„Obyčejná. Tak bych se definovala ještě před třemi lety. Teď už ne. Teď už jsem úplně jiný člověk. Jsem společnice a nelituji toho ani na okamžik. Tato práce mi do života přinesla jen samé pozitivní věci,“ začíná své vyprávění studentka vysoké školy Erika.

„Jsem holka z malého města, mám další dva sourozence a byla jsem vychovaná v rodině, kdy bylo běžné vždy šetřit, chovat se skromně, dědit oblečení a nakupovat v sekáčích, neutrácet za hlouposti, naopak myslet ekonomicky a tak, aby vždy vyžila celá rodina. Až do vysoké školy jsem nikdy nebyla na masáži, kosmetice nebo manikúře. Vrcholem mého šatníku bylo oblečení z H&M a jemu podobné. Byla jsem zkrátka obyčejná a taky dost nudná.“

Odchod na vysokou školu do Prahy Erika prý vnímala jako únik a snahu začít žít na 100 % a mít se lépe než doposud. „Jenže se nezměnilo prakticky nic. Žila jsem na koleji, měla spolubydlící, dělila se o sprchy i záchody a jedla jsem prefabrikáty z menzy. Navíc jsem byla buď ve škole na přednáškách, nebo střídala jednu brigádu za druhou. Byla jsem hosteska, ale také skladnice, dokonce jsem i roznášela letáky.“

Erika si prý svůj život ani za mák neužívala a připadalo jí, že spíše přežívá a spíše přišla o domácí pohodu, než že by něco získala.
„Ve druháku jsem se ale seznámila s holkou z jiného oboru. Padly jsme si do oka a začaly jsme spolu trávit mnoho času. Aneta mě brala na večírky, seznamovala se svými přáteli, půjčovala mi svoje krásné a drahé oblečení i šminky, a dokonce za mě jednou zaplatila i wellness víkend. Byla to kámoška snů!“

„Myslela jsem si, že má peníze od rodičů, ale pak mi řekla pravdu – je placená společnice. Prý nedělá nic, co by nechtěla. Prý dělá partnerky bohatým mužům, kteří nemají čas na závazky, anebo nemají nejšťastnější manželství. Dostává od nich kapesné, cestuje s nimi na služební cesty, chodí s nimi na společenské akce a pečuje o sebe tak, aby byla maximálně reprezentativní,“ vypráví Erika.

Nabídku začít pracovat také jako společnice nezvažovala ani chviličku. Ihned na tuto možnost kývla a začala dělat kroky k tomu, aby byla přesně taková, jakou si ji muži mohou přát.
„Aneta mě vším provedla. Vzala mě na kosmetiku, ke kadeřnici, pomohla mi nakoupit nové oblečení i líčení a udělala ze mě doslova novou osobu. Pak mě i zaškolila, jak taková práce společnice probíhá. A já byla v sedmém nebi.“

„Můj první „klient“, nerada jim tak říkám, raději partner, byl skvělý. Měla jsem opravdu štěstí. V tom, že si hledal k sobě společnici, byl také nový, a tak jsme se pomalu oba oťukávali, a nakonec z toho byl pěkný vztah s mnoha benefity. Po několika měsících jsem s ním jela do Budapešti, vzal mě na dovolenou na Krétu a pečoval o mne jako o princeznu. Byli jsme spolu rok. Pak jsme se v přátelském duchu rozloučili. Mně zůstalo dost peněž na kontě a byt na Vinohradech,“ vzpomíná na své začátky Erika a pak vypráví dál: „Další můj partner byl krátkodobý, potřeboval společnici na cestu do zahraničí, a tak jsem strávila měsíc v New Yorku, kde on pracoval, a já poznávala a nakupovala.“

„V tuto chvíli jsem se svým pátým partnerem – klientem. Jsem maximálně spokojená, žiju si naprosto skvěle, mám i dostatek svobody, který trávím s Anetou, školu jsem na čas přerušila, ale hodlám ji dostudovat. Je ale fakt, že časté cestování mi bere dost času.“

„Jediné, co si vybralo svou daň, je má rodina. Prý jsem se změnila a prý mě nepoznávají. Ještě aby jo! Já jsem jiná, a přestože se na práci společnice mohou lidé koukat skrz prsty, neměnila bych ani za nic. A jestli s tím někdy skončím? Možná, že ano. Třeba jednou, až se doopravdy zamiluji…“

 

Také si přečtěte:

Reklama