Někdy návštěva u veterináře není vůbec veselá. Kdysi jsem měla na předvýchovu psy, kteří byli určeni pro nevidomé. Byla to krásná práce. Je pravda, že jsem vracení pejska vždycky oplakala, ale stesk jsem léčila dalším štěňátkem. A tak jich naší rodinou prošlo osm.

Jednou jsem s jedním z psích mimin šla na první procházku. Dvouměsíční štěňátko jsem položila na trávník a chystala se, že budu jásat a chválit při prvním vyvenčení. To ale bohužel přerušil velký pes, který k nám z ničeho nic přiběhl, rafl štěně za přední tlapu, odhodil metr daleko a zase běžel pryč. Na první pohled mrňouskovi nic nebylo, na tlapce jen malé škrábnutí s kapkou krve, tak jsme šli domů. Jenže po prokňučené noci a ranním pajdání bylo jasné, že není všechno v pořádku.

Veterinář psa zrentgenoval a zjistil, že má rozdrcené kůstky v tlapce, ránu vyčistil, ošetřil a dal mu sádru. Domů jsem nenesla jen sedm kilo těžkého psa, ale snad i deset kilo sádry, tak se mi to bezvládné, omámené štěňátko zdálo těžké.

Asi za 14 dní jsem při mazlení s pejskem cítila divný zápach. Doktor mu sundal sádru a zjistil, že mu začala odumírat tkáň. Zřejmě sehrálo roli zapaření tlapky, možná odření od sádry a  infekce. Po očištění od odumřelé tkáně mu byly vidět kostičky. A já pak několikrát za den hypermanganem čistila ránu, obvazovala, nosila na trávníček a milého hafana rozmazlovala, jak se jen dalo. Trvalo to asi dva měsíce než se rána zacelila a pejsek mohl jít po svých na procházku. A tak jste mohli potkávat malého pejska se slušivou  ponožkou na tlapce :o).

Zkrátím to, náš příběh dopadl dobře. Akim se zcela uzdravil. Nekulhá, srst mu na tlapce dorostla a je z něj opravdový fešák. A co je nejdůležitější – dělá svoji důležitou práci. Má svého pána, kterému pomáhá „koukat“ na tento svět.

Šárkaa

Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Taky jsme jednoho takového fešáka měli v předvýchově, akorát ten náš byl asistenční :). Teď "pracuje" pro jednu holčinu na vozíku.

redakce@zena-in.cz

Reklama