O ohni se říká, že je dobrým sluhou, ale špatným pánem. A to platí i v případě lásky k němu. Určitá fascinace člověka ohněm je podle psychologů normální. Spekuluje se pouze o jejích příčinách – podle jedněch se jedná o kolektivní vzpomínku na doby, kdy byl oheň symbolem bezpečí, jídla a tepla, podle jiných jde především o hypnotický účinek pohybujících se plamenů.

Hra s ohněm
Ať už jsou příčiny vlivu ohně na lidskou mysl jakékoliv, faktem zůstává, že většinu jedinců druhu Homo sapiens, na rozdíl od většiny volně žijících zvířat, oheň uklidňuje. Zírání do ohně je dobrým způsobem, jak relaxovat, zbavit se stresu a uvolnit síly podvědomí. Je však řada lidí, kteří do ohně nejen rádi zírají, ale baví je si s ním hrát. Na dětských táborech se přímo hrnou do funkce „ohnivců“ – těch, kteří mají za úkol oheň rozdělávat a udržovat. Pokud jim na stůl postavíte svíčku, obvykle nevydrží a plamen si alespoň pohladí, nebo si začnou hrát s horkým voskem. Rádi také zapalují kousky papíru nebo dřeva a dívají se, jak hoří.

Nemůže si pomoct
Ani v této fascinaci ohněm však ještě nemusí být nic chorobného – pokud je pod kontrolou rozumu. Skutečná pyromanie je totiž nekontrolovatelná. Patří k takzvaným impulsivním, nutkavým poruchám. Pravý pyroman si zkrátka nemůže pomoct, nedokáže svou touhu vidět plameny ovládnout. Jako v úterý odsouzený Pavel Pácha. Čistá pyromanie je přitom poměrně vzácná. U Páchy se však pojí ještě s pyrofilíí – sexuální úchylkou ze skupiny fetišismů, při níž je objektem, vyvolávajícím sexuální vzrušení, právě oheň.

Čím víc hoří, tím líp!
Pyrofilové patří k nejnebezpečnější kategorii pyromanů. Jejich sexuální závislost na ohni je ve spojení s nutkavostí a impulzivitou hotovou pohromou. Obvykle začínají u malých ohníčků, jejich potřeba vidět plameny však vzrůstá, a tak zapalují stále větší a větší objekty. Pavlu Páchovi se povedlo způsobit škodu za více než 1,7 milionu korun a jen náhodou nepřišel nikdo k úrazu. A to je dalším velkým rizikem chorobné fascinace ohněm – někdy jsou lidské oběti jen náhodné, jindy se však mohou stát úmyslnými. Především pokud se pyrofilie pojí se sadismem, láká postiženého sledovat, jak jeho oběť uhoří.

Léčba této kategorie poruch je přitom obtížná a často celoživotní. Z části také proto, že nedokážeme přesně určit příčiny, které k podobné deformaci psychiky vedou. Naštěstí je pyromanů a pyrofilů poměrně málo a většina žhářů má mnohem zištnější motivy.

Jaký je Váš vztah k ohni? Díváte se do něj ráda? Fascinuje Vás? Hrajete si někdy s horkým voskem? Zapalujete si doma svíčky? Láká Vás spojení sexu s ohněm? Co třeba milování se na kožešině před krbem? Nebo máte s ohněm naopak negativní zkušenosti?

Reklama