Kdysi byl nos, či přesněji řečeno čich, pro člověka skutečně nesmírně důležitým smyslem, který mu pomáhal přežít. Nánosy civilizace jej sice poněkud potlačily, ale i tak čich do jisté míry řídí naše chování a jednání. Na lakonickém konstatování ”tenhle chlap mi nevoní” je víc pravdy, než sami tušíte. Kromě jiného to může znamenat, že zmíněnému jedinci taky pěkně lezete na nervy a když se objevíte na obzoru, jeho tělo začne produkovat jiný pach, než obvykle. Váš pes by vám o tom mohl vyprávět! Jeho smysly, tak jako smysly všech dalších zvířat, dokáží bezpečně identifikovat třeba pach strachu, pach sbližování a mnohé další. Protože jsme ze zvířat vyšli, na sbližování máme nos taky. I my začneme příjemně vonět, když se ocitneme “nadočuch” k někomu pohlednému a žádoucímu. Objekt naší touhy náš zájem podvědomě vnímá, cítí jej - a to doslova - a může z toho být láska jako trám.

Pro případ, že byste chtěli svůj smyslný osobní pach ještě trochu podpořit, zvolte například parfém s vůní cedru, hřebíčku, muškátového oříšku, rozmarýnu, růže, skořice nebo třeba santalového dřeva. Čeho se ovšem musíte vyvarovat, chcete-li svádět opačné pohlaví, je aroma kafru a majoránky. Ty prý sexuální touhu tiší. A jelikož populační křivka v naší republice povážlivě klesá, pryč s majoránkou a kafrem!!!
Dominika Horáková

hadanka

TÉMATA:
ZDRAVÍ