Děkujeme za další moc pěkný příběh na dnešní téma: „Co nechceš mít, půjč“. Poslala nám ho čtenářka Dáša a líčí v něm, jaká se jí stala nehoda s vypůjčenou knihou.

Ještě na gymnáziu jsem si od jednoho profesora půjčila poměrně vzácnou knihu. Byla to stará publikace o Španělsku asi tak z roku 1933. Ukazoval nám ji při hodinách zeměpisu. Ta kniha plná  černobílých fotografií mě tak uchvátila, že jsem se okamžitě přihlásila o referát. Vybrala jsem si téma španělské kroje a požádala profesora, zda by mi ji nepůjčil domů. Zpočátku se mu to moc nezamlouvalo, ale věděl, že je na mě docela spoleh, takže nakonec souhlasil. Uznal, že referát o krojích bez krojů by nebyl kompletní. Tenkrát ještě nebyly kopírky a já uměla docela slušně kreslit.

Nesla jsem si knihu domů jako nějakou svátost. Byla to pro mě čest, že ji půjčil zrovna mně a tak jsem se k ní chovala jako ke vzácnému pokladu. Cestou jsem si nakoupila potřebné pomůcky v papírnictví a už se těšila, jak budu pracovat.  Doma jsem si zalezla ke svému psacímu stolu, rozložila knihu, předkreslila předlohu tužkou a pak otevřela tuš.

Zákon schválnosti ale funguje naprosto spolehlivě. Jak jsem tak úzkostlivě dbala na to, abych s knihou nic neprovedla, na just se mi „podařilo“ nějakým nešikovným manévrem drcnout do lahvičky s tuší. Ta se převrátila a pochopitelně ušpinila i část přebalu. Honem jsem to začala čistit, ale výsledek byl horší, než kdybych jen vysušila kaňky. Rozmazaná šmouha vypadala děsně. Zoufalstvím jsem se rozbrečela.

Co řeknu profesorovi? On si na té knize tolik zakládá a já se dušovala, že ji budu hlídat jako oko v hlavě. Začala jsem „špekulovat“, jak vrácení oddálit.

Zapomenu ji jako doma. Vymyslím si, že mi ji někdo ukradl v šatně. Hodím se marod. Nakonec jsem sebrala odvahu a šla s pravdou ven. Druhý den jsem profesorovi vylíčila celou tragédii. Musela jsem vypadat jak nešťastný šafářův dvoreček, protože on mou omluvu velkoryse přijal a dokonce i a za ten referát mi dal jedničku.

Dáša

Ten profesor vás snad musel tajně milovat.

Máte také nějakou příhodu s půjčenou věcí, milé ženy-in? Půjčila jste si někdy něco? Vrátila jste to v pořádku, nebo se vám také „podařilo“ věc poškodit? Jak jste z toho vybruslila? Dluží vám někdo něco, co jste mu půjčila? Stále to na něm vymáháte, nebo už jste nad tím zlomila hůl. Co byste nikdy nikomu nepůjčila?

Napište nám na redakce@zena-in.cz