Jó, první sníh je pro Kočku vždycky atrakcí. Balkon je lákadlem i v zimě, takže to prostě nejde, odolat prosebným kočičím očím. Musíme ji tam nechat chvíli vymrznout, protože jinak by nás umňoukala a rozškrábala koberec před balkonovými dveřmi.  A při prvním nasněžení tomu nemůže být jinak.

 

První průzkum neznámé bílé hmoty bývá velice opatrný, výsledek zní: je to studené a mokré. Což je to nejhorší, co může kočka zažít. Ovšem hlavní je, že je na čerstvém vzduchu, takže troška nepohodlí se musí přežít.

Zábava byla podobná té, kterou prováděla v létě při dešti. Padající sníh je bezva objekt k číhání, chytání a lapání, naproti tomu sníh na nose či v uchu je důvodem k bezhlavému útěku zpět do tepla.

Probíhalo to naprosto jednoduše. Kočka číhala ve dveřích či na balkoně, pak chvíli lapala chytala a lovila. Pak ovšem některá vločka ulovila kočku, takže Kočka se splašila a cválala obývákem na chodbu, kde chvíli koukala na všechny strany s poněkud bláznivým výrazem a koňským frkáním. Poté oklepala hlavičku a už otočila zběsilý cval směrem na balkon. A takhle pořád dokola.  Nemuseli jsme ji ani hlídat, ani se na ni dívat. Stačilo to slyšet – vrznutí dveří - další vrznutí dveří – dupání - mrouknutí, frknutí - další dupání - další vrznutí dveří.

Náš miláček v tu chvíli byl ztělesněním kočičí spokojenosti a vyřáděnosti.

Letos jsme ty dveře už namazali, takže bude jen ten dupot… a cval.

 

Jen kdyby u toho všeho nebyla taková zima, protože tlapičky mrznou a je pak třeba si je ohřívat o topení. J

Už loňskou zimu ovšem Kočka vymyslela fikanost nejfikanější – u dveří na balkon je topení, čili je děsně fajn posadit se do dveří. Čumák vystrčen ven vidí vše důležité a přitom je na záda tááák teplo od topení. Tak takhle my topíme pánubohu do oken.

 

Pokud zrovna nesněží  k zábavě, pak stačí poletující vrány a havrani, kterých je u nás tolik, jako by byly zadarmo. Vznášejí se provokativně ve vzduchu a ťapají po zemi a sbírají to, co jim chutná. I když nevím, co by to mohlo být. Ve městě podél chodníků a v parku…  Nad tím ale přemýšlím možná jenom já, Kočce je to jedno, pohled na vrány seshora je pro ni fascinující.  Ale číhání na sýkorky za oknem už tak zábavné není, protože sklo je bezpečná bariéra. A  sýkorky poskakující za oknem to vzdaly ve chvíli, kdy na ně několikrát za oknem koukala šelma kočkovitá. Takže jsem velmi zbytečně vystrčila na parapet mističku se semínky, protože už téměř měsíc je úplně netknutá. Krmení ptáčků a kočičí obličej za oknem se asi moc neslučují. Takže jedinou zimní zábavou je číhání na balkoně na vrány.

Možná Kočce připadá pravděpodobné, že okem balkonové sítě 4×4 cm jednoho dne omylem prolétne vrána a bude JEJÍ.

TÉMATA:
DŮM A BYT