Tímto nelichotivým titulem mě poctil můj manžel navzdory dvaceti letům, kdy mu údajně chutnalo. Alespoň si nikdy nestěžoval. Bezmála dvacet let jsem vařila ty nenáviděné teplé večeře (více ZDE), dvacet let jsem se stavěla k plotně s kypícími knedlíky a bublajícími omáčkami, abych si s vděčností domácí puťky vyslechla větu: „Dík, bylo to dobré“. Nebo také: „Dík, bylo to dobré, ale už to víckrát nevař."
To bylo v době, kdy jsem se snažila najít si v té dennodenní rutině nějaké zalíbení, zpestřit jídelníček a rozšířit repertoár o specialitky typu podžárka s jablky nebo vepřová a la kančí.

Přesto mi zůstal cejch jogurtové kuchařky a už se za něj nezlobím. Beru to smířlivě jako termín pro ženu, pro kterou není příprava, ba ani konzumace jídla na prvním místě hodnotového žebříčku, která není gurmánem a vaří jenom z povinnosti. S tím už asi nic nenadělám. Je mi to líto, ale neměla jsem tu vášeň pro vaření ani po kom zdědit. Moje maminka na tom byla stejně. Vařila, protože takový je úděl ženy, protože jíst se musí, ale nikdy v tom nenacházela zvláštní zalíbení. To samé její matka, moje babička. Ačkoliv mi u ní vždycky chutnalo a její lívance, vdolky, škubánky a kulajdy byly pro mě nezapomenutelné, časem jsem se překvapivě dovídala, že vlastně vůbec neuměla vařit.
Když se nad tím tak zamyslím, může být někdo dobrým kuchařem, když ho vaření nebaví? Nebo naopak - může být zárukou skvělého kulinářského výsledku jenom to, že je vaření vaším koníčkem?

Třeba muži většinou dobře vaří a já mám pro to vysvětlení. Jednak rádi jedí, rádi improvizují, mají fantazii, vaří jenom, když na to mají čas, chuť a náladu a nemusí po sobě uklízet. Znáte to možná samy. Čas od času se muž „obětuje“ a uvaří. Bývá to obvykle v případech, kdy čekáte návštěvu. Nadělá hromady nádobí, na podlaze by se uživilo stádo podsvinčat, ale on sklidí úspěch, všichni se olizují až za ušima a chválu o jeho kuchařském umění šíří po světě. Zatímco vy dva dny likvidujete spoušť a ještě jste za neschopnou hostitelku.

A vůbec, kde je řečeno, že by měla v rodině vařit výhradně žena? Jedna moje kamarádka se mi svěřila, že s radostí přenechala vládu nad kuchyní svému manželovi. Prozíravá žena. Nemusí se stresovat, co uvařit, kdy uvařit, kolik toho uvařit a hlavně neví, co je to mít doma chlapa zuřivého hlady.

Jiná zas s úspěchem živí svou rodinu výhradně mraženými polotovary, koupenou pizzou nebo čínou, k večeři se čas o času něco namaže a svět se také nezboří. Svůj ušetřený čas tak může věnovat něčemu řekněme smysluplnějšímu.

A jak jste na tom s vařením vy, milé ženy-in?

Baví vás vaření, nebo ho berete jako nutné zlo?
Kde jste se naučila vařit?
Pamatujete na školní kurzy vaření?
Vzala jste si z nich něco?
Máte nějaký oblíbený recept?
Používáte polotovary?
Vzpomínáte na své první uvařené jídlo?
Považujete se za dobrou kuchařku?
Máte nějakou příhodu okolo vaření?


Napište nám, pošlete třeba nějaký recept a my vám pošleme dárek.



Reklama