Odchod na mateřskou dovolenou pro ni byl náročný. Nechtělo se jí opouštět práci, kterou tak milovala. „Nemůžu říct, že bych se na miminko netěšila. Bylo plánované, chtěné. Ale na druhou stranu, ženská to má daleko složitější než chlap. Musí se ze dne na den vzdát svého života. Najednou je zavřená sama doma. Bez kontaktu s okolím, když tedy nepočítám sociální sítě. Musím říct, že mi to už po měsíci lezlo na mozek,“ svěřuje se. Nikoho tak nepřekvapilo, že se chtěla co nejdříve vrátit do práce.

Chtěla zpět, naplno

Jakmile bylo synovi devět měsíců, a přestala ho kojit, okamžitě požádala zaměstnavatele, aby ji přijal zpět. „Koukal na mě jako z jara. Myslel si, že po něm budu chtít jen částečný úvazek, s nímž nesouhlasil. Ale já mu oznámila návrat plnohodnotný. Podařilo se mi totiž sehnat spolehlivou chůvu, která se o syna skvěle postará. S manželem ji navíc už dlouho dobře známe, takže si nemusíme dělat starosti, co se doma děje. Je to bývalá učitelka z mateřské školy, s dětmi to umí rozhodně mnohem lépe než my dva,“ usmívá se Radana, která jí syna svěřuje už tři měsíce. Není to však zadarmo.

Platu si neužije

Na služby profesionální chůvy padne v podstatě celá Radanina výplata. „Je to tak. Co vydělám, to rovnou trvalým příkazem přeposílám naší paní na hlídání. Nemůžu ale říct, že bychom nějak strádali. Dokážeme vyjít jen s manželovým platem, když si tedy nechceme nějak významně vyhazovat z kopýtka,“ přiznává a rychle dodává, že je takto maximálně spokojená. Svou práci dělá hlavně pro radost a pocit seberealizace.

Lepší než frustrovaná matka

„Honzík rozhodně nestrádá, není to žádný mamánek. A my s manželem si ho pak užijeme, když se vrátíme z práce. Co je pro dítě důležitější? Unavená a frustrovaná matka, která na něj doma celý den křičí? Nebo ta šťastná, usměvavá, která si s ním s chutí pohraje, byť až ve druhé polovině dne? Já mám jasno!“ je si jistá Radana.

Čtěte také:

Reklama