Nechápu, komu tohle může připadat zábavné a kdo se vskutku tak pekelně nudí, že se na takovou akci vydrží dívat. Očima sedmera hříchů je tohle v reálu ten šestý, a to, podle mého, non plus ultra…
Doopravdy si neumím představit, že bych se vydržela se zájmem dívat, kterak si tlustý magor cpe do hlavy obrovský hamburger nebo pizzu nebo jiné krajové jídlo, podle toho kde, v které části světa, se jal oblažit publikum svým „uměním“.
Kusy jídla padající od úst na podložku za povzbuzování přihlížejících, a to celé ne proto, že týdny nejedl, ale čistě z plezíru a patrně za honorář. Asi nemám smysl pro zábavu, ale přijde mi to nechutné. A nejen to.
Nevím, kolik z vás tuto věc nebo jí podobné na kabelové televizi vidělo. Řekla bych, že dost.
Pro ty, kdo nechytají, malá „ochutnávka“
Adam Richman jezdí po celých Spojených státech a žere. Vrcholem dílu je, když se v každém městě utká se svým soupeřem - obřím několikalibrovým steakem, megahamburgerem, akrovou pizzou, superpálivými kuřecími křidélky či s pár galony milkshaku. Právě Richman má být tím nejzábavnějším elementem, dělá srandičky, hláškuje a objímá se s kuchaři a jedlíky (not so gay as it seems).
Mám jídlo spojené s přežitím. Je to základní lidská potřeba. Bez jídla bychom zemřeli a je mnoho lidí, pro které je nedostatek jakékoli potraviny „denním chlebem“.
Bohužel, je mnoho malých dětí na téhle planetě, jejichž matky by daly pomalu vlastní život za jednu takovou megapizzu nebo jen ten korpus či jen talíř s drobky, které odpadly od „úst“ takovému Adamu Richmanovi a jemu podobným.
Možná budu působit přehnaně, ale dělá se mi při pohledu na tyhle pořady doslova nevolno z faktu, že někdo používá jídlo jako zdroj zábavy, přecpe se k prasknutí, aniž by měl hlad, a pak se prominutím někde na hotelovém pokoji často třeba pozvrací, nebo něco jiného, zatímco jiný v té samé chvíli hlady umírá.
Tenhle člověk vydělává peníze tím, že jí. Jiní nevydělají dost na to, aby jedli!
Každý článek myslím nemusí nabízet řešení. Dost ráda bych nějaké nabídla, ale nemám ho. Mnoho věcí nedokážeme řešit.
Hodně je o pocitech, které v nás určité modely vyvolávají.
Jíme, abychom žili
Mnohem raději bych se dívala, kterak tenhle člověk se svým štábem namísto přežírání se vezme vyrobenou obrovskou palačinku a dá ji někomu, kdo má hlad.
Jistě by nenasytil všechny, kteří jsou potřební, ale eticky by celý pořad jistě vyvolal v člověku zcela jiné pocity.
Takhle se nabízí, alespoň z mého pohledu, jen skvělá ukázka toho, jak vypadá šestý hřích v praxi.
Mám špatné svědomí, když vyhazuji z lednice nazelenalý salám, který jsem nestihla zpracovat, když musím vylít polévku nebo vyndávám Johance z tašky nesnědenou svačinu, která končí v koši.
Právě proto, abych jídlo co nejméně vyhazovala, vařím jen na jeden chod, maximálně aby zbylo někomu k večeři.
Není to proto, že bych chtěla šetřit peníze. Chci se vyhnout pocitu, že zatímco já plním záchodovou mísu přebytkem, někdo zrovna teď zemřel. Někdo, komu by právě ta porce třeba pomohla.
Nedivte se mi proto, že při upoutávce na tuhle zbytečnost přepínám a nadávám.
Domnívám se, že takovéto akce člověku nejen nic nedají, ale do jisté míry jsou k mnoha lidským bytostem až surové a k jídlu neuctivé.
Člověk by neměl žít, aby jedl, ale jíst aby žil.
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #62 Míšo, já osobně si jídla vážím, neplýtvám, jím s láskou. Nezachraňuju svět, zachraňuju konkrétní lidi. Mně jen vadí falešné souvislosti, jejich používání moudré není.
Michaela Kudláčková — #62 čtu si to zpětně a musím říci Míšo, že jsi velice moudrá. Jako bys žila už sto let
Ten člověk je nechutný.
Souhlasím s Míšou. Sdílím s ní stejné pocity ohledně jídla
Eva_Fl — #71 Právě ve Státech a ve Francii jsem viděla, jak se lze slušně k nákupu, za který dávám své peníze, chovat. Když někdo trpně snáší hrubé zacházení s hodnotami, které si zakoupí, zvláště jídlem, a je to pro něho normální, neváží sii předně sám sebe a to je smutné.
OlgaMarie — #69 tady jsou taky pokladni a rekla bych, ze urcite taky hodne unaveny ( a ja jsem na vedlejsak jako pokladni pracovala taky, po osmihodinovy praci a o vikendech ), ale jidlem tady nikdo neflaka. A to je vsechno v megabalenich a urcite je to tezky ( na vahu ). A lidi se k sobe chovaji uctive a slusne. A ja se to porad jeste ucim.
Hele, ja Mise rozumim i v tom prirovnani, ktere vyvolalo tuhle debatu. Tady nejde o to, ze se nekdo naji. Jde o ten nehoraznej hnus odpornyho idiota, jehoz zrejme jedinou zivotni naplni a zdrojem penez je prezirat se jak to hovado. A na druhy strane hladovejici. Je jedno, kde. Proste lidi, kteri nejak nemaji na to, aby se najedli tak, jak potrebuji k zivotu.
Ale! Je to uplne stejny, jako kdyz porovnavate zivot fakt bohatyho cloveka s nekym, kdo bydli nekde v chatrci s deseti pribuznymi a kozou na zemi. Jenze ten bohatej se k tem penezum nejak proPRACOVAL. Asi se o ne nejak zaslouzil. Myslim, ze kazdemu, co jeho jest.
Sláva, že takový pořady nás ještě nedávaj, už takhle sleduju telku minimálně.
No jo, no každý se holt živí jak umí
, ale plýtvání jídlem taky nesnáším, takže holt když to někde dávaj, tak mám možnost přepnout a nevo vypnout TV a hotovo.... 
syrrit — #23 Takže se i k potravinám, nejen k lidem, chováš neuctivě. Pro mě není normální jídlem házet!
Kristovce neznám. Kde jsi se s nimi setkala?
evelyn — #63 A což si jídla prostě vážit pro jeho samotnou podstatu? Což si uvědomit, že s láskou opatrované jídlo prospívá našemu tělu i duchu? Není třeba uvádět falešné souvislosti, ono se to totiž vždycky provalí. Vím, že to bylo myšleno dobře.
Ten pořad jsem neviděla a ani vidět nechci! Stačí když někdy ukážou ty závody ve žraní! brr Nemusim vidět všechno!
evelyn — #63 Já vim, ale jiné přirovnání není
On ten článek není vůbec o tom, jestli je nebo není smyluplnné přispívat různým nadacím a charitám.
Ba ani o tom, jestli ti lidé, kteří každý den hlady umírají, za svůj osud mohou a případně do jaké míry.
Šlo mi v něm o něco úplně jiného.
Ne vyvolat pocit vinny za to, že máme to štěstí a narodili jsme se jinde. Ale jen a jen o úctu k něčemu, díky čemuž jsme na tom nesrovnatelně lépe.
Ono je těžké vážit si dostatku něčeho, čehož nedostatek nás prakticky nikdy netrápil.
Člověk je ale jeden z mála tvorů, možná jediný, kdo se umí učit i z toho, co není jeho vlastní zkušeností. A vděk či úcta nebo skromnost je o moudrosti.
Nevím, jak je to s adopcí na dálku. Možná, že to funguje, a pokud ano, díky Bohu. Každý má právo utratit svoje peníze tak, jak to dělá dobře jemu, tudíž kdyby to pomohlo jednomu ze sta dětí v dálavách získat vzdělání, jiný pohled na svět, tak taky dobře.
Otázka je, jak dalece se míchat do něčeho, čemu nerozumím. Lidé v Africe žijí nějak, přijde jim to tak v pořádku. Ten jeden, který má vzdělání, většinou odejde stejně pryč, protože ti ostatní ho vyštvou. Chtějí žít tak, jak žijí. Nechtějí, aby jim do toho někdo kecal, což je normální. Trochu mi to přijde, jako když jeden ornitolog mluvil v rádiu o přikrmování ptáků. Říkal, že je to odpustitelné ve velmi tuhé zimě, jinak ne, protože ptáci potom zleniví a přestávají umět hledat potravu. Jsou vypasení a líní. A ti ptáci, kteří přiletí zesláblí z teplých krajin jsou potom znevýhodnění a často je ti vypasení lenoši vyženou z jejich území...
Dante Alighieri — #55 to je strašný, co k tomu říct...
evelyn — #56 Já se vsadím, že ani nesklidili to, co se jim na tom poli (možná) urodilo a nechali to uhnít nebo seschnout.
Bratr mé kamarádky pracuje pro charitu. Jednou jeli do Afriky, zorali jim tam pole a něco vysadili. Když přijeli za rok, bylo vidět, že se nikdo pole ani nedotkl a všichni měli nataženou ruku. Takže já taky nevěřím na ubohé hladovějící.
evelyn — #27 jenže to oni nemají šanci pochopit, jak vidím... to je prostě evoluce, ještě k tomu nevyspěli...jinak si to vysvětlit neumím...
Naprosto s pisatelkou souhlasím,prožívám to samé. Často k lidem co trpí hladem nemusíme chodit přes půl planety. I dnes jsou lidi bez práce ne vlastní vinou a bez peněz. A at si každý myslí co chce taky mám adoptované dítě, byl to můj velký sen...jen co jsem začla vydělávat, chtěla jsem se o svůj blahobyt podělit. Chlapeček je velmi vděčný, posílá fotky, vysvědčení, obrázky a já mám radost. Je to jako moje dítě, za které se modlím a myslím na něj.
syrrit — #23 "kristovci" je co nebo kdo?
Suzanne — #45 tos mela videt ty vosy, jak se na me sesypaly v debate o tom, ze kazdej Cech ma svyho cernouska.
Jak si adoptuji africky deti. Ktery ovsem z penez na adopci uvidem MOZNA tak setinu. 
Suzanne — #44 evelyn — #43 Vždyť oni ani nechtějí žít jinak. Jestliže jim to vyhovuje, tak ať nenatahují ruce. Spíš by se jim mělo tlouct do hlavy, co a jak změnit. Materiální pomoc je pro ně zbytečná.