Pro své celoročně příznivé klima je ostrov nejen ideálním místem k odpočinku, ale také k poznání pestrých přírodních krás a rozmanitých životních stylů. V typické hudbě tohoto ostrova se mísí všechny barvy a vůně národů a národností, které Mauricius ovlivnily - francouzský šarm, patos černošských otroků, čínská hravost i indická pokora.

 

Mauricius leží východně od afrických břehů v Indickém oceánu. Vznikl před více než 10 miliony let vlivem sopečných erupcí.

 

Historie

První zmínky o ostrově byly zaznamenány arabskými obchodníky, avšak prvními osídlenci byli Holanďané roku 1598. Ti mají také neblahou zásluhu na drancování ebenových lesů a vyhubení několika desítek druhů ptáků. Po jejich odchodu v roce 1715 přišli jako další kolonizátoři Francouzi a po nich Angličané. Se zrušením otroctví se ostrov stal cílem Číňanů a Indů, kteří tak vedle Evropanů a Afričanů dotvářejí pestrou paletu jeho národů a náboženských kultur. Mauricius teprve roku 1968 získává nezávislost a roku 1992 se stává republikou. V současné době má asi 1 140 000 obyvatel a ročně ho navštíví více než půl milionu turistů. Turismus je zde vedle pěstování cukrové třtiny také nejdůležitějším zdrojem příjmů.

 

 

Česká turistka Markéta Svitáková nedávno strávila na Mauriciu tři měsíce.

Pro Ženu-in uvedla své následující dojmy a rady, kam se na tomto ostrově podívat:

„Domorodci na Mauriciu jsou velmi přátelští a používají řeč, která je něčím mezi francouzštinou a kreolštinou. Někteří z nich ale neumějí číst a psát.

Na Mauriciu je nezvyklé, že zde nenajdete soukromou pláž. Pláže u hotelových komplexů jsou přístupné všem.

V hlavním městě Port Louis doporučuji návštěvu Národního muzea. Zde jsou k vidění velmi zajímavé ryby, mušle, motýli, želvy a tak podobně. Při návštěvě tohoto města si nenechte ujít návštěvu Muzea známek, ve kterém se skví světoznámý suvenýr – známka Modrý Mauricius.

Pokud jste milovníky vodních aktivit, doporučuji zajet do Grand Baie. Najdete zde nejvíce příležitostí k vodním sportům a ani o večerech se zde nudit nebudete. Na tomto místě je nejvíce nočních klubů, restaurací a barů.

Největší zajímavostí pro české turisty je ale jistě pojmenování náměstí a nádraží v průmyslovém městě Crupipe. Nesou totiž jméno Jana Palacha. V roce 1968 zde probíhaly podobné události těm našim. Chtěli se osamostatnit a Palach jim přišel jako úžasný akt svobody. Legrační ale je, že tuto informaci většina místních nezná. Já byla jediná v okruhu spousty lidí, kdo osud Jana Palacha znal.

 

Pokud plánujete zajet se na Mauricius podívat, vřele tento exotický výlet doporučuji. Ptáka Dodo zde sice už nenajdete, ale jinak je toto místo nezapomenutelné.

A exkluzivní malá informace na závěr: kreolštiny se nebojte. Například slovo kamarád má na tomto ostrově stejný význam!“

 

Jak to bylo s ptákem Dodo?

 

Když připluli Holanďané na tento rajský ostrov, dokončili zde obrovské dílo zkázy.

Z osmadvaceti druhů pozemních a létajících ptáků jich vyhubili čtyřiadvacet, mezi nimi právě i unikátního Dronte mauricijského neboli Blbouna nejapného, který byl veliký asi jako naše husa a vážil okolo pětadvaceti kilogramů.

Dodo nejen že se nedovedl bránit či uletět, ale on ani před námořníky neutíkal.

Pro pohublé mořeplavce tak představoval ideální živou konzervu, která nakrmila až třetinu posádky. A tak jich nachytali vždy asi třicet, aby měli živou zásobu masa na další plavbu. Už v roce 1680 mohli Francouzi, kteří jako další ostrov kolonizovali, konstatovat, že Blboun nejapný navždy zmizel z dějin tohoto světa.

 

 

Zdroj: Josef Formánek; Magazín Koktejl - Březen 1998

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ