Pocházela ze starobylého šlechtického rodu Kinských, do nějž přišla na svět 9. června 1843. Svého otce, polního podmaršála hraběte Františka Josefa Kinského, bohužel tato holčička vůbec nepoznala. Zemřel v pětasedmdesáti letech krátce před jejím narozením. Část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, ale vztahy mezi její matkou a manželovou rodinou nebyly zrovna ideální. Kinským vadilo, že byla téměř o padesát let mladší než otec a nepocházela z vysoké aristokracie, což jí dávali nepokrytě najevo.


Palác Kinských v Praze na Staroměstském náměstí

Matka s dcerou proto odešly do Brna a tady, u Bertina poručníka a otcova přítele (a nejspíš matčina milence) Ernsta Egona Fürstenberga získala na svou dobu velmi dobré vzdělání. K dispozici měla rozsáhlou knihovnu, díky níž pronikla do světa umění, hudby a humanitních věd. Kromě rodné němčiny a češtiny se rychle naučila i francouzsky, anglicky a italsky.

Ve třinácti letech se přestěhovala s matkou do Vídně ke svobodné tetě. Když bylo nepatrné dědictví po otci vyčerpáno (matka údajně ráda utrácela peníze v evropských hernách), nezbylo Berthě nic jiného než si najít místo guvernantky. V rodině vídeňského velkoprůmyslníka Karla von Suttnera vyučovala hudbě a jazykům jeho čtyři dcery, s nimiž navázala krásné přátelství. Jenže se do ní zamiloval také jejich bratr Arthur von Suttner a Bertha jeho city opětovala. Scházeli se tajně celé tři roky - na výletech, v Opeře, na slavnostech. Když se to „provalilo“, Suttnerovým se to pochopitelně nelíbilo. Bertha byla sice šlechtična, ale chudá a hlavně stará! Hrozná kombinace! Zatímco Arthurovu otci především vadilo, že nemá Bertha věno a majetek, matka nemohla vydýchat, že byla o sedm let starší.

A tak to vymyslela šalamounsky. Objevila v novinách inzerát, že starší, ale dobře situovaný muž z Paříže hledá jazykově vybavenou asistentku. Přesvědčila Berthu, aby na inzerát odpověděla, a dala jí skvělé doporučení. V roce 1876 tedy Bertha odjíždí do Paříže a tam zjistí, že se jedná o švédského vynálezce Alfreda Nobela. Neměl manželku ani děti a vzdělanou Berthu si oblíbil, někde se uvádí, že se do ní dokonce zamiloval. V každém případě s ní ale navázal celoživotní přátelství. Musel se totiž velmi brzy vrátit do Švédska a Bertha na naléhání Arthura do Vídně.

12. června 1876 se v malém kostele na předměstí Vídně tajně vzali. Obřad proběhl bez účasti a vědomí rodičů. Novomanželům bylo jasné, že jim to rodina hned tak neodpustí, a tak raději před jejím hněvem uprchli do Gruzie, kam je pozvala Berthina přítelkyně. Zůstali tu dlouhých devět let. Arthur tu přijímá místo účetního a Bertha dává ve šlechtických rodinách hodiny klavíru, zpěvu, případně němčiny. Oba pak přispívají do vídeňských i berlínských novin, někdy pod svými skutečnými jmény, mnohdy ale pod pseudonymy.

Za rusko-turecké války ošetřují raněné ve vojenských lazaretech. Tady na Kavkaze Bertha pochopila, jaké válka lidem přináší utrpení, a to ji přivedlo k mírovému hnutí. V polovině osmdesátých let se vrátili manželé do Vídně, kde došlo k usmíření s rodinou. Dlouho tam ale nepobyli. Další dvě léta žili v Paříži jako uznávaní publicisté.

V roce 1889 vzbudila Berta velký rozruch vydáním svého dvoudílného románu Die Waffen nieder! - Odzbrojte!, který vyšel o tři roky později i v angličtině. Přinesl Berthě na jedné straně velké uznání, ale na druhé straně se dočkala obrovské kritiky kvůli svým pokrokovým názorům, které část společnosti nebyla ochotna akceptovat. Velmi krásně na román zareagoval sám Alfred Nobel. Bertha se románem zařadila mezi přední představitele světového mírového hnutí. Začala se angažovat v různých organizacích a spolu s Alfredem Nobelem iniciovala vznik Mezinárodního smírčího soudu v Haagu.  

Foto: Wikipedia/Pamětní deska Berthy von Suttner v Paláci Kinských

Dlouhá léta byla Bertha spokojená se svým manželstvím. Bohužel poslední roky se situace změnila. Bydlela u nich Arthurova neteř Marie Louise, do níž se Arthur zamiloval. Tento vztah Berthu velice trápil. Navíc v roce 1902 Arthur onemocněl. Když po několika měsících ve věku dvaapadesáti let zemřel, skončil tím i Berthin osobní život.

Své další aktivity věnovala úsilí boje za mír, za něž získala v roce 1905 jako první žena Nobelovu cenu za mír. První světové války se naštěstí Bertha nedožila. Zemřela těsně před jejím vypuknutím na rakovinu žaludku…


 
Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama