Foto: Shutterstock
„Zprvu se náš soused jevil jako sympaťák, dokonce nám pomohl s taškami a krabicemi při stěhování, ale postupem času jsem si uvědomila, že z něj mám hodně divný pocit. Je mu asi kolem padesáti a na to, že se potkáváme akorát na chodbách a nějak víc se neznáme, se k nám chová hrozně familiárně. Já bych to asi ještě nějak přetrpěla, ale u dětí mi to teda dost vadí. Máme sedmiletou dceru a devitíletého chlapce,“ popisuje Helena.
Jejich soused prý Heleně začal automaticky tykat, přestože se s ním na ničem takovém nedohodla. On jí týká a ona mu stále vyká. Heleně se také nelíbí, jak jedná s jejími dětmi. Hlavně tedy s dcerou, kterou velmi důvěrně oslovuje.
„Když se před časem vraceli s bráchou ze školy, zaslechla jsem je na chodbě. Nedalo mi to a postavila jsem se za dveře, zrovna se totiž domů vracel i soused a hned začal na děti mluvit, ptal se jich na školu apod. To by ještě nebylo zase tak hrozné, ale dceru u toho oslovoval prdelko a z toho se mi opravdu zvedl kufr. Jakmile jsem to uslyšela, radši jsem hned otevřela dveře a děti vzala dovnitř,“ vzpomíná Helena na nedávnou situaci. O té si pak s dětmi promluvila a vyšlo najevo, že se to nestalo poprvé. Prý se se sousedem potkávají celkem pravidelně a vždycky se s nimi hrozně baví. Vyzvídá, jestli jsou rodiče doma apod. Holčičce pak říká buď prdelko, nebo beruško.
„Opravdu mě to vyděsilo. Zvlášť když k tomu připočtu i to, že jsem několikrát souseda viděla, jak stojí před domem a zírá nám přímo do oken. Bojím se, aby to nebyl nějaký úchyl nebo třeba pedofil. Nevím, co se v takové situaci dělá. Nemám proti němu žádné důkazy. Jen mi prostě přijde, že se nechová moc vhodně. Na druhou stranu ho nechci neprávem z něčeho obviňovat. Je to vážně divná situace, která mi úplně kazí radost z našeho vysněného nového bydlení,“ uzavírá Helena.
Ta by o celé situaci ráda řekla svému manželovi, ale je to velký cholerik a Helena se bojí, že by šel hned sousedovi bušit na dveře a při nejmenším by zbušil i jeho.
K článku se vyjádřila psycholožka a terapeutka PhDr. Michaela Cyprichová:
Helena hned v úvodu článku říká, že měla z nového souseda divný pocit a to ještě předtím, než ho poznala blíže. Tyto pocity, neboli intuice nám dávají důležité informace o druhých lidech či situacích. Intuici a pocity s ní spojené máme často tendenci ignorovat, bagatelizovat, nebrat vážně. Dále je v článku ukázané, že prvotní intuice Heleny byla správná. Nový soused překračuje veškeré zásady slušného jednání (tyká Heleně bez toho, aniž by jí oboustranné tykání nabídl, nepatřičně důvěrné oslovovuje její dceru, zírá rodině do oken). Helena neví, jak má reagovat a bojí se o chování soudeda informovat i vlastního manžela, aby nevznikl nějaký konflkt. Soused sice třeba zatím žádný trestný čin nespáchal, každopádně hrubě porušuje společenské normy.
Pokud mu někdo neřekne, že si nepřeje, aby Heleně tykal a její dceru oslovoval “prdelko” (a to by mohla Helena udělat hned, jakmile si všimne, že se to děje), tak to bude dělat dál a s velkou pravděpodobností bude toto své chování stupňovat. A pokud mu to nepomůže říct po dobrém, tak zásah cholerického manžela by pomoci mohl. Doporučuji Heleně reagovat vždy na akutální jednání (co viděla, slyšela, čeho byla svědkem ona nebo děti), nikoliv na možné domněnky. A to jako prevence předtím, než by soused mohl spáchat i nějaký trestný čin. Jako prevenci bych doporučila informovat i děti, že takové důvěrné oslovování ze strany souseda není v pořádku a aby s ním nedejbože nešly třeba samy bez doprovodu svých rodičů k němu na návštěvu, kdyby je náhodou zval.
|
PhDr. Micha |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Proč to otálení? Proč si bůhvíjakou dobu střádat tragický scénáře? Něco mi nesedí, tak se HNED se sousedem domluvím, promluvím si...............................................
Padesátník říká sedmileté holce prdelko? To není žádná bodrost, to je fuj a zvedá se mi z toho kufr. A nechápu, že tady paní okamžitě nereagovala. Není třeba žádných hysterických záchvatu, stačí velmi na rovinu říci, moje dcera pro vás není žádná prdelka a my dva si zatím netykáme, děkuji za respektování. Upřímně, já osobně od nějakých 18 let nejsem zvyklá na to, aby mi kdokoliv, komu není 80+, tykal. Tykání je možné jen po nabídnutí a shodě názorů. A kolik jí je, cokoliv mezi 30 a 40? Nebo třeba trochu více. A aby jí tykal padesátník? Neexistuje. Sorry, tohle není bodrost. Je to disrespekt a urážka. A manžel se má okamžitě dozvědět, jaké pochyby má jeho žena. Vůbec nechápu, co tady řešíte jiného. Raději budu stokrát opatrná ohledně dětí, než řešit, jestli nepřeháním a pak pozdě bacha honit. Jestli má matka nepříjemný pocit, tak věřit svému pocitu. Vystartovala bych okamžitě, jakmile by někdo mužského pohlaví nad 15 let řekl mé nezletilé dceři prdelko. To je na zvracení a klidně to lakujte na růžovo. Naprosto klidně to může být úchyl, rozhodně se tak projevuje.
Dětem říct, aby se s nim nevybavovaly, že může být nějaký otrapa nebo úchyl a když se jich bude ptát proč, ať mu to tak klidně řeknou, že jim to nařídila máma. Ať nikam s ním nechodí, nic si od něj neberou a kdyby je nějak otravoval, ať začnou křičet.
A co o tom pánovi říkají sousedé, s těmi nemluvili? Docela se divím, že si paní utvořila názor a uzavřela se. To ale není řešení. Buď se na to vykašle, anebo si sežene víc informací. Pokud na něj budou mít stejný názor další sousedé, měl by to vědět i manžel. Ten má přece chránit rodinu a snad není takový neandrtálec, aby tomu člověku rozkopal dveře.
Helena tam bydlí s manželem. Co na to manžel? Jak jemu se jeví přespříliš důvěrný soused? Pokud se jí nelíbí, že jí ten člověk tyká a chová se familiárně, je třeba mu to říct. Prosím, netykejte mi, já jsem vás k tomu nevyzvala. Když "mlčky" to jeho tykání přešla, bral to jako samozřejmost a proto se i k dětem chová tak důvěrně. Tak je potřeba mu říct: Prosím, takto s našimi dětmi nemluvte. Děti mají být naučeny a poučeny, že se s nikým nemají dávat do hovoru, s nikým se nezastavovat, od nikoho nesmí brát bonbony. Pozdravit a domů. V novinách jsou jen samé příšerné zprávy o pedofilech, na internetu se téměř ničeho jiného nedočtete, než co kdy a kde komu kdo udělal, televizní seriály jsou plné úchylů a vrahů, nedivím se, že ta matka je ze souseda vydivočená, ale snad to nebude nic z toho, jen osamělý mužský, který neví, jak se s někým spřátelit a jde na to blbě. Určitě bych to řešila s manželem, který by si s tím mužem promluvil a pak by mě určitě poslal do háje s těmi podezřeními.
Možná nejde o úchyla, ale jen o osamělého člověka. Ale i tak si se sousedem promluvit co se hodí a co ne. A rozhodně dětem domluvit ať se s nikým nevybavují a jdou hned domů.... Taky se nám stalo v jednom pronájmu, že naproti nám bydleli docela divní manželé, žena byla ještě v pohodě, ale její manžel chodil pořád nahý a tím myslím i po chodbách, dokonce i když šel že 4. patra dolů do přízemí pro poštu (neměli jsme výtah), tak byl stále nahý. Ze začátku nás to šokovalo a jako ptaly jsme se co to má znamenat, ale i jeho manželka, domovník a ostatní sousedé nám vysvětlily, že je ten člověk mimo, ale jinak slušný člověk. Naštěstí jeho manželka hlídala aby nebyl úplně nahý když byly na chodbě děti, a celkově z domova chodil jen výjimečně. No možná by bylo dobré aby se Helena na toho člověka poptala sousedů a domovníka a i tak si na něho dávat pozor.
Obecně mi připadá, že dotyčný soused projevuje chování lidí, co žili půl století někde na vsi, kde znal každý každého, tykali si všichni, polovina lidí byla příbuzných, sestřenice a bratranci do šestého kolena, a pro děti byl každý teta nebo strejda, ať už skutečný, nebo prostě jen tak ze sousedství. A pak se takový člověk z nějakého důvodu přestěhuje do města, třeba za prací, za příbuznými, nebo mu dům vzala voda, mnoho důvodů to může mít, a tam narazí na zeď nepochopení. Lidi se s ním nebaví, maximálně pozdrav a nic víc, nechtějí se družit, a když se on snaží bavit s nimi, tak je divný a podezřelý. Nebyl by první ani poslední.
Helena má sousedovi rovnou říct, že si nepřeje, aby říkal její dceři prdelko, i když podle mě tím ten chlap nic zlého nemyslí. Ale 50 zas není tak stará vesta, to je pán středního věku. Já třeba řeknu i cizím dětem nějak automaticky děcka nebo když jsou starší, tak mládeži. Přijímají to normálně, asi tím, že jsme na Moravě. Hlavně by neměla Helena strašit svou bohatou fantazií sama sebe. A ptala se dětí, jestli se souseda bojí? Ty mu třeba odpoví, pozdraví a jdou, nic jiného tan nehledají.
S vysokou pravděpodobností o nic nejde. Lidi se prostě neumějí slušně chovat, to je stará vesta, a navíc velká spousta jedinců ani nepochopí, co na tom komu vadí. Což je sice tristní, ale je to holý fakt. Hodně lidí automaticky tyká všem mladším, aniž by o tom nějak přemýšleli. Stejně tak hodně lidí oslovuje děti prdelko, beruško nebo jinak podobně pitomě, a myslí si, že je to roztomilé nebo vtipné nebo že se to těm dětem líbí či co. Nic špatného tím nemyslí, jenom vůbec nemyslí, nikdy jim nikdo nedal základy společenského chování, a ti lidi netuší, že by to někomu mohlo vadit, a když se to dozví, tak jsou překvapení a hrozně se diví. Soused se patrně snaží chovat přátelsky, a zřejmě v něčem podobném sám vyrostl, v jeho společenské bublině je to běžné a takhle spolu mluvili lidi, které on zná. Naproti tomu Helena zjevně pochází z úplně odlišného prostředí, kde se tihle bodří jedinci nevyskytovali. Chápu, že ji to zaskočilo, ale zas bych neviděla úchyla za každým stéblem, to je přehnané. Děti poučit, že se nemají bavit, jenom slušně pozdravit a šup domů, není potřeba, aby se na chodbě s kýmkoli zdržovaly. To se týká všech lidí, ne jen souseda.