- Jsou krátké, takže si je snadno zapamatují i malé děti a mohou je brzy říkat i samy.
- Přestože mají jen pár slok, obvykle disponují i jednoduchým dějem, který má svůj začátek a konec, takže děti učí časové posloupnosti a vnímání příběhu.
- Mají příjemný rytmus, který si tak hravou formou osvojují i děti.
- Jakmile je děti začnou samy slovně doplňovat, nebo dokonce přednášet celé, trénují a posilují svá mluvidla.
- Rozšiřují dětem slovní zásobu. Proto je dobré těm nejmenším děj říkanky znázorňovat i gesty a pohybem. Spojí si ho s daným slovem a snáze zapamatuje.
- Přibližují dětem stavbu slova a vnímání slabik, což je předpoklad čtení.
- Sbližují děti s rodiči, uvolňují je a rozesmávají.
Foto: Shutterstock
To všechno a mnoho dalšího lze říci o říkadlech a básničkách, které rodiče přednášejí a čtou svým dětem odnepaměti. Mnoho z nich se předává lidovou slovesností i dětskými knihami už po mnohé generace. Rozhodně o ně své děti nechuďte. A dejte si při jejich interpretaci záležet – měňte hlas, zvyšujte ho a třeba i šeptejte, jak jen si to příběh žádá. To nadšení v malých očkách bude k nezaplacení.
„I na malinké miminko je velice nutné mluvit, zpívat ukolébavky, písničky. U větších dětí, dvouletých, pak rytmizovat básničky. Mluvené slovo od maminky nebo od tatínka nikdo nenahradí. Jsou zde vnímány i modulační faktory řeči rodičů, jejich tempo, blízkost i empatie. A pokud navíc držíme své milované dítě za ručičku, bude si na vzájemnou vazbu vzpomínat po celý svůj život. Dá mu to tolik potřebné zázemí pro rozvoj osobnosti,“ podotýká klinická logopedka PaedDr. Ilona Kejklíčková, Ph.D., MBA.
Paci, paci, pacičky,
to jsou moje ručičky.
To jsou moje dlaně,
zatleskáme na ně.
Byla jedna babka,
prodávala jabka.
Za děravý groš
prodala jich koš
Šel Janeček na kopeček,
hnal před sebou pět oveček.
A šestýho berana,
se zlatýma rohama.
Náš táta šel na houby,
jestli on tam zabloudí!
Nezabloudí, těšte se,
on vám houby přinese.
Jedna, dvě, Honza jde.
Jedna, dvě, tři, pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři, kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, běží domů na oběd.
Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,
mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče.
Foukej, foukej větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu, nebo dvě,
budou sladké obě dvě.
Koulela se ze dvora, tákhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela, spadla na ní závora.
"Kam koukáš, ty závoro?“
„Na tebe, ty bramboro!
Kdyby tudy projel vlak,
byl by z tebe bramborák.“
Kuře zobe zob, zob, zob,
vrabec skáče hop, hop, hop.
Datel ťuká ťuk, ťuk, ťuk
a už tiše ani muk.
Měl jsem myšku tanečnici,
tancovala po světnici.
Dupla tam a dupla sem,
mrskla fouskem pod nosem.
Mám zelenou barvičku,
tou nakreslím travičku.
Žlutou tužkou housata,
zasvítí jak ze zlata.
A červená barvička?
Ta nakreslí jablíčka.
Už jsou zralá, nízko visí,
pojďte děti, kousněte si!
Zdroj informací: Nejkrásnější česká říkadla, Pohádkozem, Význam využití říkadel a rytmizace pohybu za podpory komunikačních dovedností u dětí předškolního věku, PaedDr. Ilona Kejklíčková, Ph.D., MBA.
Nový komentář
Komentáře
Perfektní říkadla a básničky pro rozvoj řeči.