Tak tohle neřekl nikdo jiný než Učitel národů Jan Ámos Komenský. A určitě to lze vztáhnout právě na začátek školní docházky. Vždyť vstup do první třídy je pro dítě významným dnem v jeho životě a hodně na něm závisí, jak se bude vztah dítěte ke škole a vzdělání utvářet a formovat.
I když mezi námi děvčaty (teď budu trochu vyvracet to, co jsem právě napsala), já sama si vůbec na první den ve škole nepamatuji a celá první třída mi splývá do jedné jediné vzpomínky, a sice, jak jsem mastila do písanky vlnovky a čárky a jak mi to strašně nešlo. No ale o to tu teď nejde.
Budoucí prvňáček dostal od Ježíška aktovku, absolvoval i jakési první „přijímačky“ – tedy zápis a těší se. Tedy těší, pokud ho rodiče nebo kdokoli z jeho okolí školou (ani paní učitelkou!) nestrašili! Rodiče by měli mít čistou hlavu a otevřené srdce.
A dítě? Co by mělo umět? 
Obouvat se a zouvat, zašněrovat boty. Oblékat se, svlékat a skládat své věci. Mělo by mít základní hygienické návyky.
Mělo by znát svoji adresu a nejkratší a nejbezpečnější cestu do školy.
A co ještě? Správně držet tužku, správně sedět při psaní, poznat barvy, počítat aspoň do pěti, nebát se samo mluvit.
Budoucí práci ve škole svému dítěti hodně ulehčíte, když si s ním budete často povídat, číst a vyprávět.
Vést ho k tomu, aby nekřičelo, nepředvádělo se (třeba před návštěvou) a neskákalo dospělým do řeči.
Mělo by si samo umět uklízet své hračky, umět hlasitě pozdravit, poprosit a poděkovat.
Televizi sledovat jen minimálně (a raději jen dětské pořady).
Mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu.
Zdá se vám, že mentoruji? A víte, kolik dětí, které takové nejsou, kolem nás běhá? A jak to musí být pro učitelku v první třídě obtížné, když se jich takových sejde většina? Kdo nezkusil, nemůže soudit. Tady by bylo na místě smeknout pomyslný klobouk před všemi dobrými elementaristkami!
My se pak pokusme vytvořit svému dítěti správný režim dne a snažme se mu věnovat co nejvíce svého volného času. Doma by pak mělo mít vhodný pracovní kout, místo pro uložení všech školních věcí.
Nepodceňujme dítě, ale ani nepřeceňujme!
Pochvalme ho, pokud se mu něco podaří. Povzbuďme, když mu něco hned nepůjde.
Dejme mu najevo svou lásku!
Radujme se nad prvními jedničkami (i když na začátku to bývají jen razítka zvířátek)
Já vím, hodně také záleží na osobnosti paní učitelky. Já jsem měla to štěstí, že moje tři děti měly v první třídě skvělé učitelky (ne najednou, postupně, samozřejmě). Ne vždycky tomu tak ale je, jenže to už je jiná kapitola.
Možná by bylo také na místě připomenout, co všechno bude dítě v první třídě potřebovat. Jenže to už dnes není všude stejné, snad jen s výjimkou aktovky, penálu a přezůvek se to škola od školy může lišit. Dobrá škola by na to měla rodiče upozornit už při zápisu.
A jak hluboko si sáhnou rodiče prvňáčka do peněženek? Ani to vám tu přesně nevyčíslím. Jisté je, že málo to nebude. Útěchou budiž rodičům to, co se mohli dočíst 13. srpna v Lidových novinách:
Oprášit další ze svých dva roky starých slibů se snaží sociální demokracie. Chce rodičům, kteří mají děti ve škole, přispívat na nákup penálů, vodovek, sešitů nebo rýsovacích potřeb. Totéž chtěla prosadit i Špidlova vláda. Počítala s tím, že by každý rodič na začátku nového školního roku od státu dostal pět set až osm set korun...
Nu uvidíme!
Dnes tedy přeji vám, milí rodiče a prvňáčci, šťastné vykročení do školy, skvělé paní učitelky a ať si 30. června všichni můžeme společně říci:
Zvládli jsme to!
Nový komentář
Komentáře
Dobrý den, také jsme řešili téma prvního školního dne. Vůbec jsme nevěděli jak se na takovéto téma připravit a docela dost nám s přípravou jak psychickou tak fyzickou přípravou pomohl článek na webu https://jsme.cz/nastup-do-prvni-tridy . Pokud někdo také. řeší takovéto dilema, určitě pročtěte :-)
Jeremi: ale jasně, mohl by, i když není to úplně ono
ale hlavní bylo, že jsme tašku pod stromeček nedávali
Andula: Proč by Ježíšek nemohl vědět, že "zrovna takovouhle tašku jsem si přál"?
Susina: Hrošík si předloni tay k Vánocům psal o drahé dárky a radoval se, jak úžasně ušetříme, když to chce od Ježíška a ne od nás k narozeninám.
evusche: to težko, když věří na ježíška
Andula: no to jo, to je jasný, že nebudem kupovat něco, co se mu nelíbí, ale proto můžem jít s ním do obchodu, podívat se, aby si vybral a pak mu to koupit pod stromeček
evusche: já si myslím, že taška do školy dárek být může, jen jsem zároveň chtěla, aby se mu líbila, tak aby si ji vybral.
evusche: Gabi: Taky jsem svým rodičům vděčná, jak mě vychovali, že mě živili a šatili. A oblečření i věci do školy považuji za pěkný dárek. Pokud nemá někdo speciálního koníčka, tak co už by měl být sakryš dárek než toto?
Gabi:
Aspiková: pevne nervy....dneska nemas dobry den, ale zitra nebo pozitri bude urcite lip
Gabi: nechápu, proč bych nemohla být rodičům vděčná
Naopak, jsem jim vděčná za to, že mě vychovali, že mě živili a že teď, kdykoliv něco potřebuju, můžu se na ně obrátit a svou vděčnost jim oplácím stejnou mincí. Když něco potřebují nebo chtějí, ráda to pro ně udělám...takže nechápu, proč bych jim neměla být vděčná.
Aspiková: uvidíš, že kluci ti tvou lásku jednou oplatí. Protože až vyrostou a uvědomí si, jaký na ně táta byl ošklivej a cos všechno musela sama zvládnout, tak ta vděčnost tam bude
Aspiková: chápu, jak ti je, ale myslím, že děti by neměly být rodičům za něco vděčné. Chtěli jsme je, tak je máme, ony budou zase investovat čas, peníze a duševní zdraví do svých dětí.
Susina: Já vím. Když jsem ten jeho zadek viděla, tak jsem v tom prvním nasrání chtěla jít na pohotovost, abych měla v ruce papír, že byl takhle seřezanej, pro případ že by se to opakovalo. Ale pak jsem tam nešla, protože lékař je asi povinnej hlásit každý podezření z týrání. Já ty kluky nechci vystavovat tomu šílenýmu vyptávání a tahat je po psycholozích. Mám to jen na videu a tomu kreténovi to pošlu na památku.
Kluci mají tátu rádi a já doufám, že se to opakovat nebude. Matěj by to určitě řekl.
Je to celkem síla a plácám se na samém dně. Ono se řekne, že na samotě není nic špatnýho a že to můžu zúročit a žít si svůj život. Ale jak ho mám žít ? Kluci jsou malý (3 a 6 let) a já musím žít pro ně a ne pro sebe. Nemůžu je nechat doma samotný a jít do fitka.
Už třetí den mi Mates zvrací, má střevní virózu. Je to k zbláznění. Venku vedro a on se nemůže ani pořádně napít, protože vše hned vyhodí. Matěj kňučí, že mu je zle a David, že chce jít ven. Teď babo raď. Je to k posrání. Nechci být vulgární, ale vhodnější výraz, který by vystihl moje pocity není.
Víte co je hrozný, že mi za pár let řekne, že mi ten koš nevynese, že se na to může vyprdnout. To že jsem u nich strávila několik bezesných nocí ocení až budou mít samy děti. I když ... jsou to chlapy ... u nich člověk nikdy neví.
Ivanka: já jsem až do pátý třídy seděla jen s klukama. Žádná holka se mnou nechtěla kamarádit, protože jsem byla tlustá
no, moc hezkých vzpomínek na první stupeň nemám. A na druhým jsme byli parta dvou kluků a dvou holek a každý pololetí jsem to odnesla třídní důtkou za vyrušování v hodině...
Ivanka: měla jsem něco podobného - byla jsem vzorná holčička, tak v domnění, že se znémé firmy vedle mně napraví, úča posadila vedle mně jednoho týpka. Jak hluboce se mýlila..
on se nenapravil, zato já začala nosit poznámky typu "Kopla spolužáka" "Píchla spolužáka špendlíkem do ramene.."
Aspiková: no to je hrozný
to jeho konstatování, že jsou to jeho děti a tak si s nimi může dělat, co chce. To není hračka!! Bože, já teda ještě děti nemám, ale než mít takovýho idiota, tak si je raději vychovám sama!
Chápu, že občas na prdel dostat asi potřebujou,ale tohle je už přehnaný!
A kámoška, nebo asi se tak nazvat nedá, ale je vidět, že jí to taky moc nemyslí. To víš holka, slyší cinkat penízky, to je ono
Aspiková: můžeš na něj podat i trestňák... nebo návrh na soud, aby se děti s tátou nemusely stýkat...
Můj synovec z manželovy stran je taky louda a vůbec mu to neva, že je všude poslední. On to zas vyrovná svou chytrostí.
), ale já myslím že to zvládne. Je sice trošku rozjívený a neposedný, trošku komediant, ale určitě má vsobě i něco z maminky, která byla děsně vzroná.
Byla to pro mě děsná porupa, protože JÁ, CHYTRÁ HOLKA jsem musela sedět vedle takovýho hloupýho propadlíka
Synovec z mý strany jde taky v září do první. Zrovna včera jsme stříhali čislice do desek co dostal od tety, děsně se těší. Babička má trošku hrůzu z toho aby nebyl jak Oliva (Aspiková:
Já si z první třídy pamatuju hlavně to, že jsem si sedal k jedný holce, ta si za chvíli odsedla a já pak celý rok seděla s klukem, co propadl. Poropadl k nám a pak propadl ještě jednou.
evusche: Kretén to je a já jsem blbá, že jsem to nepoznala dřív. Nevím jestli chtějí mít ještě děti. Ona má dvě. Víš co je na tom nejšílenější ? Jeho nynější manželka je moje kamarádka, která o něm věděla všechno. Všechno co nám prováděl ona věděla. Nechápu jak si mohla vzít. Vlastně jo. Vydělá dost peněz. Její bývalý manžel mi říkal, že ona svoje děti taky dost řeže. Prý bych ji měla vidět když se s nima učí. Facky prý jen lítají. Asi si spolu rozumějí, protože jsou stejný. Když mi syn řekl, že se vzali, tak mne napadl citát ze Shreka : Vzali se a žili hnusně až do smrti.
Nejhorší je ta bezmocnost. Mladší syn měl krásný hustý tmavý vlasy. Jednou od něho přijel vylepanej strojkem na vlasy. Věděl, že si to nepřeju, věděl, že mne tak nasere. Prý si se svými dětmi může dělat co chce.
Matěje jsem poučila, že ani jejich otec je nesmí takhle třískat a snad by mi řekl kdyby se to opakovalo.
Aspiková: ježíš, to je děsný...
jinak Rišák je taky louda, když ho popoháním, odvětí, že všechno má svůj čas... je po tatíčkovi, přerazila bych je oba..
werka: no co myslíš, že jsem udělala?? vzala jsem svou flanelku, urvala rukávy a dala to babi, aby to jen olemovala, aby měl zástěru. Ale babi mu ušila jinou.. Rišák na takoýhle detaily dlabe., je mu fuk, co na sobě bude mít..