„Mám docela nízký práh bolesti, takže jsem se porodu bála jako čert kříže. Bohužel se moje obavy docela potvrdily. Hrozně jsem trpěla a rozhodně na to nevzpomínám jako na nejlepší okamžik svého života,“ popisuje Nikol. Té okolí tvrdilo, že všechnu bolest jí vynahradí okamžik, kdy dceru poprvé sevře v náručí. Nic takového se ale mladé ženě nestalo.
Foto: Shutterstock
„Od prvních kontrakcí po narození dcery to trvalo asi třicet hodin. Zezačátku jsem si říkala, že to vůbec není tak strašně, ale potom se to rozjelo a já myslela, že bolestí umřu. V porodnici se ke mně nechovali moc hezky, tvrdili mi, že mě to nemůže až zase tak bolet a že jsem přehnaně hysterická. A ať prý tolik nekřičím, protože ruším a děsím ostatní maminky. Na bolest mi sice něco dali, ale nepřišlo mi, že by to zabralo. Přestože jsem v porodním přání měla, že si nepřeju nástřih, udělali mi ho. V konečné fázi, kdy už jsem byla totálně vyčerpaná, na mě doktorka se sestrou křičely, ať koukám tlačit, jinak může miminko umřít. Byl to otřesný zážitek,“ tvrdí Nikol.
Přestože se domnívala, že čas všechny rány zahojí, nestalo se tak. Fyzicky se sice dala dohromady a její tělo se dobře zahojilo, ale po psychické stránce se s průběhem porodu nikdy nevyrovnala. Dceři už jsou přitom dva roky.
„Doteď se mi o porodu někdy zdá a přijde mi, jako bych rodila včera. Všechny ty hrůzy a tu bolest si detailně pamatuju. A rozhodně už nikdy nechci prožít něco podobného. Jsem dokonce ochotná se smířit se skutečností, že místo plánovaných dvou dětí budeme mít s manželem jen jedno. Ten se s tím ale smířit nehodlá, protože si moc přeje chlapce. A nejradši by se o něj už začal snažit. Na denním pořádku jsou u nás hádky o druhé dítě. Manžel argumentuje tím, že mnoho žen rodí několikrát a nikdo to prý tak neřeší jako já a kdyby prý mohl, klidně by to vzal za mě. Příroda to tak ale nezařídila. Je pravda, že i kamarádky si ze mě dělají legraci, že jsem moc velká citlivka. Porod prý není příjemný, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Nikdo z okolí mé rozhodnutí nechápe a mně je z toho moc smutno,“ uzavírá Nikol.
Čtěte také:
- Po šesti letech se Klára s manželem konečně dočkali miminka. Ještě ale nemají vyhráno, o holčičku mohou přijít
- Překážky sexu po porodu. Milování může kazit nejen bolest, ale i Madonin komplex na straně muže
Nový komentář
Komentáře
To je zábavné, jak se u podobných článků vždycky najdou ženy, které se začnou "trumfovat", která to měla horší, a beze studu uvádějí i anatomické podrobnosti.
Jestlipak by to podobně vyprávěly osobně kdekomu na potkání... oh wait, ano, ve vlaku, v čekárně kdekoli, ve frontě na cokoli, na poště, na palubě lodi na Slapy... a kde všude jsem už podobné historky slyšela... no jo. Tak nic. 
Můj první porod byl taky 'maso'. Mamka mi pořád kladla na srdce, že se nekřičí. To nešlo. 7 hodin jsem řvala jako tur. Takovou bolest jsem v životě nezažila. Mně nástřih neudělali a já říkám - bohužel. Byla jsem tak roztrhlá, že jsem 5 týdnů nemohla chodit. Moje gynekoložka z toho byla nešťastná, ale pomohla mi skvěle, i když prý v šestinedělí gynekologové neradi do hojícího procesu zasahují. U porodu mi museli doslova skákat po břiše. Kdyby mi neudělali ten zatracovaný a údajně nepřípustný chvat, tak umřeme oba. Udělaly se mi po těle fialové fleky, potomek měl oči podlité krví a zlomenou klíční kost.
Hodně jsem druhé dítě zvažovala. Touha byla však silná, že jsem do toho šla. Řekla jsem si - porodily miliardy přede mnou, porodí miliardy po mně.
Mně se zase muž kvůli křiku vysmíval. No řekněte mu, že je blbec. To je pak o rozvod. Jakmile u druhého porodu začly bolesti, mozek si na vše vzpomněl a já propadla totální panice. Jenže tenhle porod šel tak rychle, že mě 3x píchlo a dítě bylo ven. Ani jsem nevěděla. No roztrhlá jsem byla zase.
Takže, dámy, fakt nástřih ne? U druhého jsem měla i klystýr a byla jsem ráda! Ten pocit u prvního, jak vás utírají, to bylo pro mě ponižující. Tož tak.
Trauma z porodu nemám, ale pokud je to u Nikoly takhle silné, měla by zvážit terapii. A jinak by se taky dal domluvit císař, tokofobie je indikací, ale měla by to mít potvrzené právě od psychologa nebo tak.
Nez mit druhe dite s takovym necitlivym v*lem, tak si radsi necham podvazat vajecniky. Jemu se to mluvi, on rodit nemusi a vubec nevi o cem mluvi.
Ja teda z porodu trauma nemela, ale to neznamena, ze to jine zeny neboli vic.
Dobytek jeden necitelnej...si ji chova jak chovnou fenu...
Trauma z porodu znám a mám. Naštěstí až u druhého dítěte, první syn byl plánovaná SC pro KP, u druhého jsem se bohužel nechala lékaři vmanipulovat do VBAC, prý je pak rychlejší rekonvalescnce. Nu na porod jsem nikdy nebyla a nejsem psychicky připravena, nesnesu nepohodlí a bolest, takže to skončilo jak muselo, po více než 24 hodinách oxytocin, porod zakončený VEXem. Rekonvalescence příšerná, mnohem delší než po císaři. No zažila jsem si to a vím, že porod už nikdy, bez výčitech bych při dalším těhotenství šla na potrat, jen se nedostat porodníkům do spár. Nejhorší je, že druhý císař bolí oproti prvnímu mnohem míň a ani u toho prvního jsem nepotřebovala léky na bolest, ani v prodnici. Zato po vaginálním porodu jsem brala léky na bolest každý večer po 3 měsíce, abych večer vůbec přes bolest pánevního dna vydržela. Po císaři jsem se zdravotně poškozená necítila, jizva není skoro vidět, žádné problémy. Po vaginálním porodu tohle tvrdit rozhodně nemůžu a cítím se být zdravotně poškozená lékařským personálem.
Jestli si manžel přeje chlapce, tak si to měl domluvit se svými spermiemi a mohl už ho mít na první pokus.
Plány jsou hezká věc, ale život holt někdy plány docela úspěšně škrtá. Paní nechce další dítě, tak je třeba to respektovat a hloupé řeči si nechat na koledu. Kamarádky můžou vykládat co chtějí, těm po tom nic není. Manžel velkohubě nabízí, že by to vzal za ni, protože to je reálně nemožné, nicméně bych ho vzala za slovo, a ať to za ni vezme s tím dítětem, co je už na světě. Ať se předvede, jak umí být dokonalý otec. Mnohé ženy rodí několikrát, ano, to je argument asi na stejné úrovni, jako když dítě říká rodičům "ale Pepíček to dělá taky". Třeba si to paní za rok, dva, či více rozmyslí, a když ne, tak se taky nic nestane. Rodit děti není povinnost, a beztak je planeta dost přelidněná už teď. 
Doufám, že si to tu čte i paní, co si nedávno chtěla porod užít. A ti oškliví, zlí doktoři ji udělali plánovanou sekci.
P.S. redakce, hloupější a více fake fotka rodičky už v databázi nebyla? tohle je snad nejvíce publikovaná fotka jakože porodu, co online lze vidět. Mimochodem, dáma na zádech, s umělým výrazem, v očividně druhé fázi porodu a se suchými, rozpuštěnými, nezpocenými vlasy? Tvl aspoň se trochu snažte dát nějaké reálné foto, cokoliv, jenom ne tuhle fake příšernost. Chápu, že berete fotky ze Shutterstock, ale to tam nic lepšího nemají?
Ano, některé ženy porodily mnohokrát, ale to neznamená, že se to dá aplikovat na všechny. A řečí muže, že by to vzal na sebe, jsou neskutečně směšné. Jelikož je zcela jasné, že on nikdy, nikdy, opravdu nikdy rodit nemůže, tak je to akorát znevažování manželky. Plus přání chlapce...to mám vždy rudo před očima. Na dítěti musí panovat SHODA obou. A pokud žena nechce, tak je to prostě hotová věc. Ona bude rodit, ona bude devět měsíců těhotná a, ruku na srdce, ona se bude v naprosté většině případů o ty děti starat. Paní z článku je možná přecitlivělá, ale její partner je mi zcela nesympatický svým přístupem a tak nějak mám agresivní myšlenky směrem k němu. :D hádkami ženu o druhém dítěti těžko přesvědčí. Jinak, paní bych poradila navštívit dobrou dulu, a postupně se zbavit toho traumatu z prožitého porodu, pokud na to dula nebude stačit, tak psycholog. Není to žádná ostuda. Jo, muž si neumí ani náznakem představit, co to je, porodit dítě.. Druhá rada by byla, jestli se tedy nakonec rozhodne, že druhé dítě ano, tak si domluvit císařský řez.
To bude dobrý, časem se to srovná. Není kam spěchat. Třeba za další dva roky bude vše jinak. Další porod navíc bývá i rychlejší. Sousedce přivezli uhlí, mávla rukou na závozníka, praskla ji voda a za třicet minut byla malá venku, sotva dofrčeli do porodnice, neteř první nekonečný a druhý za 1,5h od prvního dloubnutí v bříšku, kdy ji v porodnici pan doktor řekl, že se nic nechystá...A když zůstane u jednoho tak je to přece taky v pohodě. Není důležité plnit kvóty,ale mít radost ze života a život užít a prožít!