Vánoční svátky máme úspěšně za sebou a už se pomalu blížíme k Silvestru, dni, který bude stresový předně pro naše domácí miláčky. To, že vánoční svátky mohou být pro naše čtyřnohé parťáky také velmi nebezpečným obdobím, letošní rok bohužel zjistila i naše čtenářka Marcela…

To, že Silvestr představuje inkriminované období pro naše zvířecí miláčky, všechny moc dobře víme. Bouchání petard nepřidá na náladě ani nám, natož našim zvířecím parťákům. Další netušené nebezpečí vánočních svátků ale letos bohužel objevila i naše čtenářka Marcela, která se nám se svým smutným příběhem rozhodla svěřit.

fff

„Letos jsme si o prázdninách pořídili Arana, malé štěňátko německého ovčáka, které celá naše rodina miluje. Letošní Vánoce byly s hafanem naše první, a tak jsme se na společné svátky v našem domě všichni moc těšili. Netušili jsme ale, že Aran má vážnou a zákeřnou vrozenou nemoc, která se právě během Vánoc projevila. Letošní svátky pro nás byly zkrátka hororem a ještě bohužel nemáme vyhráno…“ začíná vypravovat zkroušená Marcela, na které je znát, že ji událost, jež u nich doma před pár dny proběhla, velmi zasáhla.
„Byl Štědrý den a my jsme si s Aranem jako obvykle čile hráli. Vše bylo v naprostém pořádku, povečeřeli jsme, Aran s námi občas bývá v obýváku, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Sice máme zahradu, ale je to spíš náš domácí mazel, takže jsme ho vzali přirozeně k nám a pod stromeček jsme mu schovali pár dárků, je přece právoplatným členem rodiny. Štědrý večer probíhal výborně, Aran si hrál, všude nám roztahal balicí papír a radoval se z nových hraček, které dostal. Zkrátka večer vypadal ideálně, ale během noci nás probudil opravdový šok,“ vypráví nám Marcela a po tváři se jí kutálejí slzy.

„Spali jsme, když najednou jsme uslyšeli obrovskou ránu z obýváku. Strašně jsme se lekli a běželi do obýváku, odkud se ozývaly strašné rány. Na zemi jsme našli ležícího Arana, který se zmítal v silných křečích. Všude byla krev a sliny, náš pejsek hrabal nohama, vyskakoval do výšky a byl úplně mimo sebe – mysleli jsme, že ho někdo otrávil!“ vypráví nám vzlykající Marcela. Její přítel navíc začal panikařit a nepříčetně křičet: „Aran nám umírá, Marcelo, co je sním? Co se s ním děje?! Celý se klepe, někdo ho otrávil!“

„Byli jsme naprosto nepříčetní a v šoku, Aran neustále ležel v křečích, všude kolem byla krev a já nevěděla, co dělat, myslela jsem si, že umírá! Zavolala jsem tedy na veterinární pohotovost a celou situaci jim popsala. Paní doktorka mne uklidnila s tím, ať Arana necháme ležet, že dle příznaků popisujeme epileptický záchvat, který s největší pravděpodobností za pár minut odezní, a ať poté přijedeme, že na nás budou čekat. Prý je to o Vánocích časté,“ vypráví Marcela, jejíž pes o Štědrý den večer prožil svůj první epileptický záchvat. „Opravdu tomu tak bylo, Aran se najednou z ničeho nic začal dávat dohromady, ležel jako duchem nepřítomný, těžce dýchal, ale křeče ustaly, najednou opět přišel k sobě a začal si nás všímat. Potácel se, ale šel k nám a chtěl, abychom ho hladili. Byli jsme šťastní, a tak jsme s Aranem vyrazili na veterinu, kde nám řekli, že epileptické záchvaty se projevují během vánočních svátků předně proto, že epileptici nesnáší jakékoliv světlo, které bliká. Pravda je, že náš obývák máme všemi obdobnými ozdobami přeplněný, což prý Aranovi mohlo tento záchvat vyvolat. Prý by ho stejně jednoho dne ale nejspíše dostal a tohle byl pro něj pouhý spouštěcí mechanismus,“ tlumočí nám Marcela slova paní veterinářky.
„Aran tedy dostal prášky, které musí kvůli své váze užívat dvakrát denně po dvanácti hodinách. Několik záchvatů do dnešního dne bohužel ještě měl, musíme prý počkat, až mu najede tak zvaná hladina, a pak uvidíme, jak jeho onemocnění budeme dále řešit.“

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ani ve snu by mě nenapadlo, že si v chovné stanici zakoupím papírového psa s takovouto nemocí, ale epileptiků mezi zvířaty je prý neuvěřitelné množství. Jeho nemoc je prý bohužel vrozená – při porodu mohl být přidušen či je to genetické, jisté ale je, že náš pejsek bude muset nejspíše až do konce svého života brát prášky a nám nezbývá než doufat, že se jeho onemocnění stabilizuje a záchvaty zcela odejdou.“

Dle slov veterináře je prý velká šance, že se Arana pravidelným užíváním podaří Marcele a jejímu příteli dostat do stabilizovaného stavu.

„Držte nám prosím palce, jelikož to, co jsme tyto Vánoce prožili a prožíváme, bych nepřála ani svému největšímu nepříteli,“ uzavírá svůj smutný příběh Marcela a my jí a jejímu psímu příteli držíme za celou redakci všechny palce!

Čtete také:

Reklama