Foto: Shutterstock

V Evropě jsme s kojeneckými ústavy raritou, jde o typ péče, který patří do minulosti. Malé děti jsou v ústavech po emoční stránce vážně zanedbávané, přitom víme, že zanedbávání je stejně závažné jako týrání nebo zneužívání. Zanedbávané děti výrazně častěji trpí psychickými potížemi, padají do závislostí, ohrožuje je nezaměstnanost nebo kriminalita. V Čechách jako kdybychom si na kojenecké ústavy už zvykli, přitom jde o vážný zásah do života tisíců konkrétních dětí,” upozorňuje Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte, který podnět podal.

Krok správným směrem, ale...

Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu, podle níž by se měly kojenecké ústavy transformovat na Centra komplexní péče o děti s postižením. Vedle lůžkové péče by centra poskytovala také terénní nebo ambulantní služby. Podle odborníků je to krok správným směrem, návrh je ale ještě nutné zásadně dopracovat.

„Především je potřeba garantovat, že se lůžková péče nebude zneužívat jako dneska. V zákoně sice už dnes máme, že dítě nesmí být do ústavní péče umístěno ze sociálních důvodů, samo ministerstvo ale přiznává, že právě sociální situace je důvodem umístění u třetiny dětí. Novela musí garantovat, že lůžková péče se smí využívat jen ve velmi výjimečných případech a na co nejkratší dobu. Děti musí žít v malých komunitních zařízeních a mít k sobě dostatek pečovatelů,” popisuje Julie Kochová z organizace Dobrý start.

Stanovení maximální kapacity lůžkové péče ani doprovodnou vyhlášku definující personální standardy zatím návrh neobsahuje. Podle Dobrého startu tak hrozí, že se péče v nových Centrech v praxi nemusí od dnešních kojeneckých ústavů příliš lišit.

Nedostatek pěstounů

Vznik Center komplexní péče navrhuje také poslanec Aleš Juchelka, který návrh předložil se skupinou poslanců napříč stranami letos v červenci. Jeho verze ale počítá s maximální kapacitou 10 dětí a také s tím, že dlouhodobou lůžkovou péči budou hradit zdravotní pojišťovny. To by bylo podle odborníků další pojistkou k tomu, aby péče nebyla zneužívána pro umístění dítěte ze sociálních důvodů. Dnešní kojenecké ústavy jsou dominantně hrazeny z rozpočtu zřizovatele, tedy nejčastěji krajů.

Odpůrci transformace kojeneckých ústavů nejčastěji argumentují nedostatkem pěstounů. Ti ale nejsou potřeba zdaleka pro všechny děti v kojeneckých ústavech. 70 % dětí dnes z kojeneckých ústavů odchází zpět do svých biologických rodin, v ústavní péči stráví jen několik měsíců, kdy si jejich rodiče potřebují vyřešit krizovou situaci. V budoucnu by tyto rodiny mohly místo ústavu využít podpůrných služeb pro rodiny, s jejichž posílením počítá doporučení vládě, nebo tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (klokánky), které vzniklo právě pro krátkodobé krizové případy. Dlouhodobé náhradní rodiny (pěstounská péče, adopce) tak budou potřeba jen pro menšinu ohrožených dětí.