Jedním z mýtů, který mezi lidmi často přetrvává, je domněnka, že sérioví vrazi jsou výhradně muži. V historii se najdou ovšem i ženská jména, která připravila o život i desítky obětí. Výzkumy ovšem naznačují, že vražedkyně obvykle pohání jiná motivace než jejich „kolegy“ opačného pohlaví. Liší se i samotné provedení hrůzných činů.
mura1.jpg
Foto: Shutterstock

Větší disciplína

Například z psychologické studie zveřejněné v akademické žurnálu Criminal Behaviour and Mental Health (Kriminální chování a mentální zdraví) vyplývá, že činy sériových vražedkyň jsou méně často motivované sexuálně. Vraždí obvykle za účelem obohacení nebo z pomsty.

Zatímco muži sérioví vrazi mají tendenci si vybírat neznámé oběti, ženy sériové vražedkyně se zaměřují na známé lidi, ke kterým mají emocionálně blízko (milenci, manželé apod.). Výjimkou mezi oběťmi nejsou ani starší lidé nebo děti.

Ženy sice tvoří méně než 15 procent sériových vrahů, ale když už vraždí opakovaně, jsou efektivní, disciplinované a nechovají se tak chaoticky. Ze studie dále vyplynulo, že jejich oblíbeným modem operandi (typickým stylem) je otrávení oběti. Není to ovšem jediný způsob zabíjení, také škrtí, střílejí nebo bodají. Seznamte se s těmi nejmedializovanějšími případy:

Rozdíl mezi masovým a sériovým vrahem
Masový vrah vraždí více obětí najednou na jednom místě, kdežto sériový vrah vraždí opakovaně na různých místech a v různých časech. V obou případech jde často o osoby, které si nesou nějaké trauma z dětství.

Aileen Wuornos

606c261bdd083obrazek.pngAmeričanka Aileen Wuornos rozhodně neměla něco, čemu by se dalo říkat šťastné dětství. Narodila se nezletilé matce a schizofrennímu otci, kterého nikdy nepoznala. Ten byl odsouzen za pohlavní zneužívání a ve vězení se oběsil. Matka Aileen opustila a nechala jí u svých rodičů. Tím se ale její život rozhodně nezlepšil. Dědeček měl údajně svou vnučku znásilňovat, ve čtrnácti letech otěhotněla, dítě dala k adopci a v patnácti byla nucená odejít z domu a vydělávala si jako prostitutka.

Mezi lety 1989 a 1990 zastřelila pravděpodobně sedm mužů, shledána vinnou byla za zastřelení šesti z nich. Žena tvrdila, že šlo o sebeobranu, protože ji dotyční buď znásilnili, nebo se o to pokusili. Po zadržení v roce 1991 byla během let uznána vinnou a odsouzena k trestu smrti. Smrtící injekci dostala v roce 2002 ve věku šestačtyřiceti let. O jejím příběhu byl natočen film Zrůda (2003), ve kterém si hlavní roli zahrála herečka Charlize Theron.

Juana Barraza

606c2700a8195obrazek.pngAni Mexičanka Juana Barraza neměla na růžích ustláno. Její matka alkoholička ji jako mladou dívku údajně prodávala za alkohol muži, který ji opakovaně znásilňoval. Barraza se během života stala matkou několika dětí, přivydělávala si krádežemi a zápasila ve wrestlingu.

V roce 2008 byla Barraza odsouzena za 11 vražd starších dam k 759 letům vězení. Počet jejích obětí je pravděpodobně mnohem vyšší, odhaduje se až k padesátce. Postarší dámy přepadávala u nich doma, kam se vetřela pod nejrůznějšími záminka, jako je prosba o sklenici vody apod., následně je škrtila tím, co bylo zrovna po ruce (punčocháče, šňůra od telefonu) a okrádala.

Jane Toppan

606c28efd814eClipboard01.jpgDalší Američanka pracovala jako zdravotní sestra a díky její veselé povaze se jí přezdívalo Veselá Jane. Na pacientech ovšem začala experimentovat s drogami a pozorovala co udělá morfin a atrofin s jejich nervovým systémem. Netrávila jen pacienty, ale její obětí se mimo jiné stala i nevlastní sestra.

Po svém zadržení v roce 1901 se Jane přiznala ke 31 vraždám, ale potvrzeno bylo jen 12. Jejím cílem prý bylo zabít nejvíc bezmocných mužů a žen než kdokoli před ní. Také uvedla, že kdyby jí neopustil muž, kterého milovala, kvůli jiné ženě, a kdyby s ním založila rodinu, pravděpodobně by se těchto činů nedopouštěla. Přestože opakovaně trvala na svém duševním zdraví, soud ji shledal psychicky nemocnou a zbytek svého života strávila v zařízení pro duševně choré. Zemřela v roce 1938 ve věku 84 let.

Dagmar Overbye

606c2a1273f5fClipboard01.jpgDánská vražedkyně si vydělávala peníze tím, že ženám, které porodily nemanželské potomky, pomáhala najít nový domov pro jejich děti nebo o ně pečovala. Místo toho je ovšem škrtila, topila nebo nechávala uhořet zaživa. K jejímu dopadení došlo v roce 1920, kdy jedna z matek pojala podezření a chtěla po Dagmar vědět, kde je její dítě. Vyšetřovatelé posléze našli úlomky kostí v ženiných kamnech.

Dagmar byla usvědčena z devíti vražd, ale pravděpodobně jich spáchala až přes dvacet. Chyběly ovšem důkazy. Vražedkyně byla odsouzena k trestu smrti, který jí byl následně změněn na doživotí. Ve věku 42 let nakonec zemřela ve vězení.

Jaroslava Fabiánová

606c2b8a8304cClipboard01.jpgSvou sériovou vražedkyni má bohužel i Česká republika, přezdívá se jí Krvavá blondýna. Jaroslava Fabiánová pocházela z rozvrácené rodiny, v dětství byla údajně znásilněná. První vraždu spáchala v roce 1981, kdy umlátila a ubodala 78letého seniora, který zneužíval mladistvé dívky. V té době ovšem nebyla plnoletá, takže ve vězení strávila necelých pět let. Po propuštění si přivydělávala jako prostitutka a zlodějka. Své klienty ale uspávala a okrádala.

Jednoho z nich ovšem dávka drogy a alkoholu kvůli nemocnému srdci zabila. Fabiánová dostala deset let ve vězení, odkud byla propuštěna v roce 2001 na podmínku. Na svobodě spáchala další dvě vraždy. V červnu roku 2003 zabila kuchyňským sekáčkem třiaosmdesátiletého muže a v srpnu téhož roku se stal její obětí jedenatřicetiletý muž, kterého ubodala. Oba navíc okradla. K vraždám se nepřiznala, ale stopy DNA hovořily jasně, takže byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody. Nenávist k mužům byla vysvětlovaná její lesbickou orientací. 


Foto: Wikipedia, Florida Department of Corrections, The Forensic Psychology of Criminal Minds, ,The Case of Jane Toppan and Erzsebet Bathory, serialkillers, Profimedia

Čtěte také:

Reklama