Zatímco o poporodní depresi se v posledních letech hovoří stále častěji a je to dobře, trošku se zapomíná na úzkostné či dokonce depresivní stavy, které mohou potkat budoucí maminky ještě před porodem. Stejně tak jako Adélu.

te.jpg
Foto: Shutterstock

„V posledních týdnech se skoro nepoznávám. Na miminko jsem se strašně těšila, ale jak se blíží porod, nejradši bych ho chtěla všemožně oddálit. Začala jsem se totiž strašně bát. Úplně všeho. Toho, že nebudu mít žádný čas na sebe. Toho, že se nedokážu o miminko postarat. Toho, že se něco stane při porodu. Toho, že nás potká syndrom náhlého úmrtí kojence. Toho, že budu mít rozkousané bradavky a budu hrozně trpět. A v neposlední řadě mě trápí i to, že syna kvůli rostoucím cenám nedokážeme uživit a dát mu všechno, co potřebuje. Bojím se prostě všeho. Asi si za to můžu částečně i sama, protože jsem od začátku těhotenství jako budoucí matka začátečnice sjížděla nejrůznější diskuze. A co tam líčí některé maminky, je čirá hrůza,“ popisuje Adéla.

Ta se rozhodla své obavy konzultovat s psychologem, kterého pravidelně navštěvuje už několik let. Nemá sice diagnostikované žádné psychické onemocnění, ale těžší chvíle svého života ráda probere s odborníkem.   

Obavy jsou před porodem normální, zvláště u žen, u kterých jde o první těhotenství, a tedy i velký krok do neznáma. Přesáhnou-li však únosnou míru, může jít o předporodní úzkosti, nebo dokonce předporodní depresi. A v takovém případě je nutné vyhledat odborníka.

„Předporodní deprese se může vyznačovat velkým a přetrvávajícím strachem z porodu, pocity nejistoty, jestli žena péči o miminko zvládne. Budoucí maminky mohou trpět poruchami spánku nebo se u nich může rozvinout porucha příjmu potravy – anorexie nebo bulimie. Příznakem deprese může být také větší únava. Žena se obvykle více uzavírá do sebe, nekomunikuje s okolím nebo nezvládá běžné činnosti, které jí doteď nedělaly problém. Někdo má až nechuť k životu,“ popisuje porodní asistentka a laktační poradkyně Radka Imbrová, která spravuje instagramový profil Mama on Air. 

Ta se během své soukromé praxe setkala s řadou budoucích maminek, které ji vyhledaly s obavami z porodu a s náznaky toho, že by se u nich mohla rozvinout předporodní deprese, na kterou by následně mohla navázat i deprese poporodní. Radka Imbrová také poukazuje na skutečnost, že k předporodním i poporodním depresím jsou náchylnější ženy, které mají v dřívější anamnéze deprese či úzkosti. Na vině jsou v těhotenství hlavně hormony.

Co se týče toho, jak si může žena pomoci, zásadní je, aby si problém vůbec připustila a aby pracovala s jeho příčinou. „Základem je obklopit se pozitivními lidmi a validními informacemi. Často se setkávám s tím, že pro budoucí maminky jsou zdrojem stresu internetové diskuze, kde se některé ženy předhánějí v tom, která měla horší porod. Tato fóra je určitě vhodné přestat číst. Je důležité naučit se pracovat s vlastním tělem – zaměřit se třeba na uklidňující dechové techniky, které se mohou hodit i u porodu, někomu může pomoci meditace apod.,“ radí laktační poradkyně.

Pokud nic z toho nezabírá, může jít nejen o úzkosti, ale i o skutečnou depresi, a proto by měla být žena v péči psychologa a psychiatra. Ten jí může doporučit vhodnou medikaci, která ženě uleví, ale zároveň neohrozí miminko.

Zdroje: respondentka Adéla, porodní asistentka a laktační poradkyně Radka Imbrová

Čtěte také: