Dnešní heslo dne“Co nechceš mít, půjč“ si vyzkoušela na vlastní kůži i naše čtenářka s nickem mio. Jako vypůjovatel i jako půjčující. děkujeme za pěkný příspěvek a vy si přečtěte, jak to nakonec dopadlo s těmi vypůjčenými džínami.

Půjčka domů s pláčem chodí. To je oblíbené rčení mé drahé matky a já bohužel většinou souhlasím. Už od dětství se mi vracely mnou půjčené předměty v podobě jen vzdáleně připomínající původní neporušený stav. Ručky kamarádů většinou vracely, avšak ústa zrádně mlčela. Takže jsem pak na vše musela přijít sama a už bylo pozdě reklamovat prasklý kloub holenní u Bárbíny, vytržené stránky s Hložkem a Kotvaldem ze Sedmičky pionýrů či cizí rukou absolutně nevkusně pomalovaný a „vyzdobený“ můj pracně vyráběný sešit v pevných deskách s názvem „Testy a úsloví“.

Zvláštní kapitolou bylo v období převážně puberty půjčování oblečení. S většinou kamarádek jsme byli vesměs podobných, štíhlých, středně vysokých postav, takže velikostně problém nebyl. To, že své oblečení jsem v žádném případě neměla půjčit své jedné poněkud hodně korpulentní spolužačce, jsem zjistila až když mi od ní vrácené MOJE oblečení bylo větší asi o 4 čísla.  Škoda, že navýšení půjčených hodnot od této stejné osoby nepřišlo i o pár let později, když na mě vyprosila peněžní půjčku. Finance nebyly vrácené ani v navýšené hodnotě, ani ve stejné nebo menší, nebyly vráceny vůbec. No co..já přišla o peníze, ona o kamarádku. Kdo je na tom hůř?

Abych zde nebyla za svatouška..Taky se mi (ne)povedlo pár výpůjček. Kamarádčiny značkové džíny mi seděly perfektně, bohužel nápad, zrovna v nich se učit chodit na podpatcích, nebyl z těch nejlepších.. Dlouhé schodiště směrem dolů mi dalo zabrat fakt hodně, takže jsem se v půli polozřítila a na nových půjčených džínách tak vytvořila lochnu jako Brno :-(

Už jsem se loučila se svým půlročním kapesným, ale maminka kamarádky, hodná a movitá to žena, nad tím mávla rukou a zakoupila své dceři džíny nové (s doporučením, ať je své kamarádce nemehlu (jako mně) už nepůjčuje).

A pak je tu ještě Jindřichův zapalovač. Památka na jeho dědečka - starožitnost - v kovové kvalitě - na benzín..Tak ten jsem ztratila úplně..Jindřich mě však zřejmě platonicky miloval a tak po mém skleslém přiznání jen suše polkl, v levém oku se mu zaleskla slza a přiškrceným hlasem mě hrdinně utěšoval slovy: „To vůbec nevadí“ - a křečovitě u toho mávl rukou..I po letech - promiň, Jindřichu..

V závěru bych ještě chtěla apelovat na všechny chronické nevraceče knížek, ať rychle dočtou a vrátí. Děkuji.

Vaše mio

A ještě k těm džínám...takže jste na tom ještě vydělala, ne? Přece nechtěla zpět džíny s lochnou jak Brno

Podařil se vám také nějaký podobný kousek s půjčenou věcí, milé ženy-in? Není to sice moc k chlubení, ale dnešní téma je tu od toho. Zničil někdo vám půjčenou věc? Co si myslíte o pořekadlu „Půjčka domů s pláčem chodí“. Souhlasíte? Už se vám nějaká půjčka nevyplatila?

Napište nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz

 

 

 

 

Reklama