„Totální šok. Kolaps celého organismu, brejle... brejle... hrůzný brejle, já...NE. Prostě jsem si řekla, že je nosit nebudu, no nebudu přece vypadat jak obrýlená sova, to po mně nikdo nemůže chtít,“ píše ve svém emotivním příspěvku čtenářka s nickem Biovirus

Ahoj redakce a všichni, jaká já že jsem byla puberťačka? Nevím, podle mých rodičů se mnou puberta mlátila od rohu do rohu. Podle mě to zase tak hrozné nebylo. Takové ty pozdní návraty domů, kdy měl tatínek nakročíno na policii, byly normální. Klasické zamilovanosti do filmových herců, zpěváků na zábavách a prvních polibků nevyjímaje.

Moje nejhorší noční můra, co se puberty týče, byly brejle. Jo, jasně, zrovna kolem 15 tého mého léta jsem slyšela od doktorky tu hrůznou větu z které se mi naježily nejenom vlasy, ale i chlupy na těle a to, že budu MUSET nosit brýle. Totální šok. Kolaps celého organismu, brejle...brejle...hrůzný brejle, já ...NE. Prostě jsem si řekla, že je nosit nebudu, no nebudu přece vypadat jak obrýlená sova, to po mě nikdo nemůže chtít. Při představě, že půjdu na rande s klukem a budu mít ty hrůzy na očích, se mi točila hlava. Raději budu slepá a bez brejlí, než abych měla brýle a viděla. Tak jsem je nenosila. Zrak se mi ještě více zničil, ale já jsem byla šťastná. Nakonec jsem přece jenom ty brejle jedny zpropadený na ty oči nasadila, protože začala střední škola a dřepění nad rýsovacím prknem. Tím zábava tak trošku skončila, neboť toho času moc nebylo. A jak říkávala moje maminka: „Škola je základ a bez školy jsi jako bez ruky a budeš pracovat maximálně u lopaty, to bys chtěla?“ No nechtěla, kdo by chtěl... . 

 Jenomže mě to tehdy v 16 - 17 ti ani moc nedocházelo a tak jsem vztekle házela rýsovacími pomůckami po celém pokoji a jednou se mi dokonce podařilo zlomit příložník. Opravdu velká sranda, tatínek se chytal za hlavu a maminka běžela koupit nový.
No, koupit nový, spíše sehnat nový, protože v té době příložník nebyl v žádném supermarketu, ani papírnictví, neboť supermarkety ještě nezažívaly svůj boom a papírnictví tohle prostě nevedlo. Jak jinak.

Nejraději jsem z celého týdne mívala víkendy. Člověk vypadl z kruhu rodinného do kruhu společenského, kde vládl alkohol, hlasitá hudba a ... a nikdo vám neříkal, jak se máte chovat a že máte chodit rovně a spoustu dalšího, což mě děsně rozčilovalo. Když si na ty své hormonálně-pubertální roky vzpomenu, musím se smát. I když si myslím, že rodičům do smíchu nikdy moc nebylo. Větu typu : „ ...a  ne aby ses bavila s cizími lidmi...“jsem slýchávala často.

Popravdě tu větu teď používám pro své děti zase já. Už se děsím toho, až mi dcera laskavě sdělí, že na víkend jako nebude doma, nebo že jde jako ke kamarádce. Tohle totiž znám dokonale. Vlastně to budou mít mé děti hodně těžké, protože spoustu výmluv znám a vím, co tím chtěl básník říct. Musí si hold najít a vymyslet něco, co ještě neznám. Nechám se překvapit. Zatím pá a pubertě zdar!!

Biovirus

To si jen myslíte, že znáte ty jejich fígle s kamarádkami... Sice je znáte, ale nic jim nezatrhnete, věřte mi.