Asi je to celkem zvláštní, najít před vchodem do svého rodinného domku prostě jen tak ležet pytel. Člověka napadne leccos. A když ten pytel s mírně staženým krkem přeci jen otevřete, je to úděs i úleva, co vás zaleje, když na vás z něj koukají čtyři hlavičky k smrti vyděšených koťat, která se hrůzou nehýbají, ba ani nemňoukají.

 

Tak tenhle zážitek čekal jednoho větrného prosincového podvečera na kolegyni mojí maminky a jejího manžela. Neváhali a koťátka narychlo ubytovali v teple kotelny, která je jinak královstvím jejich také nalezeného vlčáka Silvestra (hádejte, kdy ho našli :o)).

 

Minulo několik dnů, slovo dalo slovo a za pár dnů se koťátka stěhovala do kočkoapartmá připraveného v naší koupelně a patronát tak nad nimi přebralo OS Podbrdsko, malý soukromý útulek, který působí na Praze - západ.

 

V době, kdy většina lidí začíná zdobit stromeček, běsní v nákupních centrech, připravuje poslední druhy cukroví a v neposlední řadě cídí byt, mě tak potkal trošku jiný druh zábavy :o). Pány mého času se rázem stali 4 kočičí ďasíci – 2 mourované holčičky Natálka a Cilka a 2 černí kluci buci Koksík a Uhlík.

 

Co vám mám říkat – jsou to prostě miláčkové! Vstoupit do koupelny a zůstat neporušená, to pro mě od té chvíle znamená vyrobit ze sebe panáčka Michelin – na domácí tepláky natáhnout ještě jedny (nejstarší, co mám - extra sexy), přes mikinu další mikinu a na krk raději šátek. Zatím každá koťátka, která jsme doma měli, považovala moje nohy za šplhadlo – s tím tak nějak počítám. Co ale předvádí tahle partička, to jsem vážně ještě nezažila! Jakmile vkročím, visí na mně všichni čtyři a zběsilou rychlostí po mně vybíhají nahoru a zase dolů, padají - ovšem ne na všechny 4, jak by člověk čekal u kočky - plácnou sebou na bok, na záda, na hlavu, že mám pocit, že to je konečná, vyběhnou mi na ramena a tam se poperou, zfackují mi drdol, zafuní do ucha, zatahají za náušnice, kousnou mě do ucha a ve vteřině jsou zpátky na zemi, proletí koupelnou a šup! houpají se mi už opět někde u pasu zachycení jednou tlapkou, zatímco druhou umně odrážejí ataky sourozenců.

 

 

Jak se mají k dílu, mají se i k jídlu, jinými slovy – žerou jako mlejn, no spíš nějaký turbomlejn. Následkem toho jsou časté hromádky v záchůdcích, které mám ovšem šanci v klidu vybrat, pouze když prdichvosti dlabají. To je ovšem taková rychlost, že kolikrát opravdu nestíhám a u čištění WC pak mám 4 asistenty, kteří kolem sebe rozmetávají stelivo, skákají mi na ruku, ve které držím lopatku tak, že obsah zpravidla několikrát spadne na zem, a bojují se smetáčkem, kterým se snažím vše zpátky smést, takže často zametám chlupy rozkošného koťátka, nikoli smetáčku… Inu, lepší dárečky mi letos Ježíšek nadělit nemohl ;o).

 

 

Minul čas Vánoc a přichází nevyhnutelné – moji vánoční pytlíci, odčervení a naočkovaní, putují http://opustene.kocky-online.cz do inzerce. Pokud tedy hledáte kamaráda, který vás dokáže rozesmát a až vám bude smutno, bude vás zahřívat a jste mu za to připraveni dát lásku a zodpovědnou péči po celý jeho kočičí život, máte možnost strašně moc získat – Cilka, Koksík a Uhlík čekají. Natálka už nové bydlení má, získala si srdce mé maminky, která neodolala jejímu roztomilému kukuči :o)

 

 

Koťata jsou zatím umístěná v Praze a k doptání na tomto emailu. Jsou řádně vakcinovaná, čistotná, určená do bytu, nejlépe jako kamarádi k další kočce.