Představte si modelovou situaci. Vy a vaše kamarádka jste zatčeny a obviněny z loupeže. Vyslýchají vás zvlášť. Pokud svou přítelkyni udáte a ona vás neudá, bude ona odsouzena na deset let a vás propustí. Pokud se udáte navzájem, budete obě odsouzeny na dva roky. Pokud budete obě mlčet, získáte pouze podmínečný trest na šest měsíců. Pokud však vy budete mlčet a ona vás udá, skončíte ve vězení na deset let a ji pustí. Co uděláte?
Zrada je „logická“
Téhle situaci se říká „vězňovo dilema“ a je to jeden z modelů, které zkoumá teorie her. Ta vychází ze zjednodušeného předpokladu, že lidem jde především o vlastní prospěch. V takové situaci by se oběma stíhaným nejvíce vyplatilo mlčet – celkový prospěch tak bude největší. Protože však neví, jak bude ten druhý reagovat, většina lidí raději svého spoluvězně udá.
Strategie spolupráce
S opakováním stejné situace se však chování lidí mění – sice se můžou svému spoluvězni „pomstít“, ale obvykle nakonec pochopí, že spolupráce je výhodnější. A právě tento v pokusech dokázaný výsledek nám říká, že zatímco z krátkodobého hlediska se vyplatí takzvané hry s nulovým součtem – tedy když já vyhraju, druhý musí prohrát, dlouhodobě výhodnější jsou hry s nenulovým součtem – tedy spolupráce, na níž obě strany vydělají.
Zahrajte si vězňovo dilema Různého chování lidí dosáhnete u jednorázové hry, u hry, kdy budou hráči vědět, že se situace bude opakovat, a když bude možné soupeře definitivně „zlikvidovat“ např. tím, že se dostane na -10 bodů. Čím je větší pravděpodobnost opakování hry, tím výhodnější je spolupráce. Odlišného chování (a zajímavější hry) dosáhnete tehdy, když soupeřům nebudete říkat, jak se rozhodl ten druhý a jaké mají bodové konto až do dosažení vítězné mety jedním nebo oběma (to je hra s neúplnými informacemi – takových je v životě většina). Zajímavé je také zvýšit zisk za „zradu“ jednoho nebo naopak za spolupráci. |
Hry hrajeme i v životě
Možná si teď říkáte: „Pěkné, ale k čemu mi to bude? Já přece nikoho neoloupila?“
Jenže podobné hry „hrajeme“ i v každodenní komunikaci například s partnerem, rodiči nebo nadřízeným. Vězňovo dilema je typické například pro situaci sourozenců, kteří něco provedli a rodiče je chtějí potrestat, stejně jako pro situaci kolegů v komunikaci s nadřízeným. „Zradit“ je krátkodobě výhodnější, „držet při sobě“ však přináší dlouhodobý úspěch. Na druhou stranu, pokud druhému tak úplně nevěříte, musíte počítat s tím, že on zradí. A pak samozřejmě také raději zradíte – čím větší je sázka, tím pravděpodobněji.
Učíme se strategie
Teorie her nepřináší jednoznačně „správná“ řešení. Spíše popisuje, jak se „hráči“ v jednotlivých situacích chovají. Chování přinášející úspěch mají samozřejmě lidé tendenci opakovat – takže pokud jste v dětství měla dobré zkušenosti se spoluprací, budete i v dospělosti mít sklony spolupracovat. Naopak ten, kdo se při pokusu o spolupráci zklamal, se pravděpodobně do dalšího pokusu nepustí.
Existují samozřejmě mnohem komplikovanější modely, než je vězňovo dilema – například když je „hráčů“ víc - o těch si však povíme někdy příště.
Jaká jste Vy? Spíše spolupracujete, nebo druhým nedůvěřujete? Necháváte si zadní vrátka? Zažila jste situaci podobnou vězňovu dilematu? A jak jste se v ní rozhodla? Vyplatila se vám vaše volba? Co myslíte, mají se děti vychovávat spíše ke spolupráci nebo k opatrnosti? Doplácí člověk na důvěru nebo ne?
Nový komentář
Komentáře
Určitě je dobré spolupracovat, ale ne se nechat využívat. Na důvěru člověk leckdy doplatí, bohužel v dnešní době to tak chodí.
zajímavý článek
Spolupracuji, ale snažím se nechat si zadní vrátka, pokud to jde. Ale když už mě jednou někdo zradí, dokážu odpustit, ale nezapomenu.
květinka51: Souhlasim s tvym nazorem
Nejlepší je nekrást,a když tak jako vládní uředník
Spíše spolupracuji,ale občas je potřeba nechat si nějaká ty vrátka
Spolupracuji,i když důvěřuj ale prověřuj, už jsem se kolikrát spálila
Spolupracuji,ale taky všem nevěřím!!
chybí mi tam ještě jedna, at to podle mě asi nečestější, možnost...co když se napráskaj navzájem, hmmm
_zelvicka_: ale mě určitě ne
! Už proto, protože zrovna tebe bych teda fakt nechtěla ošulit
,
mirienka: taky sem tam někomu sednu na "lep"
alušenka: Asi tak nějak..
při své smůle bych já mlčela a ona mě udala
Důvěřuju, spolupracuju a beru to podle tohoto: "podle sebe soudím tebe" a o to víc mě jakýkoli podraz mrzí. Pořád jsem ale dostatečně nepoučená a nepoučitelná.
já spolupracuju,ale taky některým lidem nedůvěřuji,u dětí bych byla ke spolupráci i k opatrnosti,člověk nikdy neví
Já určitě spolupracuju, ale je fakt, že se mi to v životě už vymstilo. Hodně lidí říká, že jsem příliš důvěřivá a naivní
Jednat obezřetně,ale v okruhu svych blizkych asi verit, i kdyz jsem se taky parkrat hodne spalila. No,proste se musi i riskovat v duvere.
Bez spolupráce se lidé daleko nedostanou, sám člověk na spoustu problémů nestačí. Takže důvěra a spolupráce, ale s jistou dávkou opatrnosti. Případné podrazy sice zamrzí, ale vždy se umím oklepat a přenést se dál, hledat novou spolupráci s někým jiným.
Upřednostňuji spolupráci, já raději vše hodím na sebe. Jen několikrát za život jsem se pokusila to svést(ale podle pravdy na ostattní a nevyplatilo se mi to. Neumím se bránit.