Milá redakce a ženy-in,
 
já bych po včerejších diskusích na téma čtenářky versus redakce a tykání versus vykání ráda ještě jednou píchla do vosího hnízda.  
Také patřím k zastánkyním tykání a stoprocentně souhlasím s článkem, který včera napsala Suzanne (//zena-in.cz/rubrika.asp?idc=30969&id=5).
 
Na druhou stranu, když zcela pominu otázku tykání a vykání, já mám, pokud jde o kontakt s redakcí, jen ty nejlepší zkušenosti.
- Za ty roky, které sem chodím (a je to už hodně let), mi byly uveřejněny všechny články, které jsem poslala.
- Kdykoli jsem poslala do redakce nějaký mail s upozorněním na technickou či jinou chybu, redakce mail zpracovala a chybu opravila (zřejmě patřím mezi ty šťastnější, vím, že některé z vás se opravy či odpovědi nedočkaly).
- Vždycky mi dorazily všechny dárky za články a výhry ze soutěží, a že jich bylo.
- Od některých členů redakce (např. Dana Svobodová) jsem dostala i velmi milý osobní mail.
- Když jsem potřebovala zveřejnit upoutávku na soukromou akci naší kapely, kterou bych normálně (dle pravidel zveřejněných na webu) měla platit, byla mi nabídnuta bezplatná
reklama se soutěží.
- Chápu, že musí být velmi těžké číst negativní reakce na svůj článek (třebas oprávněné) a chápu, že redaktorovi z toho mohou prdnout nervy. Mně by na jejich místě někdy prdly taky, když ty diskuse tak pročítám. Je velmi těžké přijmout i konstruktivní kritiku, natož někdy třebas oprávněnou, ale silně nekonstruktivní. I v redakci sedí jen lidé.
- Také mi vadí chyby v článcích, ale pracuji jako překladatelka a vím, kolik chyb po sobě člověk nechá i po třech korekturách. Možná by se tomu dalo předejít dvojí korekturou článku prováděnou dvěma lidmi. Ačkoli nevím, jestli na to má redakce prostředky (tím myslím lidské zdroje). Já sama někdy zírám, jaké chyby mi v textu utečou, a to jsem docela puntičkář.
 
I já patřím mezi ty, které zažily dřívější skvělou atmosféru a kterým se po ní stýská. Mám děsně ráda legraci. Ráda si utahuji z ostatních (Majucha, Meander, Gerda a ostatní mi to jistě odpustí, žejo :-)) a mám ráda, když si ostatní utahují ze mne (jen houšť HOLKY :-))).
Miluju články psané s humorem (od Pajdy, Gentiany, Majuchy, Zuzu a dalších). Diskuse pod články mi dokážou zlepšit náladu, když se cítím jako kočka na veterině (kočkomilové jistě pochopí :-)). Byla by fakt škoda, kdyby ta stovka aktivních čtenářek odešla z Ženy-in kvůli sporům okolo vykání a kvůli naštvanosti na Richarda, který měl včera zřejmě fakt špatný den a jistě domů neodcházel v dobré náladě.
 
Dnes ráno jsem si dočítala diskusi pod Suzanniným článkem ze včerejška a velmi mile mě překvapilo včerejší sdělení Markéty Breníkové, že je jí líto toho článku s výzvou k vykání před rokem a že by byla ráda, kdyby na Ženě-in panovala přátelská atmosféra. Píšu to sem proto, že to možná některé z vás nepostřehly. Já osobně to beru jako návrh na vykouření dýmky míru (každý ať si nacpe vodnici, čím mu libo :-))
 
Tak co kdybychom začaly tak trochu znovu?  
 
Kadla
Milá Kadlo,
za sebe a za redakci díky.
Ostatní nechám na ženách-in. 
 
 
 
Reklama