Hanka se na první společnou dovolenou s Honzou strašně těšila. Po půlroční známosti jí nabídl, že zaplatí zájezd k moři. Samozřejmě že nadšeně souhlasila, jako studentka by si na takový luxus našetřila jen stěží. Počáteční euforii ale vystřídalo nepříjemné vystřízlivění.

holiday

Jeli ještě s druhým párem, se kterým se znali. Všichni kromě Hanky byli solidně finančně zajištění, takže se nežinýrovali a vybrali si zájezd poměrně luxusní. Když jí Honza sdělil, kam pojedou, byla nadšená, ale zároveň se trochu bála nepříjemného závazku. Nebudu muset být vděčná, nebudu si připadat jako chudá příbuzná, která si nemůže nic koupit? Honza jako by četl její myšlenky a ubezpečoval ji, že těch „pár“ korun pro něj nic neznamená: „Nemusíš být zbytečně skromná, když se ti něco zalíbí, rád ti to koupím.“ Hanka se cítila jako hýčkaná princezna.

Letovisko bylo nádherné, druhý pár fajn, všechno nasvědčovalo tomu, že to bude nejkrásnější dovolená, jakou zažila. Jezdili na výlety, kupoval jí oblečení a byl nemírně pozorný. Hanka byla pyšná, zamilovaná a tak trochu zaslepená.

Já to platím, tak si nevmýšlej!

Všichni čtyři si zašli do luxusní restaurace na večeři. Hanka si vybrala grilovanou rybu, ale nějak jí nesedla. Možná měla lehký úpal, nebylo jí dobře, ale nikomu to neřekla, nechtěla trhat partu.

Odtáhla talíř s nedojedenou rybou s tím, že už nemůže, a Honza na to podrážděně zareagoval. Naklonil se k ní a procedil skrz zuby. „Já to platím, tak si nevymýšlej!“

Najednou Hance došlo, že její obavy byly oprávněné. Honza si před movitým kamarádem hrál na haura a trochu přestřelil svůj rozpočet. Od té chvíle byla veškerá pohoda pryč, a do konce dovolené nálada když ne na bodu mrazu, tak předstíraná.

Po příjezdu domů se rozešli. Hanka pochopila, že s ní Honza hrál tak trochu falešnou hru, a s takovým mužem nechtěla mít nic společného. Dokonce si půjčila od známých peníze a svůj podíl za tu báječnou dovolenou mu splatila.