couple

Pamatujete si, když vám poprvé přistála na tváři pusa, vy jste celá zrudla a spolužáci se smáli? Nebo když jste se pomalu celý týden připravovala na svoje první rande, vyzkoušela jste si všechny možné kombinace oblečení, které nabízel váš šatník, a měla nervy, že se nebudete umět líbat? A co teprve sex...

Když to mělo být poprvé, přála jste si, aby se s vámi zatočila zem jako v romantickém filmu, ale místo toho se točila díky láhvi vína, kterou jste vypila na kuráž? Nebo to bylo všechno úplně jinak? Určitě ale na to nikdy nezapomenete.

Pravda je, že první pusu tak nějak tuším. Možná jsem už dostala nějakou předtím ve školce, ale tu v hlavě zaznamenanou moc nemám, jen tam na ni problikává jakási slabá vzpomínka. Pusu, co si pamatuju, jsem dostala v 5. třídě na branném cvičení v Ďáblickém lese od spolužáka. Stalo se to asi takhle – běhali jsme po zmíněném lese v plynových maskách, na rukách a nohách igeliťáky a tělo zabalené v pláštěnce. Soudružka učitelka nám rozdala mapky a my se museli ve dvojicích dostat co nejrychleji z bodu A, protože tam hrozil výbuch, do bodu B. Uřícení a splavení jsme se drali houštinami a hledali úkryt před pumovým útokem. Když jsme ho našli, podle instrukcí jsme si lehli na zem a tuším, že nohy musely být směrem k ohnisku. No v každém případě mě maska na obličeji pěkně štvala, a tak jsem si ji sundala a spolužák Jirka můj příklad následoval.

Pak mi vlepil pusu a zbytek cesty mě držel za ruku. A nastal výbuch! V mém srdci. Jenže spolužák se jen pár měsíců nato odstěhoval, na rozloučenou mi dal přívěšek zajíčka a na další pusu jsem si musela pěknou dobu počkat.

S líbáním to bylo mnohem horší. Bylo mi patnáct a ještě jsem to neměla za sebou, no považte... Začala jsem chodit s o dva roky starším klukem, který střídal holky jako ponožky. Asi mně imponovalo, že jednou přišla řada i na mě. Den před svým prvním opravdickým (!) randem jsem trpěla jako zvíře. Nejen že jsem neměla nic na sebe – vybrakovala jsem i máminu skříň, kde mívala občas schované nějaké kousky z Tuzexu, ale hlavně – neuměla jsem líbat!

Kamarádky mi radily, ať to zkusím na pomeranči, že je to skoro to samé. No, nebylo. Trénink na pomeranči rozhodně nebyl dostačující, jak jinak si vysvětlit otázku mého prvního kluka, který se mě po mém líbacím pokusu, který jsem praktikovala na něm, zeptal, jestli jsem to dělala poprvé. Chodili jsme spolu asi týden a pak mi ho přebrala spolužačka. Něco jsem ale natrénovat snad stihla...

Se sexem to bylo nejhorší... Ten se trénovat na pomeranči ani na plyšovém medvědovi prostě nedá a přehlušit strach z toho, co bude, bylo skoro nemožné. Pomohla mi láhev vodky. Ze zážitku, který by měla slušně vychovaná dívka provozovat nejspíš až po svatbě, si nepamatuji skoro nic, ale přesto nám to vydrželo s mým tehdejším klukem mnohem déle než s tím z prvního rande, a i než s tím, co mě poprvé políbil.

Pamatujete si na svoji první pusu, rande, sex?