, aby je někdy ve spěchu náhodou nezapomněla.
„Když si vzpomenu, jakou jsem měla jako puberťačka hrubou a nevzhlednou kůži, říkám si, jak jsem byla hloupá, ale to je asi úděl mladí,“ uzavírá vyprávění usměvavá žena.
Vezmi si delší tričko, máš holá záda!
Krátká trička a topy jsou sexy. Pokud tedy neodhalují nevzhledný špek na břiše, ale ten většinou v šestnácti nemáme, takže co řešit, že?
„Moje mamka mi připadala jako šílená, vždycky se ke mně přitočila a NENÁPADNĚ se mi snažila triko zastrčit do kalhot, což často vzhledem k jeho délce nešlo,“ vzpomíná mladá lékařka Jana (32 let) na vyčítavé pohledy, které pak následovaly. „Samozřejmě jsem měla plný šatník dlouhých trik, ale kdo by je nosil na gympl, že?“ směje se, i když dnes je v tom smíchu znát i jistá dávka poznání, že v pubertě jsme skutečně nesežrali (s odpuštěním) veškerou moudrost světa, jak jsme si mysleli.
„Dlouhá trika jsem začala nosit na fakultě, kde jsem byla hodiny shrbená nad učebnicemi a holá záda mi začala vadit, protože ve studovně pěkně profukovalo,“ vysvětluje matka čtyřletého chlapečka a dodává, že zrovna nedávno si na svou mamku v povděkem vzpomněla. „Vedla jsem syna do školky a zapovídala se s jinou maminkou. Bylo kolem nuly a ona měla na sobě krátkou bundičku a pod ní takový ten šmrncovní svetřík, který rozhodně neslouží k tomu, aby vám bylo teplo. Protože se někde dozvěděla, že jsem lékařka, začala mi vyprávět o tom, jak ji neustále trápí ledviny a záněty močových cest a zda bych ji neporadila, co s tím má dělat,“ vypráví Jana, která prý nevěděla, jestli si z ní dělá blázna, nebo je vážně tak .. ehm... mimo. „To, že dospělá žena, jež trpí na záněty močových cest, nosí v zimě takové oblečení, mi přišlo naprosto neuvěřitelné, ale komu není rady, tomu není asi pomoci. Anebo neměla žádnou skvělou babičku ani maminku, které by jí řekly, jak se má oblékat,“ uzavírá téma holých zad paní doktorka.
A co vy, milé čtenářky, které rady vašich babiček vám nyní přijdou užitečné? Napište nám do komentářů - už jsme holky rozumné a rády si je přečteme a vezmeme k srdci, že?
Nový komentář
Komentáře
Jo a kalhotky s nohavičkou, nebo dlouhé dámské spodky, to je v zimě nezastupitelné, nechápu, jak jsem mohla bez toho přežít řadu zim v minulosti. To zas já se mám ráda a rozmazlit se prádlem patřičných vlastností mi nedělá potíže.
Dřív to nebylo dostupné, teď je na výběr fůra výrobců a značek, které tady nemohu jmenovat, i když jedna, co začíná na C, tady mívala reklamu často.
Zas ale ušetřím na těch jiných druzích prádla, které si nekupuju. Od babičky jsem neslýchala, že bych si měla vzít košilku, ona to nijak neřešila, a napomenutí od matky se týkala pouze čepic, což bylo nespravedlivé, poněvadž moje matka si čepici nikdy v životě nevzala na hlavu, ani klobouk. Maximálně šátek a to už muselo bejt.
Nátělníky, nebo tílka, nebo jak to nazvat, nosím i v létě. Jsou ze sofistikovaných funkčních materiálů, a svou práci odvádějí na jedničku. Zvykla jsem si na to tak, že obléct si mikinu nebo svetr na holé tělo je mi nepříjemné. Jasně, tyhle nátělníky nestojí pětikorunu, ale do funkčního prádla mně to není líto investovat. Lepší takové tílko, než nějaké krajkové kombiné, které taky stojí majlant, ale není k ničemu.
prototype — #20 Já myslím, že ne
Resp. v jakém věku by to mohlo přijít?
Moje mamka důchodkyně to taky nenosí
risina — #7 Já jsem košilku nikdy nepochopila
Jako dítě jsem ji možná měla, ale je mi ta mezivrstva vysloveně nepříjemná. Stejně tak vysoké spoďáry.
cherinka — #11 Na tu košilku a bombarďáky,věkem taky dojde.

jo, rady "alá holá záda" člověk uzná tak po třicítce,napomínala jsem obě dcery a teď mi došlo,že jsem letos nějak polevila, mladá ještě tílko nenosí a já už dva měsíce
U nás byl ten radič tatínek. Protože jsem bývala jako dítě neustále nemocná (zánět středního ucha jsem měla téměř každý měsíc), tak trval na tom, že musím být zabalená jako cibule. Stejně to nepomohlo.
dnes stále nenosím čepici, když je pod nulou, vezmu si maximálně čelenku, kvůli vlasům. Košilku nosím občas, když je fakt zima a rukavice nosím, protože mívám strašně studené ruce, tak je chci mít v teple. A nosila jsem je i v dětství.
Mickey Mouse — #15to je pravda, stačí si vzpomenout na klasickou pohádku Mráz a Mrazivec, jak se tomu nezkušenému Mrazíkovi nepodařilo zničit málo oblečeného dřevorubce. Nejhorší je se zpotit pod vrstvou ošacení a pak v tom prochladnout. Lidi mají mít rozum. Kolikrát je teplo - třeba jak dnes - a matky vlečou děti nabalené, jak na Sibiř.
S větou "pořádně se oblíkni" dnes vytáčím svého syna. Ten kdyby mohl, tak i v zimě chodí jen v triku jenom aby byl in.
Ani ve svém věku si nemyslím, že by dospělí nebo babičky měly vždycky pravdu. A zrovna obblékání je zvláštní kapitola. Dětem totiž docela prospívá, když mohou běhat na mraze jen lehce oblečené - bez čepice a bez rukavic. Až na výjimky jsou totiž odolnější a mají také více energie a pohybu, tudíž by se v oblečení přehřívaly.
Teprve až v dospělosti máme energie nedostatek a spolu s nedostatkem pohybu začneme potřebovat i to teplé prádlo a beranici. Ale zkuste v mrazu štípat dřevo s čepicí na hlavě a v teplém svetru. Nastydnete se spolehlivě! Zato bez čepice a bez svetru vám bude dobře.
Chci tím říct, že každý věk potřebuje něco jiného, každý člověk potřebuje něco jiného. A rady dospělých jsou často dobré jen pro dospělé...
Čepice nenosím dodnes
...faktem je to, že já tyhle rady nikdy neslyšela. Babičku jsem nepoznala a rodičům, tedy matce bylo fuk co mám na sobě. Tak třeba jednou v únoru jsem se rozhodla jít do školy v podkolenkách
cherinka — #11já jsem dosud nepochopila, co je na košilce tak strašného, že se jí tolik žen hrozí
Není nic protivnějšího, než když táhne na záda a mikina nebo halenka nemá s tělem mezivrstvu. Připadá mi to stejně chytré, jako nevzít si spoďáry. V létě neříkám, to je blbost, ale teď?
V podstatě všechny
No, čepici jak kdy - nosím spíš barety, rukavice ano, mám ruce studené i v létě.
Jen tu košilku a bombarďáky jsem si nikdy nedala. 
Nono... Akorát, že mě to zůstalo do dospělosti a asi už to jinak nebude... Čepice na hlavě nesnáším a rukavice si beru jen na horách, když je mínus dvacet
U nás to bylo taky tak...
Tak tady je to asi ve všech rodinách stejné

Oblíbená věta naší babičky byla "vezmi si košilku, ať ti netáhne na cemr." Měla pravdu - dnes vděčně nosím přiléhavá spodní tílka a občas si dokonce při sezení omotám kolem beder šálu, aby mi na ta záda opravdu netáhlo
.
asi všechny a jsem v bledě modrým to stejný, protože tak napomínám svého syna
Něco na tom bude
Jako dítě jsem nenáviděla spodní košilku
no a dneska bez košilky / tedy v zimě/ ani ránu