I deprese, nadměrný stres, fobie či neurózy jsou nemoci, které bychom neměli přehlížet, ale léčit. S jakými problémy vám pomůže psycholog a kdy je třeba vyhledat psychiatra? Zeptali jsme se odborníka.
Když máte chřipku nebo angínu, když stoná vaše tělo, obvykle si zajdete k lékaři, povíte mu, co vás trápí, on vás prohlédne a nasadí potřebnou léčbu.
Ovšem když nás trápí na duši, většinou se s tím chceme poprat sami a odbornou pomoc vyhledáme až v krajním případě. Přitom deprese, fobie, úzkosti jsou nemoci jako každá jiná (ne-li horší) a potřebují léčit. Vyhledat pomoc u příslušného odborníka není ostuda, ale naopak odvaha. Jenže za kým vlastně zajít? S čím vám pomůže psycholog, co zmůže psychoterapeut a co spadá do psychiatrické ordinace? A v čem se jejich práce liší?
S čím pomůže psycholog?
Psycholog má obvykle před jménem titul PhDr. nebo Mgr. To znamená, že vystudoval filozofii. Ačkoli je skutečně práce psychologa víceméně filozofování, rozhodně bychom jej neměli podceňovat. Psycholog vám pomůže při řešení běžných psychických neduhů a jejich následků, jako jsou například neurózy, který vznikají při dlouhodobém duševním vypětí, deprese a podobně. Jeho terapie spočívá hlavně v komunikaci. Bude si s vámi povídat a rozebírat problém ze všech stran. Může vám také provést různé psychotesty. Jeho služby si zpravidla hradíte sami.
S čím pomůže psychiatr?
Psychiatr je už opravdový lékař, obvykle s titulem MUDr. Má teda vystudovanou medicínu. Náplň práce psychiatra je podobná. Také si s vámi bude povídat. Terapii ale navíc může podpořit předepsáním nějakých léků. Do jeho kompetence spadají klasické duševní choroby jako schizofrenie, paranoia a těžší formy psychických potíží (deprese apod.)
|
Slovo odborníka Jestli vybrat psychologa, nebo psychiatra závisí od typu a závažnosti problémů - psycholog většinou pracuje s klienty, kteří mají potíže osobnostního typu (různé naučené vzorce chování a prožívání, které jim komplikují život), dále potíže s komunikací, se sebevědomím (sebehodnocením a sebedůvěrou), potíže ve vztazích (s partnerem - hádky, neporozumění), s rodiči, s přáteli, neumí fungovat v sociálních situacích, chybí jim asertivita, jsou nejistí. Psychiatr se zaměřuje na závažnější psychické poruchy a nemoci - psychotické onemocnění (např.schizofrenie, maniodeprese), závažnější deprese, silné úzkosti a paniky, závažnější poruchy spánku, závislost na lécích. Dále je rozdíl mezi běžným psychologem a klinickým psychologem - klinický psycholog má zkušenosti a vzdělání (atestaci) i z psychiatrických poruch, nemůže ale předepisovat léky. Léčba závažnějších poruch má největší efekt, pokud je kombinována léčba medikamenty (psychiatr) a psychoterapií (klinický psycholog, pokud má psychoterapeutický výcvik). Každý zkušenější klinický psycholog umí odhadnout, kdy klienta poslat za psychiatrem, případně jiným odborníkem (např. u poruch příjmu potravy jako mentální anorexie,nebo bulimie je důležité interní vyšetření). Každý zkušenější psychiatr by měl odhadnout, kdy je pro pacienta kromě léků vhodná ještě psychoterapie. Mgr. Miroslav Hajduk |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Musím říct, že jsem moc ráda, že jsem nikdy k psychiatrovi nemusela. Se všemi problémy mi naštěstí dokázal poradit psycholog. Konkrétně chodím k tomuto psychologovi: https://psycholog-holcner.cz/psychoterapeut-praha/ K psychiatrovi bych šla až když už by to bylo opravdu vážné.
Za psychologem. Jestli to bude nutné ten Vás přepošle k psychiatrovi.
Já našla asi před 4 lety dobrého psychiatra....tenkrát jsem ho tak dlouho otravovala po telefonu (měl plno a hlavně si myslel, že to budu mít daleko na návštěvy), že mě vzal...povídá si se mnou, když chci, když nechci, napíše léky a já jdu. Jeho pomoc bych nepotřebovala, kdyby mou léčbu předtím nezadrbal jeden alternativní psychiatr, který ani za nic nechtěl předepisovat antidepresiva.
Za psychologem, když to není vážné, za psychiatrem, když to vážné je. Předepíše Vám lentilky a vše může být zase ok. Problém je však, že i když bydlím ve velkoměstě, je tu nedostatek psychiatrů a než se dočkáte vyšetření, můžete skončit v nemocnici na psychiatrii, která je u nás hrozná, protože i když máte nemoc za kterou nemůžete, zacházejí s Vámi stejně jako s feťákem a když potřebujete zubaře a udělat plombu, zub Vám vytrhne celý jako ve vězení.
Marchesa Casati — #5 Paní S. to uvedla poněkud nepřesně. PhDr. (doktor filozofie) je titul udělovaný na Filozofické fakultě, ale neznamená to, že daná osoba studovala filozofii, nanejvýš jeden povinný semestr. Ale obor psychologie se na na FF opravdu studuje a proto ten titul.
Psychiatr se studuje na Lékařské fakultě a proto má klasický titul MUDr. (doktor medicíny).
Anai — #4 Předsudky, to je pravda. Člověk nemůže normálně přiznat, že chodí na psychiatrii, aniž by se na něj hned nedívalo skrz prsty nebo rovnou jako na blázna. Já jsem též chodila k psycholožce (celkem za života asi ke čtyřem) i psychiatričce (k jedné). Návštěvy psycholožky mi dle mého až tak nepomohly, neb nejsem typ, kterého by ukonejšilo vypovídání se. Naopak mi vadilo znovu rozebírat moje problémy, odcházela jsem odtamtud i s pláčem. Ale je možné, že jinak než přes znovuprožití to nejde... Každopádně mi to nevyhovovalo, tak jsem tam přestala chodit. Psychiatra mi zkoušela nasazovat různé léky, ani jedny mi moc neseděly, hlavně jsem je zapomínala brát. Takže s psychiatrií jsem taky skončila a už tři roky jsem u lékařů duše nebyla.
Psycholog vystudoval psychologii, proboha. Nebo paní S žije v paralelní realitě, kde se lékařem stává absolvent stavebního inženýrství, mosty naprojektuje diplomovaný kominík a zahradníka dělá kozel?
Rikina — #2 Hm, asi to tak bude
Bohatou zkušenost mám i s psychology a psychoterapií - dokonce prý mám jakousi ejnižší kvalifikaci díky 3 měsíčnímu absolování jednoho zařízení - překvapilo mně, když jsem před mnoha lety šla k jedné dámě se synem kvůli nočnímu pomočování a ona mně říkala "paní kolegyně" - no, to přehnala, ale něco na tom bude. Dobrý psycholog dokáže hodně pomoci, opravdu... bohužel u nás jsou pořád zakořeněné zbytečné předsudky vůči oběma v článku popsaným profesím - škoda, ubylo by lidského trápení...
Pentlička — #1 Tak se mnou si můj skvělý psychiatr povídá a hodně dlouho, dycky přetáhneme....
Hodně mi pomohl a ač to chvíli vypadalo, že už ho nebudu potřebovat a pravidelné návštěvy jsem přerušila, tak znovu aktuální problémy... ale mně by tak chyběl - možná jsem si vypěstovala na něj závislost 
Hm. To já mám dojem, že jako psychologové, či spíše psycholožky, se živí lidé, kteří by tu medicínu nevystudovali/y ani za peníze.
Každopádně těch několik málo psycholožek, které jsem poznala osobně (a to z donucení, neb se žádala návštěva tamtéž kvůlivá nějakému papíru či potvrzení, ohledně mých potomků), nebylo k žádnému užitku. Ani se příliš nesnažili, dlužno podotknout. 
Psychiatra osobně žádného neznám, ale již mi byl několïkrát doporučen, ovšem já si jako každý cvok myslím, že jsem normální, a nedbám. 
Můj psyhiatr si se mnou nepovídá. Vždycky se jen zeptá, jak se vám daří? a předepíše mi obvyklé léky. Návštěva na 2 minuty.
Psycholožka si se mnou povídala, bohužel většinou mi líčila, jak staví barák a co je s tím za starosti a páčila ze mě, jak reklamovat špatně udělanou kuchyňskou linku.
Naštěstí tuto "terapii" hradila pojišťovna, jinak by mě šlehlo.