Děkujeme za další pěkný příběh na dnešní téma. Poslala ná ho čtenářka s nickem Verča27 a vy si přečtěte, jak ujížděla policistům na motorce
Přiznávám se, že jsem na řízení tupá. Abych nedávala příležitost k poznámkám „Ženská za volantem!“, tak raději za volant vůbec nesedám. Naštěstí jsem nikdy neměla problém sehnat v okolí „taxikáře i s vozem“, takže mi vůbec nevadí, že auto nemám. Strašné byly už jízdy v autoškole. Jednou jsem dokonce z jízdy odcházela s pláčem.
Před nevolí zkušebního komisaře mě zachránila plná čára a pomalu jedoucí traktor přede mnou. To teorie byla jiná.... tu jsem uměla dokonale. Dokonce jsem se naučila i na test z technické. CACBABABBA - to si budu pamatovat už nadosmrti.
Svůj nově nabytý řidičák jsem ihned po získání někam založila, ale to nevadilo. Stejně jsem mohla řídit až od svých 18 a v době, kdy mi tuhle kouzelnou kartičku vystavili, mi do 18 ještě nějaký ten týden zbýval. Jediný, ale zato odstrašující případ, kdy jsem přišla do styku s policisty se týkal překvapivě jízdy na motorce.
Spolu s béčkem jsem totiž, jako všichni, dostala povolení řídit i malou motorku. A tak jsem jednou neodolala nabídce staršího bráchy projet se na jeho motocyklu značky Manet - Korado. Žádný motorkář nejsem, takže jsem se opájela rychlostí 40 Km v hodině a vesele si to brázdila prázdnými uličkami.
Pak jsem to střihla zkratkou přes park (je tam sice pěší zóna, ale i skvělý povrch) a najednou, kde se vzala, tu se vzala za mnou policejní hlídka. Tady? Tady přece v životě nikdo žádného policajta ani neviděl a teď hned dva (to jsem ve zpětném zrcátku viděla moc dobře).
V duchu už jsem viděla mastnou pokutu.... holka na motorce, bez helmy a v nazouvákách, bez brýlí (které má nařízeno nosit) a s řidičákem kdo ví, kde a ještě právě vyjela z pěší zóny. V tu chvíli jsem se rozhodla, že jim ujedu. Roztočila jsem motor na nejvyší obrátky a valila si to dolu ulicí padesátkou možná i šedesátkou. Policajti pořád za mnou. Tak to tedy ne. Prudce jsem zahnula do nejbližší boční uličky. Při tom jsem mírně najela do protisměru, ale ustála jsem to. Huráááá hlídka nikde. Setřásla jsem je. Pro jistotu pěšky, vedouce motorku, aby mě nebylo slyšet jsem se vrátila domů. Kde mě přivítal bratr slovy: „Co blázníš, to byli městští, ti přece motorky nestaví. „
No, dneska by to už říci nemohl, ale já byla v tu chvíli moc šťastná, že po mě asi nikdo nevyhlásí celostátní pátrání. A opravdu to nikdo neudělal, protože jsem stále na svobodě.
Verča27
Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.
Úplně vás vidím. To je scénka z nějaké filmové komedie
Máte také nějakou příhodu s policisty, milé ženy-in? Ještě stihnete nějaký příspěvek napsat a my vydat, tak si pospěšte. Chcete se vyjádřit k dnešnímu tématu? Pište na:
Nový komentář