Když jejich letadlo přistálo na Krétě, byla Kamila plná očekávání. Jaká asi bude první dovolená, kterou nestráví s rodiči, ale se svým partnerem? Celých 14 dní ve společném bytě a společné posteli! Znělo to jako pohádka. V té chvíli ji ani náhodou nenapadlo, že chvílemi půjde spíš o drama.
„První dny byly vážně snové! Pendlovali jsme mezi pláží, barem a postelí, prostě co víc si přát! Pak ale Petra napadlo, že si vypůjčíme auto, a trochu poznáme ostrov. Nebyla jsem proti! A tak jsme se vydali na druhý konec Kréty. Nešlo o žádnou závratnou dálku, je to malá země, ale celodenní výlet to byl. Při zpáteční cestě z jedné tamní soutěsky jsme ale trochu zabloudili a ocitli s na prašné cestě mimo civilizaci,“ vzpomíná Kamila, která se snažila Petra navigovat podle mapy, zatímco on měl svou hlavu. Živá debata o správném směru cesty se brzy změnila ve vyhrocenou diskuzi a následně ošklivou hádku.
„Najednou, ani nevím jak, jsme si začali vyčítat kdeco a křičeli na sebe. Přispěl k tomu i stres a to šílené horko v autě bez klimatizace. Řekla jsem mu, že s takovým hulvátem nemám zapotřebí být v jednom autě. Myslela jsem to obrazně, ale on dupl na brzdu, oběhl auto a otevřel mi dveře, ať si vystoupím. Zeptala jsem se, zda si dělá legraci, ale on mě popadl za ruku a vytáhl ven. Najednou jsem s otevřenou pusou koukala na koncová světla našeho vozu, jak mizí v oblaku prachu,“ popisuje Kamila, která si sedla na hromadu kamení a čekala. Minutu, deset minut, půl hodiny. Petr ale nikde! A tak se pomalu vydala po vyjetých kolejích v domnění, že na ni čeká někde za nejbližší zatáčkou. Jenže nečekal.
Ušla dobré tři kilometry, ale nikde ani živáčka. „To už jsem brečela a pomalu propadala panice. Co já tu teď budu dělat? Bez mobilu, bez dokladů, bez peněz! Po hodině a půl jsem konečně zahlédla civilizaci. Tři domečky na horizontu pro mě byly zázrakem. Jenže ani tam se mi valné pomoci nedostalo. Já neuměla řecky, ti stařečkové zase absolutně netušili, co jim chci svou lámanou angličtinou sdělit. Jen mi ukazovali směr, kterým mám jít. A tak jsem šla. Už bez pláče, ten mi jaksi v tom vedru vyschnul. Ještě že mi s sebou dali trochu vody a jídla ti hodní vesničané! Jinak bych cestou asi pošla,“ vzpomíná na perné chvilky s tím, že dávno po západu slunce konečně došla na malou asfaltovou silnici.
Nezbývalo jí nic jiného, než začít stopovat a doufat, že jí nezastaví nějaký deviant. „Bylo to děsivé, ale já neměla na výběr. Spát někde na cestě se mi vážně nechtělo. Moc aut tu neprojelo, ale to třetí konečně zastavilo. Byli to nějací turisti, tuším Holanďani. Nerozuměla jsem jim, ale oni naštěstí pochopili to nejdůležitější – do jakého resortu se potřebuji dostat. Namáčkla jsem se k nim do auta a nechala se odvézt. Bylo to ještě asi půl hodiny cesty, tak daleko mě nechal napospas!“ zlobí se Kamila, která se do hotelu dostala v jedenáct večer.
„Na okamžik mě napadlo, že na pokoji nebude. Že mě někde tam venku hledá. Pche! On si v klidu ležel u televize a přivítal mě slovy: „Sorry, asi jsem to přehnal. Ale to ty jsi chtěla přece vystoupit.“ Chápete to? Vůbec se o mě nebál!“ kroutí hlavou Kamila, která si okamžitě sbalila své věci a na recepci požádala o samostatný pokoj.
Zbytek dovolené, i když se Petr snažil o opak, už společně netrávili. A domů se Kamila vracela se statusem „nezadaná“ na sociálních sítích. „Byl to můj nejhorší zážitek a obrovské zklamání. Na příští dovolenou pojedu zase mile ráda s našima!“ dodává.
Čtěte také:
- První společná dovolená, jak ji přežít?
- Můj sen žít na Bali dával smysl ve dvaceti. Ve třiceti jsem zpět a zase na začátku
Nový komentář
Komentáře
tak to je dobrá pecka...
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré a tady to myslím platí stoprocentně
:-D To je ale překvapení. Kde je ten princ na bílým koníčku?
Měla smůlu, ane na druhé straně štěstí, já sice rodiče měl, ale na dovolenou to bylo sušit seno, kydat hnůj. Neměl jsem to štěstí
Já myslím, že je to dobře, že jeli spolu a že se to přihodilo. Mohlo se jí stát mnohem něco horšího v době, kdy už mohli mít děti a to už pak není snadné. Myslím, že na chlapa by měl být spoleh, že v každé situaci se o něj žena může opřít a tohle byl očividně jiný případ a je dobře, že na to slečna přišla. Vynikající životní zkušenost, jen škoda, že to čeká jinou, pokud na to také nepřijde. Tak hodně štěstí. Ke konfliktní diskusi zde se nedá opravdu připojit. Je vidět, že takových blbečků je mnohem víc, než onen pán o němž je příběh a ti se prostě ukáží nejen ve vypjaté situaci, ale i v komentářích. Je to celospolečenský problém, nedostatek empatie, slušnosti a úrovně. A násilí o němž tu lidé píší? To vypěstováno okolím, výchovou, koukněte na co děti koukají v televizi, hry apod...
Popravdě mě děsí, až bolí, kolik lidí v diskusi je schopno tolerovat násilí a nezodpovědnost.Stalo se to to ženě a je to zlehčováno a naopak si to "zasloužila". Nejvíc mě to zaráží taky od ženské. Jak to máme v hlavě nastavené a pak se divíme, jak jsme ve společnosti brané. Fakt vám připadá normální, že ji ponechá v cizině mladou holku bez čehokoliv napospas? Já nevím, vodíme děti do školky a nenecháme je na pískovišti samotné a taky by se mohlo namítnout, že co by se mohlo stát...a kolikrát se stane. Jen psychopat se jde umýt a leží si v posteli. A z jaké moci ji vyhodil? Že držel ruku na volantu on a měl větší sílu? Wow...no to je zbabělost ne? Lidi neblbněte...přestaňte tolerovat jakékoliv násilí a hlavně na sobě. A ti, co to schvalují...zeptejte se sami sobě, kde máte takovou nízkou sebeúctu k sobě. Tohle fakt není v pohodě...
Dost dobrej krypl!!
No tak to byl vážně absolutní IdioT Ještě ze to holka poznala včas Vždyť co vše se ji mohlo stát !!!
No to je toho... Odvážné holky jezdí klidně po světě samy jen tak s batohem, moje kamarádka takhle úplně sama procestovala Nepál a vzpomíná na to s nadšením. Chápu, že je třeba mít na takovou cestu patřičné vybavení a ne zůstat někde trčet bez jídla a bez dokladů, ale na Krétě snad o nic nejde. Spíš mě překvapuje, že dva dospělí lidi nedokázali ustát první společnou stresovou situaci, první hádku - to je divné.
No, tak to je teda drsná zkušenost do života....
Byl to evidentně psychopat. Ženy by si ale příště taky měly rozmyslet co pronáší, někdy to jenom víc zhorší. Moje matka žila celé roky s jedním takovým bláznem (mým otcem). Stačila mu jenom maličkost, přesně jako v článku. Mohla to být jeho chyba ale vyléval si to na manželce. Matka byla spíše tichá ale společenská, on naopak těžce nespolečenský, sebestředný, agresor. Celé dětství jí hrubě nadával a chodila s modřinami, které měla všude. Jednou ji vzteky sekerou rozsekal všechny boty. Na dovolené ji zbyl za to že mu nevzala plavky. Nebo ji celou zrušil a vraceli jsme se domů. Byl schopný ji taky někde vysadit a nechat, stávalo se to. Když se vztekl, rozbíjel věci. Zničil takto obývací stěnu, okno,spotřebiče... Jako dítě jsem si třeba nesměl hrát se stavebnicí abych u TV nerušil. Ve třech letech mě ve vzteku hodil do růži, do trnů. Jindy mě asi s legrace topil ve vaně, vtipné to tenkrát nebylo. Ještě v pubertě když na mě stáhl ruku (nebo mě hodil o stěnu) , strachy jsem se pomočil. Co potom matka.
Chudák Kamila.
Tak nevim, začli si vyčítat kdeco
Tak to vypadá, že už před tou dovolenou to moc neklapalo! Nechat někoho celkem daleko od hotelu je dost sprostý a ubohý. Je dobře, že na tu dovolenou jeli, že se pořadně poznali. A Kamila se vrátila k mamince. 
Zda se, že ani jeden není vhodný do páru!
Mohl ji nechat chvíli vycukat a vrátit se pro ni. Tohle udělá jenom dement.
no, podle toho titulku jsem čekala větší drama. Místo toho ukřivdění a sebelítosti by slečna měla zhodnotit svůj podíl na celé situaci a sebekriticky si zhodnotit svoje chování. Bez toho se do takových situací s "debily" bude dostávat opakovaně. Nezralé osobnosti jsou oba dva.
Podle mě takéto chování má psychopat. Normálně duševně zdravý člověk s mírou odpovědnosti toto nikdy neudělá. Schválně...kdo by to udělal někdo v diskusi? Nebo si zkuste představit že někdo takto vystaví nebezpečí Vaši dceru, matku, kamarádku?? Prostě je to blb na druhou a jeho klidná reakce je jasná diagnoza pro pasivně agresivního muže.... A ještě nedospělého. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby jí se něco stalo cestou....kdo a jak bude za to zodpovědný. To by mu asi jen tak neprošlo...že?
Jj, vyškolit lidi co si nevidí do huby je třeba. Ikdyž mohl čekat alespoň v té vesnici.
Pokud je tenhle článek pravdivý, tak to je opravdu síla, co dnes lidé dokáží...!!!
A je to fakt pravda? Jako já vim že některý lidi maj v hlavě pěnu ale tohle teda zní už jako fakt síla. Když pominut to že se v době GPS někdo autem ztratí na ostrově kterej má na šířku 40 kiláků a je tam jedna hlavní silnice (což už samo o sobě o tom člověku hodně řiká) tak vyhodit takhle někoho v cizí zemi ven? To je na žalobu. Kdyby tohle udělal přítel mojí ségře tak si pujdu pujčit na letenku :-D a poletim na tu podělanou Krétu mu rozbít hubu. :-D Ale nezapomeňte že tohle stupidní chování neni jenom u chlapů, obě pohlaví si v tomhle nemaj co vyčítat.
Něco podobného se mi také stalo. Přítel mě vyzvedl doma a pořád se divně tvářil, ale když jsem se zeptala co se mu stalo, tak mi nechtěl nic říct, prý se nic nestalo a vše se mi jen zdá. Poprvé jsem byla na výlovu rybníka a tak jsem jen koukala kolik v té strašné zimě je lidí, ale atmosféra byla super i když jsem nikoho neznala. Domluvila jsem se s přítelem, že na mě počká a já si zatím skočím vybrat nějakou rybku, když jsem ho ale později hledala, tak nikde nebyl, 2 hodiny jsem běhala jak šílená okolo rybníka v davu lidí a hledala, u auta nebyl, doklady a peníze jsem měla u něj, včetně telefonu. Teprve až opravdu skoro po dvou hodinách jsem ho našla dobrého 0,5 km od výlovu, schovaného za nějakou budovou jak sedí na kamenu, já zmrzlá a naštvaná jsem se ptala jestli je normální a co tam dělá, když mi řekl , že jim večer někdo přejel psa, tak jsem nevěděla zda ho mám litovat, nebo seřvat, proč mi to neřekl rovnou, nikam se jet nemuselo.
Možná budu působit jako potvora, ale po tomto zážitku, jsem se s ním už bála někam jet a raději jsem se s ním rozešla, protože to nebylo poprvé co něco provedl a já jsem mu již nevěřila.